Podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu OSA, Intergram ...
Věc: Podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu, jednací číslo ...
Podávámetímto odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu, jednacíčíslo ... Žalovaný nárok uplatněný v žalobězcela neuznává.
Vyjádření:
Dne26. července 2012 si naše brigádnice paní I. K přinesla do práce svůj soukromý rádiový přijímač. Tento umístila do stavebně odděleného prostoru, který v tomto období sloužil k prodeji zmrzliny (dodrženy veškeré předpisy pro tyto provozovny, schváleno místní hygienickou stanicí) a občas ho poslouchala. Neboť se jednalo o prodej do ulice, zmrzlina byla zákazníkům předávána otevřeným okénkem. Zákazníci tak mohli (zdůrazňuji: mohli!) během nákupu něco zaslechnout skrz toto otevřené výdejní okénko.
Tolik stručně k popisu celé situaci, veškeré podstatné informace jsme navíc již v rozšířené podobě sdělili právnímu zástupci žalobce dopisem ze dne 20. 3. 2013, aniž by tento na náš podnět nějak reagoval.
Názor,že v případě této konkrétní situace jde o veřejnou produkci,je nejen velice svérázný, ale především nijak a ničím nepodložený a zejména naprosto protiprávní. Ustálené právní výklady v této problematice mluví zcela jinak a naprosto jasně.
V komentáři k autorskému zákonu je jedním z autorů tohoto zákona Prof. JUDr. Ivem Telcem, CSc., a také JUDr. Pavlem Tůmou,Ph.D. LL.M. (Ivo Telec, Pavel Tůma Autorský zákon, 1. vydání.Praha: 2007, 989 s.)
pojem vykládán takto: „Veřejné sdělování díla zahrnuje jakékoliv sdělování díla, které se děje zaúčelem přímého či nepřímého hospodářského či obchodního prospěchu a rovněž i všechna jiná sdělování, která z pohledu udělovatele směřují vůči individuálně neurčenému okruhu osob.“
Citovaný komentář jednoznačně uvádí tuto modelovou situaci: „Naopak o sdělování veřejnosti nepůjde v případě, kdy dochází k provozování díla pouze samotnými zaměstnanci v zaměstnání pro sebe, popř. pro úzký okruh svých spoluzaměstnanců, neboť v tomto případě se tak zpravidla neděje za účelem hospodářského či obchodního prospěchu a souvislost s hospodářskou činností zaměstnavatele je zde pouze časová a místní.“
Je naprosto jednoznačné, že paní I. K. tím nesledovala žádný hospodářský ani obchodní prospěch, jednalo se o zpříjemnění pracovní doby a prostředí. Dále pak nelze občasné puštění rádia chápat jako soustavnou činnost, ale jako zcela nahodilý proces. Poslech ze strany veřejnosti lze z výše uvedených skutečností chápat pouze jako nahodilý, nechtěný, neúmyslný a daný samotnou fyzikální podstatou jevu - šíření zvuku v prostoru. Pokud by tomu tak nebylo, logicky by musel platit za veřejnou produkci každý, jehož rádio je například slyšet přes okno do blízkého parku nebo řidič, který zastaví na křižovatce a chodec slyší zvuk jeho rádia.
O veřejnou produkci se proto nejedná a ani jednat nemůže!
Proti svévolnému výkladu pojmu „sdělování veřejnosti“ se staví i Evropský soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 7. 12. 2000, sp. zn. C-306/05 (dále jen „SGAE“), v rámci interpretace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/299/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti, kde je pojem sdělování veřejnosti spojován se zpřístupněním autorských děl podnikatelem třetím osobám. Z odůvodnění citovaného rozhodnutí zpřístupněním díla vysílaného rozhlasem nebo televizí je teprve poskytnutí signálu televizního či rozhlasového vysílání, čímž je umožněn přístup veřejnosti k dílu, podstatná je tedy skutečnost, že dílo je zpřístupňováno třetím osobám pro jejich osobní potřebu, nikoli pro osobní potřebu toho, kdo dílo zpřístupňuje. Při výkladu samotného pojmu veřejnost Evropský soudní dvůr klade důraz na skutečnost, že se jedná o předem nevymezený okruh lidí, kterým by mohlo být dílo chráněné autorským zákonem sděleno a nelze tedy pod pojem veřejnost podřadit samotného podnikatele a dokonce ani úzce a konkrétně vymezený okruh osob zastupujících zájmy podnikatele.
A dále bych stran intenzity hluku upozornil na § 32 Zákona 258/ 2000 o ochraně veřejného zdraví, cituji: Hluk z provozoven služeb a hluk z veřejné produkce hudby (například koncert, taneční zábava, artistická produkce s hudbou) nesmí překročit hygienické limity upravené prováděcím právním předpisem pro chráněné prostory uvedené v § 30. Splnění této povinnosti zajistí osoba provozující službu a, jde-li o veřejnou produkci hudby, pořadatel, a nelze-li pořadatele zjistit, pak osoba, která k tomuto účelu stavbu, jiné zařízení nebo pozemek poskytla.
Vzhledem k tomu, že naše provozovna je pod dohledem příslušných dozorových orgánů, měly by to být nepochybně ony, kdo sleduje a případně trestá nedodržení příslušných hygienických limitů, případně ve sledovaném období přijmout podnět, že takové jednání v konkrétních prostorách probíhá. K ničemu takovému však ze strany žalobce ani kohokoliv jiného nedošlo, tudíž máme za prokázané, že hluk z tohoto prostoru byl v daném místě běžný, nepřekračující hygienické limity a tudíž pro běžného člověka splývající s okolím.
Tvrdit, že šlo o “veřejnou produkci” je tak opět pouhou ničím nepodloženou spekulací žalobce.
Závěrem bych připomněl dvě základní právní zásady- in dubio pro reo a zásadu dobrých mravů. Žalobce vůči nám postupuje z pozice síly, neprojevil sebemenší ochotu řešit celou situaci smírnou cestou, přestože jsme jí sami navrhli a nebere v potaz jakékoliv naše argumenty. Jeho údajná fakta při komunikaci s námi pak nelze nazvat ničím jiným než čirou spekulací, žalobce nemá žádnou oporu ani ve skutečnosti, ani v zákoně, přestože povinnost prokázat nám protiprávní jednání je zcela na jeho straně.
Z tohoto důvodu žádné závazky vůči žalobci neuznáváme a nehodláme je plnit. S nároky uplatněnými kolektivním správcem vůči nám nesouhlasíme a považujeme tyto nároky za neoprávněné.
-----
na začátek správně patří:
Mirek Sábo
S kamarádem jsme se vzepřeli platebnímu rozkazu Intergramu.
Nyní se pokouší s námi dohodnout, ale po tomto rozhodnutí soudu mají smůlu.
Pokud by dopis, který jsme jim poslali, někomu pomohl, budu rád.
Tyhle státem (politiky, voliči) posvěcené vyděrače nemohu ani cítit!
ale pro větší přehlednost to je zařazené na konci.
zdroj: diskuse pod
Do prodejny se nechodí poslouchat rádio. Nemusí za něj platit, uznal soud
Absurdita roku: seznam písní na ples 10 dní předem, jinak víc peněz OSA
Vyzkoušel jsem politiky, co všechno udělají za milion
KSČM a TOP 09 vezmou milion za změnu zákona, odhalil test MF DNES
Mafie
Žádné komentáře:
Okomentovat