čeština pravidla gramatika
Moje čeština
Basic
Instructions
Before
Leaving
Earth
JAZYKOVÉ ÚROVNĚ
facebook.com jazykové zajímavosti Jan Táborský
Desatero strategických rad, jak dobře psát s co nejmenším úsilím. (Kolik funkcí unese text? Kdy se hodí klišé? Čím nikdy nezačínat?)
Praktické poznámky k jazykovému stylu. (Jak zvládnout libovolný styl? Dvacítka jazykových rysů kultivovaného jazykového projevu.)
Základy počítačové typografie aneb Jak formátovat dokument, aby neurazil ani profesionála (písmo, odstavce, tabulky, obrázky).
Pravopisné chyby mě neděsí, říká korektor Jan Táborský
Internetová jazyková příručka
Pravidla
Měkké souhlásky ď, ť, ň se označují
Souhlásky párové
Skupiny souhlásek
Předložky a předpony s a z
Délka samohlásek v domácích slovech
Psaní slov přejatých
Zkratky a značky
Psaní velkých písmen
Psaní spřežek
Spojovací čárka (spojovník)
Členicí znaménka
syntagma.cz
A co o češtině praví WIKIPEDIA?
Nejstarší vývojové stadium češtiny jako samostatného jazyka (konec
10. století – asi polovina
12. století). Jazykovědcům je známa pouze její rekonstruovaná podoba. Z tohoto období neexistují písemné doklady. Funkci spisovného jazyka tehdy zastávala
latina a v menší míře také
staroslověnština.
Nejranější změny praslovanštiny byly společné všem západoslovanským nářečím, byla to především palatalizace veláry ch na š (vьšь všechen), kdežto ve východoslovanských a jihoslovanských (které ještě tvořily jednotnou skupinu) vzniklo s (vьsь).
V 10. století došlo, podobně jako v řadě dalších slovanských jazyků, k zániku a vokalizaci jerů podle tzv. Havlíkova jerového pravidla (liché jery zanikly a sudé silné se vokalizovaly (bráno od konce slova)) (bъzъ > bez, bъza > bza, později bezu), ke kontrakci skupin vokál + j + vokál(dobriji > dobr’í, dobroje > dobré) a denazalizace nosovek ę [ẽ] na ä a ǫ [õ] na u.
Zánik lichých jerů vedl završení fonologizace protikladu palatalizovanosti (změkčenosti) a nepalatalizovanosti konsonantů, ke střídání vkladného e a ∅. Posílil se i protiklad kvantity (délky) u vokálů. Právě vytvoření korelačních párů dlouhý a krátký vokál vedlo k zániku jerů, protože jery k sobě dlouhé protiklady neměly (vyslovovaly se jako krátké y). Později došlo k depalatalizaci konsonantů před e a ä. Tím se snížila frekvence výskytu palatalizovaných konsonantů, ale zároveň byl protiklad palatalizovanosti posílen. Před koncem 12. století ještě nastala změna ’ä > ě a ä > a.
Vokály se dělily na přední (ä, e, i, ě) a zadní (a, o, u), přičemž přední měly své zadní varianty a naopak. Všechny vokály mohly být dlouhé i krátké. Konsonanty se dělily na tvrdé (b, p, v, m, t, d, r, l, n, c, z, s, k, g, ch) a měkké – palatální (t’, d’, r’, l’, n’, c’, s’, z’, č, š, ž, j, ň). Toto rozdělení mělo zásadní vliv na další vývoj.
Ve jmenné deklinaci (
skloňování) dochází ke střetávání tradičního rozdělení podle zakončení kmene a principu
rodového (rozdělení na maskulina, feminina a neutra), který získával na významu. Existovalo trojí mluvnické
číslo: kromě singuláru a plurálu ještě duál (dvojné číslo).
V konjugaci
sloves se uplatňuje duál. Minulé děje se vyjadřují
aoristem,
imperfektem a
perfektem, předminulé
plusquamperfektem (antepréteritem).
Futurum (budoucí čas) ještě není ustáleno, používá se často přítomný čas.
Vidový protiklad dokonavosti a nedokonavosti dosud není plně vytvořen, přežívají slovesa obouvidová a bezvidová.
- Podrobnější informace naleznete v článku Staročeština.
- Související informace naleznete také v článku Počátky české literatury.
Období od poloviny
12. století do konce
13. století. Z tohoto období pocházejí první české písemné památky – bohemika (česká jména v cizojazyčném textu), glosy (české překlady slov a frází vepsané do cizojazyčného textu) a přípisky (záznamy v češtině, které se neváží k cizojazyčnému textu). V židovských spisech se dochovaly rovněž
hebrejským písmem psané glosy v češtině, která je zde nazývána
lešon Kenaan.
- Pauel dal geſt ploſcoucih zemu
- Wlah dalgeſt dolaſ zemu iſuiatemu ſcepanu ſeduema duſnicoma bogucea aſedlatu
(v přepise: Pavel dal jest Ploškovcích zem’u. Vlach dal jest Dolás zem’u i sv’atému Ščepánu se dvěma dušníkoma Bogučeja a Sedlatu.)
Texty byly psány tzv.
primitivním pravopisem, který používal písmena
latinské abecedy bez jakékoliv úpravy i pro zápis
hlásek, které byly latině cizí. Např. písmeno
c označovalo
k, c i
č. Vznikala nejednoznačnost, která byla závažná zejména u vlastních jmen. Později se během 13. století začíná, i když zatím nesoustavně, objevovat
pravopis spřežkový, kdy se k zachycení českých hlásek používají kombinace písmen (spřežek), např.
rs pro
ř.
Dochází k rozsáhlým změnám v hláskosloví. Jsou odstraněny přední a zadní varianty vokálů, mění se např. ’ä > ě (ie) a ’a > ě (v’a̋ce > viece, p’äkný > pěkný). V morfologii se tato změna projevila prohloubením rozdílu mezi měkkými a tvrdými typy jmen (sedláka x oráčě, města x mor’ě, žena x dušě) i u sloves (volati x sázěti). Tvrdé slabikotvorné l se změnilo na lu (Chlmec > Chlumec, dĺgý > dlúhý) na rozdíl od měkkého l’. Od 12. století dochází k přeměně g na ɣ, později na h. Později dochází k asibilaci, tj. přidávání sykavkového šumu k palatalizovaným alveolárám t’, d’ a r’, přičemž c’ a dz’ později opět zaniklo. Asibilace se však důsledně projevila trvalou změnou r’ > ř.
Morfologie se v tomto období příliš neliší od pračeské.
Čeština 14. století ...
více:
Historický vývoj češtiny
https://cs.wikipedia.org/wiki/Historický_vývoj_češtiny
Deutsch-Tschechisch: Übersetzung für Lešon Kenaan - Linguatools.de
Židovské jazyky
Biblj české
Frekvenční graf písmen české abecedy
Caesarův kodér
Četnost znaků v českém textu - algoritmy.net
Četnost znaků v anglickém textu - - algoritmy.net
SOFTWAROVÁ PODPORA VÝUKY KLASICKÉ KRYPTOANALÝZY
Demonstrace základních kryptografických metod
Relativní četnosti nejpoužívanějších písmen ve vybraných jazycích
Písmena v češtině se nejčastěji vyskytující na začátku a konci slov
www.PocetZnaku.cz/co-je-pocet-znaku
kryptování
kriptování
šifrování
historie
logika
analýza
analytika
