Co jsem přestal pít, fetovat a kouřit, jsou setkání s lidmi nerajcovní, přiznává Richard Müller
Spisovatel Petr Stančík o knize Andělí vejce
Zpověď napraveného gamblera: Do herny jsem chodil jako do práce, říká Martin Svoboda
Emoce nás ovládají, jsme ve vleku dopaminu, říká psychiatr
Mozek je dokonalý systém. Každý z jeho neuronů funguje jako vysoce výkonný procesor, což je vysvětlení i pro zdánlivě nevysvětlitelné. „Například intuice může být ve skutečnosti velmi složitý výpočet. Mozek totiž analyzuje i data, kterých si vědomě nevšimneme,” říká v rozhovoru s Lucií Výbornou Jiří Horáček z Národního ústavu duševního zdraví.
více
Když mi vzali pas, došlo mi, že mám průšvih, vzpomíná koreanistka Nina Špitálníková na KLDR
Prim. MUDr. Karel Nešpor, CSc., Závislosti
Očkování způsobuje autismus? Za rozšířený mýtus může zmanipulovaná studie, říká lékařka
Keňský pacient je stejný jako český. Jen ho všechno víc bolí, říkají mladí lékaři
Jaroslav Maxmilián Kašparů: Dostáváme se na vrchol Babylónské věže
Jaroslav Maxmilián Kašparů: Dostáváme se na vrchol Babylónské věže
Jaroslav Maxmilián Kašparů odpovídal na otázky moderátorky Lucie VýbornéFoto: Luboš Vedral
Povrchní
vztahy, povrchní zábava, povrchní vzdělání – tak charakterizuje dnešní
společnost psychiatr a duchovní Jaroslav Maxmilián Kašparů, která
přiznává, že v jeho ordinaci se doposud střetávali spíše ti, kteří
ztratili smysl života, než duševně nemocní lidé.
Čím to je?
Možná proto,
že chybí vzory, každý si určuje vlastní normy a životem plujeme bez
cíle jak po široširém oceánu...
Štyria zabijaci vzťahov - Doc.ThDr.MUDr.Mgr.Jaroslav Max Kašparů, Ph.D.
Muž v současném světě - Max Kašparů (1/5): Pokušení na poušti
O víkendu 8. – 9. října 2016 se v rekreačním středisku „Pracov“ uskutečnil již čtvrtý ročník akce s názvem „Chlapi sobě“. Akci svou účastí obohatil významný český psycholog dr. Max Kašparů, který posloužil účastníkům výkladem evangelijní perikopy o pokušení Krista na poušti. Také otevřel témata: „Muž v pavučině současného světa“; „Muž jako strážce záměny prostředku a cíle“; „Muž jako učitel svého druhu“ a „Muž a strach“. Záznamy všech přednášek vám představíme na HopeTV.
Muž v současném světě - Max Kašparů (2/5): Muž v pavučině současného světa
Muž v současném světě - Max Kašparů (3/5): Muž jako strážce záměny prostředku a cíle
Muž v současném světě - Max Kašparů (4/5): Muž jako učitel svého druhu
Muž v současném světě - Max Kašparů (5/5): Muž a strach
Áčko Mladí alkoholici 1 část
Puberta je velká záhada, člověk dozrává až po třicítce, říká endokrinolog Jan Lebl
V historii se lidstvo nikdy nemělo tak dobře jako dnes. „A je to na něm
vidět. Můžeme plně využívat vrozený potenciál k tělesnému růstu. Proto
máme delší končetiny a vyšší vzrůst než naši předkové,” říká
endokrinolog Jan Lebl v rozhovoru s Lucií Výbornou.
Tajemná pozůstalost Jana Antonína Bati. Kdo najde odvahu otevřít bolestivou minulost?
Batatuba
Batanagar
Batawa
Nezdravé bažení se nemusí týkat jen alkoholu, ale třeba i mobilního telefonu, říká odborník na závislosti
Co dělat, pokud vás popadne silné „bažení”?
1. Opusťte rizikové prostředí
2. Pracujte s motivací a uvědomte si rizika
3. Uklidněte se
4. Odložte své rozhodnutí, zda bažení podlehnete
Stačí jen malá dávka alkoholu, aby vyvolala silné „bažení”. I proto
psychiatr Karel Nešpor vyléčeným alkoholikům doporučuje vyhýbat se
alkoholu po celý zbytek života. „Zvládnout silné bažení je totiž
nesmírně těžké,”
vysvětluje v rozhovoru s Lucií Výbornou www.rozhlas.cz/radiozurnal/hos... www.rozhlas.cz/radiozurnal
Lékaři znají způsob, jak do boje s rakovinou povolat imunitu, říká Blanka Říhová o imunoonkoterapii
Snažím se ignorovat diktát civilizace, přiznává zpěvák a skladatel Ondřej Gregor Brzobohatý
Kvalitní potravina je ta, která nemá zbytečné přísady
Poválečná generace zestárla. Hrozí kolaps, ztratili jsme vztah k sobě navzájem, varuje geriatr
Kvalitní potravina je ta, která nemá zbytečné přísady
Žijeme ve snu o sobě a historii nejsme schopni číst, říká spisovatel Karel Hvížďala o srpnu 1968
"Młyn do Mumii" Petr Stančík ♥ KONKURS & PATRONAT & NAJLEPSZA czeska powieść!
Primář plicní kliniky Jiří Votruba: Sportovat můžete i v mrazu
Halucinace jsou běžná součást závodů, neskrývá cyklistický ultramaratonec Svatopluk Božák
Čím víc toho o bouřkách víte, tím větší máte strach, říká lovec blesků
3 minuty s ... Petr Stančík - Mrkev ho vcucla pod zem
Kůže je
vrchní pokryv těla obratlovce, pro stažené kůže menší velikosti se
používá výrazu kožka. (ČSN 79 0000 Názvosloví koželužských kůží).
Useň je vyčiněná kůže, jejíž
vláknitá struktura zůstala v podstatě zachovaná, chlupy mohou nebo
nemusí být odstraněny, kůže může být rozštípnutá na vrstvy nebo
rozdělena na části před nebo po činění, tloušťka povrchové úpravy nesmí
být větší než 0,15 mm. (ČSN 79 0001 Názvosloví usní).
Historie zpracování usní
Kůže je svými
vlastnostmi jedinečný a doposud nenahraditelný přírodní materiál.
Zpracovávání zvířecích kůží patřilo mezi první činnosti, kterým se
člověk ve svojí dlouhé historii věnoval.První
informace o elementárních postupech vyčiňování kůží jsou získány z
Asyrských nálezů a Homérovy Iliady. Nejstarší důkazy o rozsáhlejším
kožařském zpracovávaní pocházející ze starověkého Egypta jsou spojené s
archeologickým objevem přibližně 5 tisíc roků staré koželužské dílny.
Přírodní způsob vyčiňování kůží nebyl přitom zdaleka jediný, který
starověcí Egypťané poznali. Kmeny Sumerů, obyvatelé starého Babylonu a
Chetité už měli znalosti o technikách vyčiňování kůží kamencem i tukem.
Dodnes známou formaldehydovou metodu činění objevili Egypťané
pravděpodobně náhodou, když se snažili z kůže dostat přebytečný tuk
jejím ohříváním nad ohněm. Velmi brzo též přišli nato, že sušení kůží
výrazně zpomaluje jejich rozklad a hnití, prodlužuje jejich životnost a
udržuje jejich vzácné vlastnosti. Féničané dokázali z kůže zvířat
dokonce postavit vodovodní potrubí a Římané se nejdřív přičinili o
značné zdokonalení technologie zpracovaní této přírodní suroviny.
Díky neustálému zlepšování techniky
dokázali vyrobit kůži podle vlastních potřeb určenou na výrobu obuvi,
oblečení popruhů i přikrývek. I v ruinách slavných Pompejí objevili
archeologové vyspělou kožařskou dílnu. S postupným vývojem národů na
celém světě se vyvíjely i rozdílné zpracovatelské techniky, které si
však byly ve většině případů velmi podobné. Indiáni, žijící na území
dnešní Severní Ameriky, aplikovali například velmi podobné postupy jako
obyvatelé starověkého Egypta, i když je zřejmé, že obě dvě skupiny svoje
zpracovatelské techniky rozvíjely a zdokonalovaly nezávisle na sobě.
Obr.č. 69 Tradiční zpracování kůží na useň
Přibližně v 8. století začali na území
Španělska Maurové s výrobou kordovánu, typu kůže známé několik set let v
celé Evropě. Ve 14. století již kůže našla svoje uplatnění na
pohodlných křeslech v kombinaci s masivním dřevem a její zpracování se
tak stalo uměním. Už ve středověku lidé ovládali techniky odchlupování
kůže, které se používají ve velmi podobné formě až do současnosti.
Výrazný posun vpřed nastal především v polovině 19. století, když lidé
objevili činicí účinky chromitých solí. Tento objev se velmi rychle
přenesl do průmyslové výroby a inovace v podobě používání rotujících
dřevěných sudů místo statických nádrží přinesly doposud nepoznané
výsledky. Díky tomu se podařilo proces zpracování surových kůží zkrátit z
osmi měsíců až jednoho roku na současných několik dní. Kůže je dodnes
pro mnohé národy neodmyslitelnou součástí každodenního života.
Obr.č. 70 Továrna na zpracování usně
Useň je výrobek vzniklý
zpracováním kůže danou technologií, při které se mění fyzikální a
chemické vlastnosti kůže. Vlastnosti usní a související normy jsou
uvedeny v převzaté normě ČSN EN 13 336 Usně - Vlastnosti čalounických usní – Nábytkářské usně (2005).
Pro užití na čalouněné výrobky se
zpracovává kůže hovězí, vepřová, telecí, z vodního buvola, kozí,
skopová, jehněčí, z exotických zvířat, divokých zvířat, ale také např.
pštrosí, kůže plazů, vodních savců, velmi vzácně i koňská (koňská useň
velmi rychle ztrácí vlhkost a křehne). Kvalita kůže závisí zejména na
kvalitě zpracování, ale i na prostředí, kde dobytek žil, na kvalitě
stravy, zda byl chován na volné pastvině, nebo v uzavřených stájích.
Podle jakosti se rozlišuje jadrná kůže (kvalitní plná kůže s hustě propletenými vlákny) a prázdná kůže (rozběhlá, málo kvalitní kůže s řídce propletenými vlákny nebo s větším obsahem řídkých krajin).
Z chemického hlediska
je kůže složena z vody (až 70%), bílkovin (v kůži kolagen, v srsti
keratin), tuků, vosků, popelovin a organických i anorganických nečistot.
Useň má jedinečnou vláknitou strukturu, kde svazky tlustých vláken jsou
složeny z menších a ještě menších svazků. Vlákna vyrůstají současně z
jiných vláken a vrůstají do jiných vláken, nemají žádné otevřené konce.
Směr vláken v okolí rubové strany kůží je trojrozměrně nahodilý. Blíže k
lícové straně se vlákna stávají tenčími a v okolí bodu tvoří kompaktní,
dvou rozměrovou, téměř fóliovou pavučinu s malými dutinami, které
zůstávají po odstranění chlupů. Tyto chlupové váčky dávají usňovému
povrchu typický lícový vzhled, jenž je charakteristický pro každé zvíře.
Otvory, které zůstávají v usni po odstranění chlupů, jsou jedním ze
základních rozpoznávacích znaků mezi hovězí a vepřovou usní. Vepřové
usně mají otvory podstatně znatelnější než hovězí, protože vepřové
chlupy jsou silnější a tužší.
Obr.č. 71 Schéma řezu surovou kůží
Stavba kůže různých živočichů je analogická. Kůže se skládá ze tří vrstev: pokožky, škáry a podkožního vaziva.
Pokožka obyčejně tvoří 1% z celkové tloušťky kůže. Z hlediska
koželužského je nejdůležitější škára, která se vyčiněním mění v useň. Je
nejsilnější vrstvou kůže, tvoří 70 až 90 % celkové tloušťky. Podkožní
vazivo je nejspodnější vrstvou kůže, odstraňuje se a slouží jako
surovina pro výrobu klihu. Kůže se zpracovávají vcelku nebo po částech,
rozdělené. Dělení v ploše se nazývá kruponovánía v tloušťce štípání.
Kruponování je oddělování jadrných částí kůží nebo usní od řidších
rozřezáváním v ploše, kruponování také usnadňuje zpracování velkých usní
v koželužnách. Štípání je dělení kůží v tloušťce na štípacím stroji.
Přírodní useň je srsti,
tuku a nečistot zbavená kůže mízdřením na holinu, která se dále
zpracovává činěním na vyčiněnou useň. Na obrázku č. 72 je znázorněn
zjednodušený postup zpracování kůže na useň.
Obr.č. 72 Postup zpracování kůže na useň
Popis k obrázku č. 72:
Skladování a třídění kůže podle jakosti
Máčení - odstranění drobných nečistot a solí
Mízdření -zbavování kůže zbytků masa, šlach a tuku
Činění -Vyčištění kůže různými kyselinami, tříslovinami
Ždímání
Seřezávání (tloušťková egalizace) - vyrovnání tloušťky kůže v celém povrchu
Třídění
Neutralizace, barvení, konzervace - Neutralizace kyselin - Konzervace způsobuje měknutí
Vyčiněná useň je
prodyšná, poddajná, elastická a tvarově stálá, ale i houževnatá a odolná
proti opotřebení. Přijímá tělesnou vlhkost, ale současně se může proti
přílišné vlhkosti, přicházející zvenku, uzavřít. Useň je dotykově teplá,
drsná, má charakteristickou vůni a je hygienická. Každá useň je
jedinečná a originální. Mechanické a chemické opracování kůže vytváří
mnoho variant zpracování usně. Ze stejné kůže lze vyrobit tenkou, měkkou
a splývavou oděvní useň nebo silnou a kompaktní nábytkářskou useň.
Zpravidla se useň dělí na svrchní část – horní kůže, která se skládá z hustého pletiva jemných vláken a má přirozenou strukturu (nazýváme ji useň vrchová či lícová) a na spodní část kůže(nazýváme ji štípenka),
jejíž povrch je pro využití upravován povětšinou vyrážením nebo
potiskem. V některých případech (u silnější kůže – např. z hovězího
dobytka, vodního buvola) se vyrábí první a ještě i druhá štípenka,
označení vrstev směrem dovnitř kůže. Useň, jakožto přírodní materiál má
vnější nepravidelnosti, které se nepovažují za vadu. Zejména při barvení
přijímá každá část usně barvu odlišně a tím vznikají nepravidelnosti
při vybarvení. Základní zpracování usní je po horizontálním dělení
(štípání) dále činění a další technologické postupy. Štípání je
mechanické plošné rozřezávání kůže (holiny) nebo usně na dvě nebo více
vrstev. Horizontálním dělením vznikají dva druhy usní s rozdílnými
vlastnostmi. Nazývají se lícová useň a štípenková useň.
Obr.č. 73 Princip dělení (štípání) hovězí kůže
Jednotlivé části usně v ploše mají
odlišné vlastnosti. Je to způsobeno rozdílnou hustotou spleti usňových
vláken. Čím je spleť hustější, tím jakostnější a pevnější je useň.
Nejhustší je useň kolem hřbetní části, směrem k hlavě a břišní části
hustota vláken ubývá. Nejkvalitnější část středová se nazývá „krupon“
a jsou z ní vyráběny nejvíce namáhané části výrobků, zejména sedáky.
Krupon má nejvíce souměrnou stavbu z hlediska jadrnosti, tloušťky a
struktury usně.
Obr.č. 74 Kvalitativní dělení usně
Drobné defekty kůže, zejména ty, které
vznikly za života zvířete, jako jsou jizvičky, jemné škrábance, krevní
žilky, žírné vrásky, vyrážka viditelná na líci, jsou vadami povolenými,
jsou symbolem a potvrzením "pravosti kůže". Mezi vady nepovolené se řadí
zejména hluboké škrábance, zarostlé bodláky, vypálené značky, řídká
(neboli prázdná) useň a také vady vzniklé již při zpracování kůže,
především posekání při postruhování, proštípání holiny a díry. Části
usně s nepovolenými vadami musí být ze střihového plánu potahu výrobku
vyňaty.
Vady usní se dle ČSN 790009 rozdělují na 4 skupiny:
vady vzniklé za života obratlovce
vady vzniklé při stahování kůže
vady vzniklé konzervováním, dopravou a skladováním
vady vzniklé během výrobního postupu při přeměně kůží na usně
Fyzikálně mechanické vlastnosti usně
souvisí se strukturou usně a jsou závislé i na různých směrech v ploše
usně (rozeznáváme dva základní směry vzhledem k hřbetní čáře –
rovnoběžně a kolmo). Jsou to měřitelné (v případě tuhosti i neměřitelné)
vlastnosti a některé z nich jsou závislé na tloušťce a nasákavosti
usně. Patří sem plošná a objemová hmotnost, teplota smrštění, pevnost v
tahu, tahová tuhost, pevnost ve vytržení trnu, pevnost ve vytržení
stehu, pevnost v dalším trhání, pevnost v roztržení štěrbiny, deformace
při vydutí (plošné protažení), pevnost a protažení ve vydutí kuličkou,
tuhost. Před vlastním zpracováním na potah výrobku musí být usně
vytaženy tak, aby se při užívání již na hotovém výrobku nevyvolňovaly
(neprotahovaly) a tím nevznikalo zvlnění potahu. Protažení (neboli
vytažení) usně se musí činit v obou směrech, tedy rovnoběžně s hřbetovou
osou zvířete a následně kolmo na ni. Vytahování usně se provádí ze
středu směrem ke krajům v obou směrech, vždy souběžně z obou stran.
Obr.č. 75 Pevnost usně dle hřbetové osy
Napínání se provádí
zejména u usní chromočiněných také pro jejich vyšší výtěžnost a získání
konečného tvaru usně. Rovněž se tím srovnává tažnost usně v různých
směrech. Způsoby napínání se provádí např. pomocí hřebíků nebo kolíků na
kovové rámy, popřípadě si je řemeslníci napínají sami, vždy dva
pracovníci proti sobě postavení. Při zpracování usní střihem na dílce
potahu je nutno mít na paměti, že každá useň je jedinečná jak svým
tvarem, strukturou, jadrností v ploše, tak i umístěním a kvalitou kazů,
vad a děr po zpracování. Nelze tedy připravit vždy aplikovatelný
střihový plán přesného rozmístění dílců, platný pro každou useň v šarži,
jak je to možné u textilií. Při umísťování střihových dílců je zároveň
třeba respektovat nestejnou tažnost usně v různých směrech. Před
umístěním střihových šablon musí být useň pečlivě prohlédnuta, musí na
ní být vyznačeny vady, s rozlišením na vady povolené a vady nepovolené.
Šablony musí být umísťovány tak, aby nijak nezasahovaly do vyznačených
nepovolených vad. Střihové dílce usně, které jsou aplikované na skrytých
(neviditelných) místech výrobku, mohou být vyřezány z ploch označených
jako povolené vady usně. Základní pravidlo pro rozmístění dílců stanoví,
že nejvíce exponované dílce – sedáky a opěráky by měly být umístěny
v části středové zvané „krupon“, která má nejlepší mechanicko-fyzikální
vlastnosti. Orientace dílců sedáků a opěráků by měla být tak, aby osa
dílce výrobku byla shodná nebo rovnoběžná s hřbetovou osou usně. Pro
obchodování s usní se užívá terminologie, která je uvedena následujícím
obrázku.
Obr.č. 76 Obchodní názvosloví usně
Rozdělení kůží.Kůže
lze členit podle různých hledisek, např. podle druhu zvířete, podle
způsobu činění, podle povrchové úpravy, podle určení, podle způsobu
provedení, podle jakosti nebo podle části z celkové kůže. Uvedeny jsou
vždy nejdůležitější příklady.
Obr.č. 77 Hovězí useň
Podle suroviny je
dělíme na hověziny, teletiny, vepřovice, koniny, koziny, skopovice,
divočiny koželužské a kožešnické, kůže plazů včetně krokodýlí kůže, rybí
kůže, pštrosí kůže, apod.
Dělení kůží v kožařství podle jakosti:
Jadrná kůže je kvalitní plná kůže s hustě propletenými vlákny.
Prázdná kůže (rozběhlá) je málo kvalitní kůže s řídce propletenými vlákny nebo s větším plošným obsahem řídkých krajin.
Padlice je kůže z uhynulého zvířete, má v sobě zpravidla sraženou krev.
Rozpáraná kůže je kůže stažená z obratlovce po rozpárání.
Nerozpáraná kůže je kůže stažená z obratlovce bez rozpárání (bez podélného řezu).
Z různých zpracovatelských variant se v čalounické výrobě nejvíce používají usně lícové a štípenkové.
Úseň lícová se vyrábí
seříznutím vrchní lícové vrstvy kůže (na níž předtím byla srst) a
následnými úpravami. Vyznačuje se velmi hustou a pevnou strukturou
kožních vláken.
Obr.č. 78 Useň lícová
Z lícové vrstvy se vyrábí všechny druhy
hladkých lícových usní. Jsou to usně s přírodním nebo broušeným lícem,
bez umělé kresby na líci, v lesklém nebo matovém provedení anebo lehce
přibroušené, zvané nubukové. Do často barveného povrchu může být
vyražena lícová kresba usně, čímž se skrývají lehké nepravidelnosti
vzhledu. Tato useň je vhodná pro všechny typy čalouněného nábytku,
používá se zejména na funkční plochy. Lícové usně se vyrábí v různých
tloušťkách (od 0,9 do 3,2 mm), pro sešívání švů případně štepování se
větší tloušťky usně upravují plochým seříznutým v místě sešití. Lícová
useň je dražší než štípenka.
Useň štípenková je
seříznutá vrstva spodní části kůže, přiléhající k masu zvířete. Vyrábí
se z ní všechny usně s tlačeným lícem, tedy s umělou kresbou na líci, v
lesklém nebo matovém provedení, jednobarevné nebo vícebarevné.
Zpracováním jsou to chromité, tříselné nebo kombinovaně činěné usně
zejména hovězinové, vepřovicové nebo koňské. Vyrábí se v provedení
přírodní i barvené, broušené, popř. upravené krycími apreturami, žehlené
nebo s umělou kresbou na líci. Při kvalitním zpracování štípenky je
sice dosaženo jejího pěkného vzhledu, ale co do kvality se lícové usni
nevyrovná. Při větších tloušťkách usní se mohou ještě dále horizontálně
dělit na horní a spodní štípenku.
Dobře zpracovaná horní štípenka může být
použita na nefunkční nebo neviditelné plochy čalouněného nábytku,
například bočnice područek a výkryt zad čalouněného výrobku. Oproti usni
lícové je tužší, méně poddajná, hůře tvarovatelná, méně elastická a s
nižší tvarovou pamětí. Spodní štípenka (tedy druhá štípenka) je většinou
pro čalounické účely nevhodná.
Useň napa
je lícová, hladká a měkká useň, u které zůstává zachována výrazná
přírodní kresba. Je to chromitá nebo kombinovaně činěná useň probarvená v
lázni nebo mírně apretovaná, často barvená anilinem.
Useň velurová má broušenu spodní k tělu přiléhající vrstvu, broušená strana tvoří užitný povrch usně. Vždy je barvena.
Useň nubuková
je vyráběna z hověziny nebo teletiny, na lícové straně je jemně
broušená se sametovým charakterem, je barvená. Zpracování usně je
obvykle chromitou nebo chromitotříselnou technologií. Useň je bílená
nebo barvená v lázni, případně termicky od líce zpracovaná k docílení
vlasového vzhledu pro vizuálně sametový charakter.
Useň se stahovaným lícem
je speciálně činěná useň s výrazným lícem, s transparentní nebo
polo-transparentní úpravou, lesklá nebo matová. Hlavní způsob barvení je
anilinový.
Hlazenice je useň
obvykle třísločiněná nebo kombinovaně činěná, přírodní nebo barvená. Jde
o pevnou hovězí useň, kterou je možné užít jako samonosné usně bez
čalounění, např. u židlí a křesel, nebo jako nosný podklad pod volné
čalouněné polštáře.
Useň tlačená
je useň s umělou kresbou na líci, v lesklém nebo matovém provedení,
jednobarevná nebo vícebarevná. U tohoto druhu usně je možné překrýt
lehké nepravidelnosti vzhledu povrchu.
Useň antická nebo též patinovaná
vzniká nanášením tmavých, či jiných efektních tónů na useň zbarvenou
anilinem s povrchovým rýhováním tak, aby byl vytvořen vzhled staré usně.
Lze ji vyrobit z usní všech druhů zvířat. Je typická pro čalouněný
nábytek potažený v anglickém slohu.
Juchta je hovězí nebo
telecí useň, vyčiněná přírodními nebo chemickými prostředky a silně
napuštěná oleji či jinými mastnými prostředky. Dříve byla tato kůže
zvaná jako "ruská".
Usně z divokých zvířat
jsou usně vyráběné z kožešin divokých zvířat – losů, jelenů, kamzíků,
antilop. Zvláštním druhem je buvolí useň, která má jedinečnou hrubou
strukturu.
Vašeta je jemná štípenka s vyráženým safiánovým vzorem (safián je druh lesklé barevné usně).
Kožešiny jsou kůže
savců se srstí, na rubu vyčiněné. Získávají se ze zvířat žijících
divoce, ze zvířat domácích nebo ze zvířat chovaných pro kožešiny.
Nejcennější jsou kožešiny ze zvířat žijících divoce v drsných severských
krajinách. Z kožešin domácích zvířat se k potahování čalouněného
nábytku nejvíce používají teletiny.
Hověziny – jsou kůže,
získané většinou z domestikovaných zvířat (tur domácí), pouze malá část
pochází ze žijících zvířat ve volné přírodě, jako je buvol, bizon,
zubr, tur apod. Tuzemské hověziny se dělí na jalovičiny, kraviny, býčiny
a volovice. Jalovičiny a volovice jsou kůže mladého dobytka a patří k
nejlepší koželužské surovině. Kůže je plná, vlákna jsou hustě
propletená, většina plochy je jadrná, hustota vaziva je stejnoměrná a
boky jsou malé. Výhodou je poměrně velká plocha získané usně, která
umožňuje zpracovávat i velké střihové dílce potahu čalouněného výrobku.
Kraviny jsou kůže staršího dobytka, mají řidší vazivo a velké plochy
boků.
Teletiny – jsou kůže
telat nebo mladého skotu. Vyznačují se stejnoměrnou hustotou vaziva a
jemným lícem, jsou vyhledávanou koželužskou surovinou. Jsou menší a
jemnější než hověziny. Jejich cena je vysoká a užívají se především na
luxusní výrobky.
Vepřovice jsou kůže,
získané z vepřů nad 40 kg hmotnosti. Získávají se ze zvířat ve formě
kruponů nebo v celých kůžích. V tuzemsku se zpracovávají zejména půlky.
Vepřovice mají výraznou lícovou kresbu. Protože dost často dochází při
odstraňování štětin k poškození líce, zpracovávají se nejvíce na
nubukové usně. Vepřové usně se užívají zejména na sedáky a opěráky židlí
jako nosný prvek, popřípadě čalounění stolových desek, apod. Krupon
usně je jadrný, krajiny jsou řídké. Škára nemá retikulární vrstvu (pouze
papilární). Typické jsou znatelné otvory po štětinách. Po hovězině je
to nejběžnější kůže. Má podobně široké využití jako hověziny. Omezením
pro výrobu jsou menší plochy usní.
Skopovice a jehnětiny
jsou více významné pro kožešnický průmysl, jako koželužská surovina jsou
poněkud prázdné a mají malou pevnost. Používaly se ve formě kožešiny na
čalounění volných polštářů, popřípadě opěráky židlí. Využití na sedací
nábytek bylo hlavně pro nestandartní výrobky.
Podle povrchové úpravy lze dělit useň:
Useň bez úpravy je přírodní nebo barvená neapretovaná useň se zachovanou kresbou líce.
Useň s přírodním lícem může nebo nemusí mít
povrchovou úpravu. Původní líc, který se objevuje po odloučení pokožky,
není odstraněn, tj. kresba líce zůstává zachována.
Useň s broušeným lícem je useň s jemně vybroušeným lícem upraveným krycími apreturami, hladká nebo tlačená.
Oboustranně upravená useň je chromitá nebo kombinovaně činěná, upravená tak, aby byla použitelná z lícové i rubové strany.
Hladká useň je s přírodním nebo broušeným lícem, bez umělé kresby na líci, v lesklém nebo matovém provedení.
Tlačená useň je s umělou kresbou na líci (vlysem), v
lesklém nebo matovém provedení, jednobarevná nebo vícebarevná. Tato
úprava se používá zejména pro štípenky.
Useň s vlasovou úpravou je jemně broušená od rubu (velur) nebo jemně broušená od líce (nubuk), s kratším nebo delším vlasem.
Matová useň je useň s matným lícem.
Useň se stahovaným lícemje speciálně činěná useň s výraznou lícovou kresbou, lesklá nebo matová, s transparentní nebo polotransparentní úpravou.
Useň s krycí pigmentovou úpravou -
povrchová úprava usně je provedená apreturou obsahující krycí barviva
(koželužské pigmenty), apretura zakrývá líc usně. Tuto úpravu mají mj.
štípenky. Pokud je lícová kresba částečně zachovaná, jedná se o lehkou
krycí pigmentovou úpravu.
Useň s lakovou úpravou má krycí pigmentovou povrchovou úpravu a následný přestřik lakem.
Useň s transparentní úpravou má povrchovou
úpravu líce provedenou průhlednou, popř. obarvenou apreturou. Tato
úprava zachovává a zdůrazňuje kresbu líce, nezakrývá vady a znaky kůže.
Useň s polotransparentní úpravou má povrchovou úpravu líce provedenou kombinací krycí pigmentové a transparentní úpravy. Kresba líce je částečně zachována.
Useň s lehkou transparentní úpravou, kde
její líc není zakryt běžnou fixační vrstvou úpravy. Na povrchu usně
jsou znatelné všechny přirozené povrchové vady a znaky líce. Aplikací
vhodných přípravků je na vzhled i na omak dosahováno speciálních efektů.
Useň se záměrně stíranou úpravoumá úpravu
líce nejméně ze dvou různě zabarvených vrstev apretury. Setřením vrstev
při výrobě zůstává viditelná střední nebo základní vrstva apretury.
Povrstvená useň má na povrch nanesenu nebo připojenu vrstvu o tloušťce větší než 0,15 mm, ale menší než je třetina celkové tloušťky usně.
kožní klih – je
lepidlo, které se vyrábí vyluhováním vyčiněných i nevyčiněných kůží a
kožních odpadů teplou vodou. Získané vodní výluhy se zahustí, ochladí a
suší. Je to směs glutinu a menšího podílu vedlejších zplodin. Kožní klih
má žlutou až tmavohnědou barvu. Výsledný produkt jsou granuláty nebo
prášek. Před vlastní aplikací se máčí a ohřívají. Tato lepidla mají
velmi krátkou otevřenou dobu lepení (do 1 minuty), proto musí být lepení
rychle provedeno. Nános se provádí převážně ručně. Teplota prostoru,
kde se lepí, musí být v rozmezí 24 o až 28 o C,
aby lepidlo nerosolovatělo. Používá se na lepení textilu, usně nebo
pěnové pryže na dřevo, také se užívá na zpevnění střižné hrany textilie
na spodní ploše paddesek židlí. Lepený spoj je pevný.
Hovězí usně
Prodáváme kulaté hovězí kůže a hovězí usně nejvyšší kvality tzv. sedlářská, brašnářská nebo obuvnická useň.
Ideální pro výrobu obojků, bot a peněženek.
Trh a zákazníci, tedy muži používající elektrické holicí strojky, jsou rozděleni na dvě skupiny. Pracovně jim můžeme říkat skupina Braun a skupina Philips. To podle toho, které technologii kdo dává přednost. Braun je tradičním výrobcem takzvaných planžetových holicích strojků. Mají rovnou podlouhlou holicí jednotku překrytou planžetou. Vousy, které proniknou drobnými otvory v planžetě, jsou ustřiženy břity pohybujícími se ze strany na stranu. Konkurenční systém Philips je naproti tomu rotační, tzv. frézkový. Holicí jednotku v tomto případě tvoří tři kruhové frézky. Uvnitř je rotující břit zajišťující holení. I když značky Braun a Philips jsou jmény, s nimiž se tyto dvě technologie spojují především, alternativní výrobci jako Remington nebo Panasonic nabízejí většinou technologie obě.
My jsme k testu přistupovali s vědomím, že každý muž má rád něco jiného. Tým našich testujících jsme vybrali tak, aby přesně polovina patřila do skupiny Braun a druhá polovina do skupiny Philips. Všichni museli vyzkoušet všechny strojky. Na konci testu se dostavil nečekaný efekt, a to v podobě přestupů, abychom se přidrželi sportovní terminologie. Přibližně stejný počet těch, kteří používali planžety, přestoupil po zkušenostech získaných v testu do frézičkového týmu a naopak. Vysvětlení se nabízí; pokud jste v životě zkusili jen jedno, netušíte, že druhé vám možná vyhovuje víc, i když ani to jedno není špatné. Výkony obou týmů, co do kvality holení, byly v našem turnaji velmi vyrovnané a skončily doslova remízou. Ženám, jež plánují svým choťům nový strojek jako dárek k Vánocům, můžeme poradit následující.
Je-li váš choť se svým současným strojkem spokojen a chcete-li jít na jistotu, volte pro ten nový stejnou technologii. Pokud je muž nespokojen anebo pokud rád zkouší nové věci a není příliš konzervativní, zkuste přestup.
* průměrná cena
