Jak obrovský je vesmír?
Jaká je velikost vesmíru?
Velikost vesmíru je neznámá.
Spekuluje se o jeho skutečné velikosti.
Existují různé modely. Některé modely naznačují, že vesmír by mohl být až stokrát větší než pozorovatelný vesmír.
Pokud má pozorovatelný vesmír průměr 93 miliard světelných let, celý vesmír by mohl mít průměr více než 9,3 bilionu světelných let.
Pozorovatelný vesmír
Velikost pozorovatelného vesmíru je cca: 8 807 000 000 000 000 000 000 000 km.
To odpovídá 8.807 sextilionům kilometrů.
Pro nás pozorovatelný vesmír je ta část vesmíru, ze které mohlo záření od vzniku vesmíru dorazit na Zemi.
Průměr pozorovatelného vesmíru je cca 93 miliard světelných let, což nám dává představu o enormním rozsahu vesmíru, který můžeme pozorovat.
Kdybychom se podívali kterýmkoliv směrem, hranice, kterou můžeme vidět, je přibližně 46,5 miliard světelných let daleko.
93 miliard světelných let odpovídá přibližně 8,807 × 10²⁴ km.
93 miliard světelných let = 93 × 10⁹ světelných let.
93 × 10⁹ světelných let × 9,461 × 10¹² km/světelný rok ≈ 8,807 × 10²⁴ km
Rozpínání vesmíru
Tento odhad (93 miliard světelných let) je založen na pozorování rozpínání vesmíru a na faktu, že světlo nemá nekonečnou rychlost. To znamená, že nejvzdálenější objekty, které můžeme vidět, jsou ty, od kterých k nám světlo dorazilo od doby Velkého třesku (Big Bangu).
Rychlost rozpínání činí 67 - 74 km/s na každý megaparsek (Mpc) vzdálenosti.
Tento rozptyl vzniká z rozdílů mezi metodami měření:
Kosmické mikrovlnné záření (CMB) — měření starého vesmíru (Planckova sonda) → 67 km/s/Mpc
Cepheidy a supernovy — měření mladého vesmíru → 73-74 km/s/Mpc
Rozdíl mezi měřením pomocí CMB (67 km/s/Mpc) a supernovy typu Ia (74 km/s/Mpc) je problém, kterému se říká Hubbleova tenze.
Nevíme, jestli je chyba v měřeních, nebo jestli jde o nový fyzikální jev, kterému ještě nerozumíme ale
Hubbleovo napětí by mohlo uvolnit nové vysvětlení
1 megaparsek (Mpc) odpovídá vzdálenosti zhruba 3,26 milionů světelných let.
Tedy každá megaparseková vzdálenost znamená, že se objekty vzdalují rychlostí 67 - 74 kilometrů za sekundu km/s/Mpc.
To znamená, že prostor mezi galaxiemi se rozpíná rychlostí cca 67 - 74 km za sekundu na každý megaparsek vzdálenosti.
Rychlost světla
Rychlost světla ve vakuu: 299.792.458 metrů za sekundu.
Světlo oběhne Zemi (obvod ~40 075 km) přibližně 7,5krát za sekundu.
Světelný paprsek dosáhne z Měsíce na Zemi za 1,28 sekundy.
Cesta světla ze Slunce k Zemi trvá přibližně 8 minut a 20 sekund (přesněji 499 sekund).
To odpovídá přibližně 1.079.252.848 kilometrům za hodinu nebo přibližně 9,461 bilionům kilometrů za rok.
Toto měřítko nám umožňuje porovnat rychlost světla s velikostí některých vesmírných jevů.
Přepočet 93 miliard světelných let na kilometry:
Světelný rok je vzdálenost, kterou světlo urazí za jeden rok, což je přibližně 9,461 bilionů kilometrů.
Takže:
93 miliard světelných let × 9,461 bilionů kilometrů/světelný rok ≈ 8,807 × 10²⁴ km.
93 miliard světelných let odpovídá přibližně 8.807 sextilionům kilometrů
Rychlost rozpínání vesmíru
67 km/s/Mpc:
Rychlost expanze vesmíru v hodnotách:
2 139 570 km za sekundu.
7.702.453.987 km za hodinu.
184.858.895.705 km za den.
Elektromagnetické záření a červený posuv
Kosmické mikrovlnné záření, Cosmic Microwave Background (CMB) je jedním z hlavních důkazů rychlosti expanze vesmíru v různých fázích. Bylo objeveno v roce 1965.
Reliktní záření (CMB) pochází z doby, kdy byl vesmír starý přibližně 380 000 let.
Nyní má vlnovou délku přibližně 1,9 mm, což je důsledek rozpínání.
Viditelné světlo má totiž vlnovou délku 300 nanometrů, což odpovídá 0,0003 mm.
Vlnová délka reliktního záření je tedy přibližně 6333x delší než vlnová délka viditelného světla
Kosmologický červený posuv původního záření vzniká kvůli rozpínání vesmíru.
Hubbleův parametr (H) a červený posuv ukazují, jak rychle se vesmír rozpíná v daném čase.
Hubbleova konstanta (H₀) je aktuální měření rychlosti expanze vesmíru.
Dopplerův červený posuv
Dopplerův červený posuv vzniká, když se zdroj světla pohybuje od pozorovatele. Tento jev je podobný jako Dopplerův efekt u zvuku, kdy se mění frekvence zvuku v závislosti na pohybu zdroje.
Světlo z objektů, které k nám přichází dnes po 13,8 miliardách let, je dnes od nás díky rozpínání vzdáleno přibližně 46,5 miliard světelných let.
To je celkem průměr 93 miliard světelných let
Ocenění za objevy
Kosmické mikrovlnné záření (CMB) objevili Arno Penzias a Robert Wilson v roce 1965. Za tento objev dostali Nobelovu cenu za fyziku v roce 1978.
Zrychlování rozpínání vesmíru bylo potvrzeno v roce 1998 při pozorování supernov typu Ia nezávisle dvěma týmy.
Jeden tým vedl Saul Perlmutter, druhý tým Brian Schmidt a Adam Riess.
Všichni získali Nobelovu cenu za fyziku v roce 2011.
Naše galaxie – Mléčná dráha - Milky Way
Průměr: 100 000 až 120 000 světelných let.
Tloušťka disku: cca 1 000 světelných let.
Hmotnost: cca 1,5 bilionu hmotností Slunce.
Počet hvězd: 100 až 400 miliard.
Vzdálenost Slunce od středu galaxie: 26 000 světelných let.
A Logarithmic Tour across the Observable Universe
https://www.youtube.com/watch?v=qk83agHGclc
https://www.easyzoom.com/imageaccess/34e133a632b146d8bb2a808750b37183
https://pablocarlosbudassi.com/2021/02/the-infographic-and-artistic-work-named.html
Orbit of the Sun - oběžná dráha Slunce
Does The Sun Orbit Anything?
Oběžná dráha Slunce kolem středu naší galaxie. Slunce se pohybuje cca 26.600 světelných let od středu naší galaxie.
Zatím nejaktuálnější údaj o rychlosti Slunce, který máme asi k dispozici, pochází z roku 2016 od AAS Nova. Rychlost Slunce se uvádí 239±9 km/s
Studie vedená Jasonem Huntem z Dunlapova institutu na Univerzitě v Torontu kombinovala data z prvního vydání mise ESA Gaia a katalogu hvězd z experimentu Radial Velocity Experiment, aby určila pohyby více než 200 000 hvězd v blízkosti Slunce. Z těchto dat odvodili, že rychlost oběhu Slunce kolem středu Mléčné dráhy je 239±9 km/s.
Pokud se Slunce pohybuje po své oběžné dráze rychlostí zhruba 239 km/s
tak to je 860.400 kilometrů za hodinu
800.000 km/hod x 24 = 20 649 600 km/den
20 649 600 km x 365 = 7.537.104.000 km/rok t.j. cca 7,5 miliardy km za rok
Jeden oběh Galaktický rok
Astronomové odhadují, že Slunci trvá přibližně 225-250 milionů let, aby oběhlo střed Mléčné dráhy.
4,5 miliardy let staré Slunce již dokončilo tento oběh 18-20 krát.
Odhady pro konec života Slunce se pohybují kolem 10 miliard let celkové životnosti.
Zbývá tedy přibližně 5,5 miliardy let jeho života.
Slunce tedy oběhne střed galaxie ještě přibližně 22–24krát, než se jeho životní cyklus ukončí.
Celkem tak Slunce během svého života oběhne střed galaxie asi 40–44krát
Kromě kruhové trajektorie Slunce také osciluje nahoru a dolů v průběhu své cesty, což je dáno rozložením hmoty v galaxii, a přibližně každých 33 milionů let prochází skrze galaktický disk.
Slunce se pohybuje po téměř kruhové dráze s mírnou elipticitou (asi 5%)
Speed of Light Calculator (omnicalculator.com)
5 Little-Known Facts About The Sun’s Journey Through The Galaxy
Light Day
299,792km/s × 86,400s = 25,902,068,800km
The Sun Solar system - Slunce Sluneční soustava
Měřítko vesmíru - Rozložení vesmíru
Vzdálenosti ve vesmíru - Distances in the Universe
Scale Universe - Layout of the universe
The Scale of the Universe 2
https://htwins.net/scale2
https://htwins.net/minesweeper/
Sonda Voyager 1
NASA Voyager 1 vypuštěna 5. září 1977
https://voyager.jpl.nasa.gov/mission/status/
voyager 1 trajectory
Deklinace - Rektascenze
Precese
Osa, okolo které se Země otáčí, není nehybná.
Osa vykonává krouživý pohyb, jeden okruh trvá cca 19 - 25 800 let
Polárka
Svítivost Polárky cca
2500 x větší než Slunce
Velikost Polárky 30 x větší než Slunce
Hmotnost Polárky cca 6 x větší než Slunce
Polaris luminosity 2500 times the Sun
Polárka, nebo také Severní hvězda, je od Země vzdálená přibližně 433 světelných let. Tato vzdálenost je odhadem založeným na měřeních trigonometrické paralaxy a jiných astronomických metodách. Světelný rok je jednotka, která udává, jakou vzdálenost urazí světlo ve vakuu za jeden rok, a je často používána pro měření velkých kosmických vzdáleností mezi hvězdami a galaxiemi.
Převedeme 433 světelných let do různých jednotek:
Světelný rok na astronomické jednotky (AU):
Jeden světelný rok je přibližně 63,241 AU.
Světelný rok na kilometry:
Jeden světelný rok se rovná přibližně 9.461 x 10^12 kilometrů.
Světelný rok na parseky:
Jeden světelný rok je přibližně 0.306 parseků.
Polárka je od Země vzdálená:
Přibližně 27,383,353 astronomických jednotek (AU)
Přibližně 4,096,613,000,000,000 kilometrů
Přibližně 132,498 parseků
Voyager 1 byl odstartován po Voyageru 2
kvůli rychlejší trase opustil sluneční soustavu dříve než jeho dvojče.
Voyager 1 ho předběhl 15. prosince 1977
Sonda Voyager 1 - Launch Date: Mon, 05 Sept 1977 12:56:00 UTC
Data naznačovala, že sonda Voyager 1 vstoupila do mezihvězdného prostoru 25. srpna 2012
Sonda Voyager 1 k 1. květnu 2024
je vzdálena cca 15,125,330,737 mil
nebo 24,341,860,341 kilometrů
Sonda Voyager 1 je vzdálená přibližně
One-Way Light Time 22:33:15 (hh:mm:ss)
https://voyager.jpl.nasa.gov/mission/status
Sonda Voyager 1 - tracking
https://theskylive.com/planetarium?objects=sun-moon-voyager1-mercury-venus-mars-jupiter-saturn-uranus-neptune-pluto
Převody rychlosti:
Kilometry za hodinu: již jsme vypočítali jako 61,198 km/h.
Kilometry za den: 61,198×24
61,198×24 km/den.
Kilometry za rok: 61,198×24×365.25
61,198×24×365.25 km/rok (365.25 zahrnuje přestupné roky)
Výpočet doby letu:
Celková vzdálenost ve km: 24,341,860,341 km
Doba letu v hodinách:
Vzdálenost/Rychlost v km/h
Vzdálenost/Rychlost v km/h
Doba letu v letech: Doba letu v hodinách / (24 * 365.25)
61,198 km/h
1,468,752 km/den
536,461,686 km/rok
Při této rychlosti by let k vzdálenosti 162.71528617 AU (což je přibližně 24,341,860,341 km) trval:
397,756 hodin, což je přibližně 45.37 let
Kolik km uletí při této rychlosti 61,198 km/h za 10, 50, 100 let?
Za 10 let: přibližně 5,364,616,858 km
Za 50 let: přibližně 26,823,084,291 km
Za 100 let: přibližně 53,646,168,581 km
Za 10 let: 0.000567 světelných let
Za 50 let: 0.0028351 světelných let
Za 100 let: 0.0056702 světelných let
Za 10 let: 0.21 světelných dnů
Za 50 let: 1.04 světelných dnů
Za 100 let: 2.07 světelných dnů
při rychlosti 61,198 km/h
Kosmická rychlost
1.
První kosmická rychlost (orbitální rychlost): Přibližně 7.9 km/s (28,440 km/h). To je rychlost potřebná k udržení objektu na nízké oběžné dráze Země.
2.
Druhá kosmická rychlost (úniková rychlost): Přibližně 11.2 km/s (40,320 km/h). Tato rychlost je potřebná k opuštění Zemské gravitace bez dalšího pohonu, tedy k úniku z gravitačního pole Země.
3.
Třetí kosmická rychlost: Přibližně 16.6 km/s (59,760 km/h). To je rychlost, která je potřebná pro únik z gravitačního působení Sluneční soustavy.
4. kosmická rychlost
5. kosmická rychlost
6. kosmická rychlost
Následně sonda Voyager 1 využila zrychlení gravitačních praků u Jupitera a Saturnu
Mise Voyager 1
Start mise:
Datum a čas: 5. září 1977 / 12:56:01 UT
Místo startu: Cape Canaveral, Florida / Launch Complex 41
Klíčové události mise Voyager 1:
5. března 1979 - Průlet kolem Jupiteru
Voyager 1 se přiblížil k Jupiteru na vzdálenost 349 000 km, což mu umožnilo zachytit detailní snímky atmosférických bouří a vulkanické činnosti na měsíci Io. Poprvé byly objeveny vulkány mimo Zemi – aktivní sopky na Io. Sonda také poskytla detailní snímky Velké rudé skvrny, obří bouře větší než Země.
12. listopadu 1980 - Průlet kolem Saturnu
Voyager 1 se přiblížil k Saturnu na vzdálenost 124 000 km a odhalil komplexní strukturu prstenců, které jsou tvořeny miliardami kusů ledu a prachu. Sonda také studovala měsíce Titán, Mimas, Enceladus, Tethys, Dione a další. Na Titanu objevila hustou atmosféru složenou převážně z dusíku s metanem a dalšími organickými sloučeninami.
17. února 1998 - Stal se nejvzdálenějším objektem vyrobeným člověkem, když překonal sondu
Pioneer 10. Od této chvíle je Voyager 1 nejvzdálenější lidská sonda od Země.
16. srpna 2006 - Voyager 1 dosáhl vzdálenosti 100 astronomických jednotek (AU) od Slunce. To odpovídá přibližně 15 miliardám kilometrů.
Srpen 2012 - Vstup do mezihvězdného prostoru
Voyager 1 se stal prvním lidským objektem, který překročil hranici heliopauzy (hranice heliosféry) a vstoupil do mezihvězdného prostoru. Přístroje na palubě detekovaly dramatickou změnu v hustotě částic, což potvrdilo, že sonda opustila vliv Slunce.
Vědecké přístroje na Voyager 1:
Imaging Science System (ISS) – Systém kamer pro snímkování planet a jejich měsíců.
Ultraviolet Spectrometer (UVS) – Studium ultrafialového záření v atmosférách planet.
Infrared Interferometer Spectrometer (IRIS) – Analýza tepelného záření a složení atmosféry.
Planetary Radio Astronomy Experiment (PRA) – Záznam rádiových emisí planet.
Photopolarimeter (PPS) – Měření polarizace světla pro zkoumání atmosférických částic.
Triaxial Fluxgate Magnetometer (MAG) – Měření magnetických polí planet a mezihvězdného prostoru.
Plasma Spectrometer (PLS) – Studium plazmového prostředí v meziplanetárním a mezihvězdném prostoru.
Low-Energy Charged Particles Experiment (LECP) – Měření nízkoenergetických částic.
Plasma Waves Experiment (PWS) – Záznam elektromagnetických vln v plazmě.
Cosmic Ray Telescope (CRS) – Detekce kosmického záření.
Radio Science System (RSS) – Studium gravitačních polí a atmosfér pomocí rádiových signálů.
Napájení sondy Voyager 1:
Podobně jako Voyager 2, je Voyager 1 napájen třemi radioizotopovými termoelektrickými generátory (RTG) na bázi oxidu plutonia (Pu-238), které jsou namontovány na konci výložníku. Tyto generátory využívají rozpad plutonia pro generování elektrické energie, což umožňuje sondě pracovat i ve velké vzdálenosti od Slunce, kde je solární energie nedostupná.
Mezihvězdná mise Voyager 1:
Po průletech kolem Jupiteru a Saturnu byla mise rozšířena na Voyager Interstellar Mission (VIM), jejímž cílem je zkoumat podmínky v mezihvězdném prostoru. Voyager 1 stále poskytuje cenné údaje o kosmickém záření, hustotě plazmatu a magnetických polích daleko za hranicemi naší sluneční soustavy.
Zlatá deska Voyageru:
Obě sondy (Voyager 1 i Voyager 2) nesou na své palubě zlatou desku s informacemi o Zemi, životě a kultuře lidstva. Deska obsahuje:
Zvuky a obrazy Země, pozdravy ve 55 jazycích, hudební skladby (včetně Bacha a Chucka Berryho).
Obrazové informace o životě, přírodě, matematických principech a kulturních aspektech.
Zlatý disk je určen pro případný kontakt s mimozemskou inteligencí jako "kosmická zpráva v lahvi".
Mise Voyager 2
Start mise:
Datum a čas: 20. srpna 1977 / 14:29:44 UT
Místo startu: Cape Canaveral, Florida / Launch Complex 41
Klíčové události mise Voyager 2:
9. července 1979 - Průlet kolem Jupiteru
Voyager 2 poskytl podrobné snímky povrchu planety, objevil nové měsíce a zkoumal složení atmosféry. Detekoval silné bouře a dynamické atmosférické procesy.
25. srpna 1981 - Průlet kolem Saturnu
Mise odhalila složitou strukturu prstenců Saturnu, včetně vln a mezer. Voyager 2 také zkoumal měsíce Enceladus, Tethys, Dione a další.
24. ledna 1986 - Průlet kolem Uranu
Voyager 2 je zatím jedinou sondou, která navštívila Uran. Mise odhalila 10 nových měsíců, neznámé prstence a neobvyklou rotaci planety. Bylo také objeveno, že Uran má extrémně skloněnou magnetosféru.
25. srpna 1989 - Průlet kolem Neptunu
Voyager 2 provedl detailní průzkum Neptunu a jeho největšího měsíce Tritonu. Objevil aktivní gejzíry na Tritonu, mapoval atmosférické bouře, jako je Velká temná skvrna, a zaznamenal silné větry na planetě.
30. srpna 2007 - Překročení Termination Shock - 180,000° K - 179,726.85 °C
Bod, kde rychlost slunečního větru klesá pod rychlost zvuku kvůli interakci s mezihvězdným médiem.
25. listopadu 2018 - Vstup do mezihvězdného prostoru
Voyager 2 se stal druhou lidskou sondou, která opustila heliosféru a vstoupila do mezihvězdného prostoru, což potvrdilo měření hustoty plazmatu.
Vědecké přístroje na Voyager 2:
Imaging Science System (ISS) – Systém kamer pro snímkování planet a jejich měsíců.
Ultraviolet Spectrometer (UVS) – Studium ultrafialového záření v atmosférách planet.
Infrared Interferometer Spectrometer (IRIS) – Analýza tepelného záření a složení atmosféry.
Planetary Radio Astronomy Experiment (PRA) – Záznam rádiových emisí planet.
Photopolarimeter (PPS) – Měření polarizace světla pro zkoumání atmosférických částic.
Triaxial Fluxgate Magnetometer (MAG) – Měření magnetických polí planet a mezihvězdného prostoru.
Plasma Spectrometer (PLS) – Studium plazmového prostředí v meziplanetárním a mezihvězdném prostoru.
Low-Energy Charged Particles Experiment (LECP) – Měření nízkoenergetických částic.
Plasma Waves Experiment (PWS) – Záznam elektromagnetických vln v plazmě.
Cosmic Ray Telescope (CRS) – Detekce kosmického záření.
Radio Science System (RSS) – Studium gravitačních polí a atmosfér pomocí rádiových signálů.
Napájení sondy Voyager 2:
Napájení sondy je zajištěno třemi radioizotopovými termoelektrickými generátory (RTG) na bázi oxidu plutonia (Pu-238), které jsou namontovány na konci výložníku.
Každý z RTG produkuje elektrickou energii prostřednictvím tepla generovaného přirozeným rozpadem plutonia. Díky tomu může Voyager 2 fungovat desítky let, i když výkon postupně klesá.
Mezihvězdná mise Voyager 2:
Po dokončení průletů kolem vnějších planet byla mise rozšířena na Voyager Interstellar Mission (VIM). Hlavním cílem této fáze je měření podmínek v mezihvězdném prostoru, jako je hustota plazmatu, magnetická pole, kosmické záření a interakce slunečního větru s mezihvězdným prostředím.
Voyager 2 letí rychlostí 34 560 mil/h - 55 440 km/h
Překonání vzdálenosti jednoho světelného roku Voyager 2 zabere cca 19.390 let
Voyager 2 bude i nadále pokračovat ve své cestě směrem z Mléčné dráhy
Za cca 500+ let dosáhne vnějšího okraje Oortova oblaku
2000 AU (vnitřní okraj Oortova oblaku): cca rok 2.592
20 000 AU (vnější okraj vnitřního Oortova oblaku): cca rok 8.133
100 000 AU (vnější Oortův oblak): cca rok 32.759
Konec Sluneční soustavy (200 000 AU) cca rok 63.541
Voyager 2 teoreticky opustí Mléčnou dráhu přibližně v roce 1 946 761 709 (cca za 2 miliardy let)
1 světelný den překoná Voyager 2 přibližně v roce 2030
1 světelný týden překoná Voyager 2 přibližně v roce 2350
1 světelný měsíc překoná Voyager 2 přibližně v roce 3575
1 světelný rok překoná Voyager 2 přibližně v roce 21.444
www.TheSkyLive.com
https://theskylive.com/locationpicker?back_url=https%3A%2F%2Ftheskylive.com%2Fplanetarium%3Fobjects%3Dsun-moon-voyager1-mercury-venus-mars-jupiter-saturn-uranus-neptune-pluto%26localdata%3D50.5350%257C16.4272%257C%255B50.5350N%252C%2B16.4272E%255D%257CEurope%252FWarsaw%257C0%26obj%3Dvoyager1%26h%3D20%26m%3D30%26date%3D2024-05-11%23ra%7C17.262246934366882%7Cdec%7C12.387232232329279%7Cfov%7C80
Koncem tohoto týdne může přijít další silná sluneční bouře a s ní i polární záře
Space Weather Live
www.spaceweatherlive.com
www.spaceweatherlive.com/en/auroral-activity/aurora-forecast.html
Jaká je velikost Mléčné dráhy?
Mléčná dráha má průměr přibližně mezi 150 a 200 tisíci světelnými lety, což je značně menší než průměr pozorovatelného vesmíru.
Hvězdný disk Mléčné dráhy má průměr přibližně 100 tisíc světelných let a jeho tloušťka činí přibližně
1 tisíc světelných let.
To nám ukazuje, jak monumentální je naše galaxie ve srovnání s jinými galaxiemi ve vesmíru viz níže.
Mléčná dráha má průměr přibližně mezi 150 a 200 tisíci světelnými lety, zatímco průměr pozorovatelného vesmíru je odhadován na 93 miliard světelných let.
Abychom zjistili, kolikrát je průměr Mléčné dráhy menší než průměr pozorovatelného vesmíru, můžeme provést následující výpočet:
(Průměr pozorovatelného vesmíru) / (Průměr Mléčné dráhy) = (93 miliard světelných let) / (150 tisíc světelných let) ≈ 620 000 krát
To znamená, že průměr pozorovatelného vesmíru je zhruba 620 000 krát větší než průměr Mléčné dráhy.
Jak velká je Sluneční soustava?
Sluneční soustavu tvoří 8 hlavních planet, 5 trpasličích planet, více než 150 měsíců kolem těchto planet a různá menší tělesa jako planetky, komety a meteoroidy. Slunce, centrální hvězda naší soustavy, má hmotnost přibližně 330 000krát větší než Země a představuje téměř 99,8% hmotnosti celé Sluneční soustavy. Průměr Slunce je zhruba 1 400 000 km, což je přibližně 109krát větší než průměr Země.
Vzdálenosti mezi planetami v naší soustavě se pohybují od několika milionů kilometrů (např. mezi Zemí a Venuší) až po více než 4 miliardy kilometrů (např. mezi Neptunem a Sluncem).
Nejvzdálenější objekt v soustavě, trpasličí planeta Sedna, je od Slunce vzdálen kolem 937 miliard kilometrů.
To nám dává představu o rozsahu naší Sluneční soustavy a jejích jednotlivých členů.
Vzdálenosti mezi planetami sluneční soustavy
Liší se v závislosti na jejich polohách na dráze kolem Slunce. Tyto vzdálenosti se měří v astronomických jednotkách (AU), což je průměrná vzdálenost mezi Zemí a Sluncem,
což činí přibližně 149,6 milionu kilometrů.
Následující seznam uvádí průměrné vzdálenosti planet od Slunce v astronomických jednotkách:
Merkur: Průměrná vzdálenost od Slunce je asi 0,39 AU (přibližně 58 milionů kilometrů).
Venuše: Průměrná vzdálenost od Slunce je asi 0,72 AU (přibližně 108 milionů kilometrů).
Země: Průměrná vzdálenost od Slunce je 1 AU (přibližně 149,6 milionu kilometrů).
Mars: Průměrná vzdálenost od Slunce je asi 1,52 AU (přibližně 227 milionů kilometrů).
Jupiter: Průměrná vzdálenost od Slunce je asi 5,2 AU (přibližně 778 milionů kilometrů).
Saturn: Průměrná vzdálenost od Slunce je asi 9,58 AU (přibližně 1,43 miliardy kilometrů).
Uran: Průměrná vzdálenost od Slunce je asi 19,22 AU (přibližně 2,87 miliardy kilometrů).
Neptun: Průměrná vzdálenost od Slunce je asi 30,05 AU (přibližně 4,5 miliardy kilometrů).
Tyto hodnoty jsou průměrné vzdálenosti, protože dráhy planet nejsou perfektní kruhy, ale mají spíše eliptický tvar, takže vzdálenosti se mohou měnit v průběhu jejich oběhů kolem Slunce.
Následující seznam uvádí průměrné vzdálenosti planet od Země v astronomických jednotkách AU:
Merkur: Průměrná vzdálenost od Země se pohybuje mezi 0,62 AU a 2,19 AU. Nejbližší Merkur může být k Zemi, když se nachází na straně Slunce od Země, a nejdále je, když je na opačné straně Slunce.
Venuše: Průměrná vzdálenost od Země se pohybuje mezi 0,28 AU a 1,72 AU. Venuše je nejblíže k Zemi, když se nachází na opačné straně Slunce.
Mars: Průměrná vzdálenost od Země se pohybuje mezi 0,52 AU a 2,66 AU. Mars je nejblíže k Zemi, když se nachází na straně Slunce od Země, a nejdále je, když je na opačné straně Slunce.
Jupiter: Průměrná vzdálenost od Země se pohybuje mezi 3,91 AU a 6,41 AU. Jupiter je nejblíže k Zemi, když se nachází na straně Slunce od Země, a nejdále je, když je na opačné straně Slunce.
Saturn: Průměrná vzdálenost od Země se pohybuje mezi 7,53 AU a 11,06 AU. Saturn je nejblíže k Zemi, když se nachází na straně Slunce od Země, a nejdále je, když je na opačné straně Slunce.
Uran: Průměrná vzdálenost od Země se pohybuje mezi 17,68 AU a 20,98 AU. Uran je nejblíže k Zemi, když se nachází na straně Slunce od Země, a nejdále je, když je na opačné straně Slunce.
Neptun: Průměrná vzdálenost od Země se pohybuje mezi 27,72 AU a 30,89 AU. Neptun je nejblíže k Zemi, když se nachází na straně Slunce od Země, a nejdále je, když je na opačné straně Slunce.
Vzdálenosti planet od Země se mohou měnit v průběhu jejich oběhů kolem Slunce kvůli eliptickým dráhám a různým polohám na dráze.
Galaxie jsou různorodé a mají různé velikosti.
Místní skupina: Tato skupina zahrnuje naši Mléčnou dráhu, Andromedovou galaxii a několik dalších menších galaxií. Průměr celé Místní skupiny je kolem 10 milionů světelných let.
| Galaxie | Vzdálenost od Země (světelné roky) | Vzdálenost od Země (kilometry) |
|---|
| Velký Magellanův mrak (LMC) | Přibližně 163 000 světelných let | Přibližně 1,54 x 10^21 kilometrů |
| Malý Magellanův mrak (SMC) | Přibližně 200 000 světelných let | Přibližně 1,89 x 10^21 kilometrů |
| Andromedová galaxie (M31) | Přibližně 2,537 milionu světelných let | Přibližně 2,4 x 10^22 kilometrů |
| Trojúhelníková galaxie (M33) | Přibližně 2,73 milionu světelných let | Přibližně 2,6 x 10^22 kilometrů |
| Kuřecí galaxie (M33) | Přibližně 3 miliony světelných let | Přibližně 2,8 x 10^22 kilometrů |
| Galaxie Spirální souhvězdí (M101) | Přibližně 21 milionů světelných let | Přibližně 1,98 x 10^23 kilometrů |
| Větrná mlhovina (M101) | Přibližně 21 milionů světelných let | Přibližně 1,98 x 10^23 kilometrů |
| Sombrero galaxie (M104) | Přibližně 28 milionů světelných let | Přibližně 2,64 x 10^23 kilometrů |
| Galaxie Velryba (NGC 4631) | Přibližně 30 milionů světelných let | Přibližně 2,83 x 10^23 kilometrů
|
Velký Magellanův mrak (LMC) a Malý Magellanův mrak (SMC) jsou galaxie.
Jsou to trpasličí nepravidelné galaxie, které patří k našemu Mléčnému dráze a jsou dvěma z nejbližších galaxií k naší vlastní galaxii.
Věk (podle modelu ΛCDM (Lambda-CDM model): 13,787 ± 0,020 miliard let
Průměrná hustota (včetně energie): 9,9×10−27 kg/m³
Průměrná teplota: 2,72548 K; (−270,4 °C, −454,8 °F)
Průměr: Neznámý. Pozorovatelný vesmír: 8,8×10²⁶ m (28,5 Gpc gigaparseků, 93 Gly miliard světelných let)
Hmotnost (obyčejná hmota): Alespoň 10⁵³ kg
Kde končí Sluneční soustava? Hranice vesmíru, planety Devět a komerční lety ke hvězdám
Voyagery prolétávající magnetickou pěnou se neloučí
Může nová teorie změnit vše, co víme o vesmíru?
Rychlost 900 km/h odpovídá Mach 0.85 ve výšce cestovního letu.
Vzdálenosti byly převzaty z NASA a ESA (min/max opozice a konjunkce).
Přepočet času:
dny = vzdálenost ÷ 900 ÷ 24
roky = dny ÷ 365.25
Jak dlouho by trvalo komerčnímu letadlu doletět na každou planetu, pokud by to bylo možné,
při rychlosti 900 km/h
planeta
planets
planety
vesmír
universe
space
