01.02.18

Stupně poražených vs Stupně vítězů

Stupně poražených vs Stupně vítězů



Omylpiádu vyhrála Jižní Korea. Podívejte se na nejzajímavější neúspěchy

Jižní Korea získala v domácím Pchjong-čchangu třináct zlatých nedailí

Omylpiáda/Olympiáda: sledujte s námi, kdo končí poslední


Stupně poražených





backup:

Každá sezona stála tři miliony. Teď je ale Ester "fungující podnik",
který si na sebe vydělá sám, říká Ledecký



Michal Šenk Simona Fendrychová 9. 2. 2018 00:00 PCHJONGČCHANG 2018
OLYMPIJSKÉ HRY 2018
OLYMPIJSKÉ HRY  LEDECKÁ ESTER  MUZIKÁL  SPORT


Janek Ledecký v rozhovoru pro HN nabízí pohled na svůj vztah s dcerou Ester.

Komentuje i některé další souvislosti spojené s olympiádou. "Sporty a sportovci se celému tomu kolotoči neustále přizpůsobují," říká. Na hrách v Pchjongčchangu bude Ledecký pouze v roli fanouška výjimečné snowboardistky a lyžařky v jednom. Byť by nejraději své dvaadvacetileté dceři a české olympijské naději dál na kopci vozil náhradní prkno a pláštěnku, postupně se z Janka Ledeckého stal hlavně fanoušek. V rozhovoru pro HN vzpomíná, kolik energie, času a peněz ho Esteřina rozjíždějící se kariéra kdysi stála. "Talent je deset procent úspěchu, u Ester jde o obrovskou vůli a jedinečnou povahu," říká. Lehce skepticky komentuje i to, jak bude na olympiádě nejspíš všechno fungovat a co pro Ester a další sportovce tato akce znamená.

Sám Ledecký se na hry těší tak trochu zdrženlivě. Obrovsky pyšný otec je ale stoprocentně.

HN: Už máte z nervozity před olympijskými závody Ester ukousané nehty?

Ne, nejsem nervózní. Já jsem byl před čtyřmi lety s Ester v Soči, takže teď přesně vím, do čeho jdu. Jsem u její sportovní kariéry od jejích pěti let, kdy začala závodit. Ona má výhodu, že se svojí báječnou maminkou vytvořily takovou tréninkovou i závodní rutinu, která skvěle funguje. Ester hrozně ráda trénuje, to, co dělá, opravdu miluje a závod je pro ni taková odměna. Takže má výhodu oproti jiným sportovcům, kteří poctivě trénují, obětují tomu celý život a pak na závodech mají problém odevzdat to, co mají natrénováno.

Je ale třeba si uvědomit, že na olympiádě jsou sportovci a sport až na úplně posledním místě. Nedá se nic dělat, ty parametry jsou takhle nastavené. A Ester se bude snažit v těch nefér podmínkách odvést co nejlepší výkon.

HN: Co máte na mysli těmi nefér podmínkami?

Myslím tím, že obecně se od sportovců očekává, že potvrdí nebo překonají své nejlepší výkony, přitom k tomu nemají zázemí a ani organizace závodů není taková, jako je třeba na Světovém poháru. Je to daleko větší improvizace. Ale na druhou stranu ty podmínky budou pro všechny podobné.

Janek Ledecký (55)

◼ Absolvent právnické fakulty UK se stal známým jako zpěvák skupiny Žentour, v níž působil v 80. letech. Od roku 1992 nastoupil na sólovou dráhu, vydal řadu úspěšných alb.

◼ Později začal působit i jako zpěvák v muzikálech, k tomu se stal i jejich autorem.

◼ Aktivně se věnoval a stále věnuje také sportům, jako je lyžování nebo windsurfing.

Vedl k tomu i své dvě děti Ester a Jonáše. Ester doprovázel po celou její sportovní kariéru a je jí silnou oporou i nyní, když se stala profesionální lyžařkou a snowboardistkou.

◼ Aktuálně Ledecký pracuje na novém albu a jedná o licencích na své muzikály v zahraničí.

HN: Jak moc máte dnes blízko k týmu kolem Ester a jakou roli hrajete v její přípravě? Před čtyřmi lety Ester vyhrála ve slovinské Rogle svůj první světový pohár v paralelním obřím slalomu na snowboardu. Tenkrát neměla ten úžasný tým, který má za sebou teď, takže jsme všichni dělali všechno, co bylo potřeba. Já jsem jí vozil od startu dolů tréninkové prkno, a protože tenkrát celý den strašně pršelo, tak ještě i pláštěnku. Než se dostala do finále, jela tu trať desetkrát.

Nahoru se jelo na kotvě, a aby si neošoupala závodní prkno, přezula se do tréninkového. Já jsem si od ní nahoře vzal pláštěnku a s tím tréninkovým prknem sjel zase dolů.

Když jela poslední jízdu o zlato, pláštěnka se mi nahoře zasekla o kotvu. Tak jsem se rozjel dolů, kličkuju vedle trati mezi trávou a kameny, a když jsem přijel na nástupiště vleku, v tu chvíli přijela pláštěnka, Ester dojela do cíle a slyšel jsem, jak hlásili, že vyhrála. V divadle se tomu říká timing. To jen tak na vysvětlení, co jsem dělal dřív. Teď už mě k tomu nepustí, protože Ester se díky výsledkům, které má, podařilo vydělávat si tolik, že má famózní tým. A já bych sice rád dál vozil pláštěnku a prkno, ale už se jim do toho nechci plést.


HN: Do Koreje tedy jedete už jenom jako fanoušek?

Jen jako fanoušek. Budu doufat, že se mi podaří získat nějakou akreditaci, abych se k ní dostal alespoň na dosah.

FOTOGALERIE Story "jako prase"


HN: A nemáte právě proto, že jste do její kariéry vložil čas, energii a peníze, od závodů nějaká očekávání?

Mám hlavně radost. A když se jí to nepovede, je mi to líto, ale snažím se to nedat najevo. Ester má tu výhodu, že umí prohrávat. To znamená, že když prohraje, nakopne ji to a začne ještě víc trénovat. Nezlomí ji to.

HN: Ester se tam, kde dnes je, dostala vlastní cestou, do velké míry nezávisle na tuzemském lyžařském svazu. To bylo možné samozřejmě i díky vašemu finančnímu zázemí. Jak Ester podle vás vnímá to, že měla podporu, kterou jiní nemohli mít, a že třeba právě proto je lepší?
Ester si to samozřejmě uvědomuje velmi dobře. Mně je líto, že v současné době se v našich podmínkách v podstatě nelze v lyžování dostat na takovou úroveň bez mohutné podpory rodičů. Je to dané tím, že nejsme alpská země. Talent je opravdu tak deset procent. Ester by vám to sama řekla, tvrdí o sobě, že je na sporty v podstatě nešikovná. Protože to její závodění sleduju už nějakých 17 let, viděl jsem pár dětí, které byly opravdu talentované. Ale kde je jim dneska konec. Ester má výhodu ještě v tom, že má neuvěřitelnou vůli. A také má takovou zázračnou schopnost, že dokáže rychle a napořád akceptovat přání a návrhy trenéra, když vidí, že to funguje.


Užívá si úspěchy

◼ S Jankem Ledeckým jsme se sešli v kavárně poblíž Staroměstského náměstí, kde nedaleko, když je zrovna v Praze, bydlí.

Moc pěkných míst, kam si sednout, tu už ale prý nemá.

Stejně jako se příliš neraduje z toho, jaká atmosféra celkově v naší společnosti panuje.

Shovívavější není ani k olympiádě, kritizuje, jaký se z ní stal byznys a megalomanský podnik.

◼ Když ale hovoříme o jeho dceři, případně o tom, čemu se věnuje Ledecký sám, doslova září. Je si vědom toho, že žije úspěšný život, a užívá si to. Především ho těší, že jeho nejbližší rodina dělá, co ji baví.

◼ Do Jižní Koreje jede doprovodit svoji dceru, ale chystá se tam i trochu pracovat.

V jeho případě to znamená jednání s korejskými partnery o nastudování jeho dalšího muzikálu Iago. Ledeckého úpravu Hamleta tam hrají už skoro jedenáct let a stále další nastudování přibývají.

◼ Řeč se proto stáčí i na to, jak se v Koreji dělá byznys či jak místní vnímají potenciální eskalaci konfliktu s KLDR.

"Musíte se naučit, že korejské ano je cokoliv na stupnici od: to je super nápad, přes no tak jestli na tom trváte, až po jen přes naši mrtvolu. Říct ne je totiž neslušné," popisuje.

◼ A jak podle něj místní vidí svého severního souseda?

"Nepřipouštějí si ho. Jsou na to zvyklí. Je to ale, jako kdyby byla hranice mezi Kladnem a Prahou a ta města na sebe mířila děly. Přál bych jim, aby olympiáda aspoň trochu pomohla smíru."



HN: Vnímali jste někdy, že jí to třeba ostatní sportovci nepřejí?

Vzdáleně, my jsme byli vždycky mimo ten systém. A tím jsme spíš byli biti.

Jako ve všech sportech i v lyžování je část ambiciózních tatínků, kteří tomu věnují veškerý svůj čas a kteří se za děti bijí na schůzích na svazu a při rozdělování prostředků. To my jsme nikdy nedělali a vždycky jsme v tomhle směru ostrouhali. Nicméně toho opravdu nelituji.

HN: Dneska už má Ester podporu od ostatních? Přejí jí její úspěch?

Děláte si legraci? Jsme v Česku. Úspěch se neodpouští.

HN: Ačkoliv se vypracovala sama, dělá dnes sportu, svazu i Česku reklamu. Máte tedy naopak pocit nevděku?

Ne, to není nevděk. Spíš zadostiučinění. My si žijeme vlastní život. Ester si samozřejmě strašně váží podpory domácích fanoušků a příznivců, úplně stejně si ale váží fanoušků ze zahraničí.

Nemá pocit, že by tady té republice byla něco dlužná nebo že by s ní měla společného něco víc než to, že se tady narodila a mluví česky. A platí tady daně.

Asi to má trochu i po mně. Já mám úplně stejný pocit. Nikdy jsem nedostal ani korunu grantu a to, co jsem dělal, jsem si vypiplal.

A to, že sem vozím peníze, které si vydělám v zahraničí, a pak je tady investuji, to je jen shoda okolností, protože tady bydlím.

Já mám vztah k Česku vlastně jen přes jazyk, protože češtinou se živím.

HN: Je Ester v zahraničí populárnější? Má tam víc fanoušků než doma?

Ano, to bezpochyby. A speciálně teď mluvím o lyžařských velmocích, protože tam si moc dobře uvědomují, jak mimořádné a unikátní je to propojení sportů, které dělá. Už před třemi lety Ester přijela trénovat do Schladmingu, kde je velká LED obrazovka a na ní se objevil nápis "Dnes tady s námi trénuje mistryně světa Ester Ledecká". A je tam mapa tréninkové trati, aby se mohli lidé třeba přijít podívat. Nejenže si Ester nekupuje permanentku, ale pak jde na oběd do restaurace na sjezdovce a přijde za ní šéf podniku a řekne jí, že je mu ctí na ten oběd ji a její tým pozvat. A do toho se u vchodu nahromadí lyžaři a turisti a čekají, až se Ester nají, a potom ji hrozně slušně poprosí o autogram.

HN: Ester kombinuje snowboard a lyže, to byl nápad jí samotné?

To si rozhodně vydupala sama a byl to hodně tvrdý boj. Většina trenérů, se kterými kdy Ester spolupracovala, to nebyla schopna překousnout. Druhá věc jsou peníze. Nejtěžší − a myslím tím ve všech sportech − je období juniorské kategorie, kdy jednak ta děcka dospějí a otevřou se jim jiné obzory a současně, když chtějí udržet kontakt se světovou špičkou, musí závodit venku. A najednou se to strašně prodraží a přitom v tomhle momentu to žádného sponzora neláká.

Když bylo Ester 18, přišla za mnou a poprosila mě, abych jí ukázal, kolik stála její předešlá sezona. Řekla nám, že už si další takovou sezonu nechce vzít na triko, a že když se jí samotné nepodaří sehnat prostředky, nechá buď jednoho z těch sportů, nebo obou. V začátcích si snowboardem vydělala na to sjezdové lyžování. Ve snowboardingu se dostala na absolutní špičku a v lyžování každý rok postupuje a na tu špičku se pomalu dostává − každému dokazuje, že měla pravdu a že to takhle jde dělat.

HN: Znamená to, že například její juniorská sezona pro vás byla dvakrát tak drahá, než kdyby dělala jen jeden z těch sportů? Kolik taková sezona vlastně stojí? Závodní sezona má čtyři měsíce, ale k tomu je potřeba připočítat ještě minimálně šest měsíců tréninkové sezony. Dohromady to vyšlo tak okolo tří milionů. Teď je ale Ester vlastně velmi dobře fungující podnik. A už si na to celé vydělává sama.

HN: Když budeme o Ester uvažovat jako o marketingovém taháku − protože tak to s úspěšnými sportovci funguje −, v čem jsou podle vás její kvality a hodnoty její značky? Co ji dělá sexy pro firmy, proč si ji například Coca-Cola vybrala jako tvář pro svou reklamu?

Je absolutně unikátní. Myslím, že Coca-Cola si uvědomuje to, co se tady u nás tak úplně nedoceňuje. Pro sponzory je taky fajn objekt a partner proto, že je to sportovec s příběhem. To je úplně nejcennější. Televizní komentátoři, kteří komentují jízdy, si o každém sportovci napíšou nějaké zajímavosti. O Ester se dá říct spousta věcí: že její děda hrál za nároďák hokej, je mistr světa a má z olympiád stříbro a bronz. Jakého má bráchu, že jí navrhuje tu úžasnou kombinézu, ve které jezdí. A když budeme v Koreji, tak že její táta je tam autorem jednoho z nejúspěšnějších zahraničních muzikálů, který už vidělo jenom v Soulu přes půl milionu lidí. To jsou story jako prase. A ona je k tomu navíc hrozně fajn člověk.

HN: Jste na ni asi hodně pyšný. Nedávno o ní vyšel velký článek v amerických New York Times.

To byla pecka. Ten den mi volalo asi šest lidí jen z Ameriky. Takový ohlas jsem ještě neměl na žádný její výsledek, protože to vyšlo v mezinárodní edici, která je na palubách všech letadel. A navíc čtyři dny potom, co to vyšlo, zajela na Světovém poháru v Lake Louis ve sjezdu sedmé místo. Takže ten článek pěkně potvrdila.

HN: Je za její kariérou hodně obětování, odříkání, třeba i u vás? Nepřicházela o jiné věci?

Vůbec ne. Měla senzační dětství, protože dělala to, co ji bavilo. Někdo má pocit, že je do toho děti potřeba nutit, Ester jsme naopak museli brzdit. Hlídat délky tréninků, aby to nepřeťápla. Děti jsme moc do školy neposílali, učili jsme se s nimi sami. Tu školní látku zvládly za hodinu a půl denně, a tak jim zbyl čas na ty opravdu důležité věci. Jonáš taky lyžoval, snowboardoval, byl v juniorské reprezentaci. Pak se ale vrhl na kreslení. V tom je jako Ester. Když něco dělá, tak na sto procent. Zkrátka jsme se dětem věnovali a podporovali je v tom, co je bavilo. Nemyslím si, že jim něco uteklo. A nám už vůbec ne.

HN: Řešili jste nějaký záložní plán, kdyby Ester nebyla profesionální sportovkyně nebo kdyby například její kariéra musela z nějakého důvodu skončit?

Je teď ve druháku na vysoké. A je stále mladá na to, aby si případně našla jiný životní směr, než je sport. Sport je ale fantastickou průpravou pro život. V rámci toho, co dělá, se potkává se světovou elitou lidí, kteří jsou pracovití a výjimeční, a to je vlastně mnohem větší průprava než jakákoliv škola. A je to každopádně větší zábava. Samozřejmě mám strach, když ji vidím jet ve sjezdu 130 kilometrů za hodinu. Pak ale vidím, jakou z toho má strašnou radost a jak řeší, jak to rozjet ještě víc.


HN: Když odmyslíme tu lehkou kritiku olympiády a toho, jak to při této akci chodí, těšíte se, ne?

Samozřejmě se do Koreje těším. Ale v rámci možností. Celou olympiádu je potřeba brát a vidět jako megabyznys. Beru to tak. Chápu to. A respektuji. Ale těžko ve mně ta akce pak rozdmýchá nadšení a vlasteneckou hysterii. Tím nechci ubrat olympiádě na její magii. I mně se stane, že se přistihnu, jak koukám v půl třetí ráno na kvalifikační kolo badmintonu Pákistán proti Indonésii. Anebo, v případě zimních her, na curling.

HN: U kterých věcí kolem olympiády byste si uměl představit, že budou jinak?

Hlavně aby se víc myslelo na sportovce. Příklad: hry 2022 budou v Pekingu. Což už samo o sobě je absurdní. Většina sportovců v zimních disciplínách je z Evropy a USA. A z Ruska samozřejmě. A bude to druhá olympiáda po sobě na východě Asie s časovým posunem nevhodným pro nás. Kdo bude vstávat ve tři ráno? No ale co chci hlavně říct: jedním z prvních nápadů čínských pořadatelů bylo zrušit sjezd. To je přitom královská lyžařská disciplína.


A proč? Protože tam na to nemají dobrý kopec. Tak sakra, proč tu olympiádu dostali, když tam nemají dobrý kopec?

Další čerstvý příklad: ze dvou paralelních disciplín na prkně, které Ester jezdí, bude teď v Pchjongčchangu jen obří slalom. Kvůli tomu, aby zapadl do původně plánovaného programu her, pojede se jeden den kvalifikace, pak je den volno. A ten, kdo si vyjede lepší čas, má právo volby tratě ve finále. Jenže za dva dny se podmínky změní a trať bude vypadat úplně jinak, než jste ji zažili, otestovali, a dobrý výsledek z kvalifikace je vám k ničemu. Dané sporty a sportovci se tedy neustále přizpůsobují celému tomu kolotoči. A vypadá to, že jim to ani moc nevadí. Ono je to tak, že pro většinu sportovců je účast na olympiádě vrcholem, už mají splněno. Takže ta většina si tam jede vyměňovat odznaky a navazovat mezinárodní přátelství. A ta první desítka dvacítka je největším trnem v oku pořadatelů. Pořád něco chtějí. Třeba trénovat, tady nějakou lyžárnu na servis, tady nějakou tělocvičnu na rehabilitaci, pořád s něčím prudí.







Ledecký bude fandit dceři Ester, ale také prodávat svůj muzikál. Na kurzy asertivity při byznysu v Soulu zapomeňte, říká

...
Jak tedy na to?

Musíte se naučit, že korejské ano může být cokoliv na stupnici od "to je super nápad", přes "no tak jestli na tom trváte", až po "jen přes naši mrtvolu". Říct ne je totiž neslušné. To platí asi obecně pro celou východní Asii. Mám kamaráda, který v Asii hodně obchodoval. A zažil třeba to, že když vám chce obchodní partner dát najevo, že s vámi nechce pokračovat ve spolupráci, udělá to následovně. Vezmou vás na pracovní oběd, a když dojíte, všechny odvezou auta a vy tam najednou stojíte na chodníku a pomalu vám začíná být jasné, že pro vás už žádné auto prostě nepřijede.

Vy jste nic podobného nezažil?

I já jsem si užil své. Mám vždy licenční smlouvu o tom, co mohou nějak změnit, co mohou udělat po svém, pak jsou některé body, které potřebují můj souhlas, a pak jsou některé věci, s nimiž prostě nelze hnout.

Než jsem se naučil ten systém komunikace, tak jsem jim tu smlouvu párkrát před očima roztrhal a požádal o taxi na letiště. Dneska už vím, že tudy cesta nevede. Že zkrátka na všechny kurzy asertivity můžete v Asii zapomenout...



Nárok lidu na Ester Ledeckou


Janek Ledecký: Věřil jsem, že se to jednou stane. Ale ne tak brzy

Janek Ledecký: Jak říká Elton John – za úplný playback bych zavíral



Rádio Impuls - Janek Ledecký: Nemám potřebu se sdružovat






Muzikál IAGO

NEJVĚTŠÍ LÁSKA, NEJVĚTŠÍ ZRADA
Muzikál podle Shakespearova Othella

1 - Ve jménu lásky (I the Name Of Love) / Othello, Desdemona - Janek Ledecký, Lucka Vondráčková
2 - Já nejsem já (I'm Not What I Am) / IAGO - Janek Ledecký
3 - Celý život před sebou (A whole Life Before Me) / Desdemona - Michaela Horká
4 - Dobré jméno (Reputation) / Cassio, IAGO - David Gránský, Janek Ledecký
5 - Fly away / Bahiya - Dasha
6 - Esharb / Othello, Desdemona - Janek Ledecký, Michaela Horká
7 - Chlap je chlap (A Man Is a Man) / Emilia, Desdemona - Marta Jandová, Michaela Horká
8 - Přišla ta chvíle (The Time Has Come) / Roger, IAGO - Petr Kutheil, Janek Ledecký
9 - Ani za celý svět (For All the World) / Emilia, Desdemona, Bahiya - Martina Partlová, Michaela Horká
10 - Tak už se seber (Get Up) / Roger, IAGO - Petr Kutheil, Janek Ledecký
11 - Žárlivost (Jeaulosy) / IAGO - Janek Ledecký











.

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Lenka Vlasáková: Nechápala jsem, proč mě pořád někdo ponižuje

https://ona.idnes.cz/lenka-vlasakova-vecne-tva-neverna-dln-/spolecnost.aspx?c=A180215_133703_spolecnost_jup