Psaní - písmo, jako droga zapomnění?
Sokrates tvrdil, že vědění skutečně vlastníme pouze tehdy, když ho nosíme živé ve své hlavě, získané dialogem a úvahou – ne pasivním čtením psaných textů.
Dnes, v době digitální závislosti na informacích uložených mimo naše mysli, se ukazuje bolestná pravda jeho slov.
Máme iluzorní pocit, že „víme“, protože máme okamžitý přístup k napsaným odpovědím.
Avšak kolik z těchto znalostí skutečně vlastníme a chápeme?
Možná nás psaní a technologie učinily línými, odkázanými na neustálé „připomínání“.
Vědění jsme zaměnili za vyhledávání. Jsme generací s nekonečným množstvím informací, ale minimální schopností je kriticky promyslet.
Sokratův varovný hlas zní kontroverzně, možná zastarale, ale jeho obavy se plně naplnily: spolehli jsme se na externí paměť a stali se odborníky na iluze moudrosti namísto skutečné moudrosti samotné.
Sokrates zastával názor:
Skutečné vědění je třeba nosit v hlavě
živě si ho osvojit dialogem a vlastní úvahou
nikoliv se spoléhat na psané texty
Píše o tom jeho žák Platón ve svém díle - Faidros
https://dl1.cuni.cz/pluginfile.php/1006657/mod_resource/content/1/Plat%C3%B3n%20-%20Faidros.pdf
[274d]
invented numbers and arithmetic and geometry and astronomy, also draughts and dice, and, most important of all, letters. Now the king of all Egypt at that time was the god Thamus, who lived in the great city of the upper region, which the Greeks call the Egyptian Thebes, and they call the god himself Ammon. To him came Theuth to show his inventions, saying that they ought to be imparted to the other Egyptians. But Thamus asked what use there was in each, and as Theuth enumerated their uses, expressed praise or blame, according as he approved
[274e]
or disapproved. The story goes that Thamus said many things to Theuth in praise or blame of the various arts, which it would take too long to repeat; but when they came to the letters, “This invention, O king,” said Theuth, “will make the Egyptians wiser and will improve their memories; for it is an elixir of memory and wisdom that I have discovered.” But Thamus replied, “Most ingenious Theuth, one man has the ability to beget arts, but the ability to judge of their usefulness or harmfulness to their users belongs to another;
[275a]
and now you, who are the father of letters, have been led by your affection to ascribe to them a power the opposite of that which they really possess. For this invention will produce forgetfulness in the minds of those who learn to use it, because they will not practice their memory. Their trust in writing, produced by external characters which are no part of themselves, will discourage the use of their own memory within them. You have invented an elixir not of memory, but of reminding; and you offer your pupils the appearance of wisdom, not true wisdom, for they will read many things without instruction and will therefore seem
[275b]
to know many things, when they are for the most part ignorant and hard to get along with, since they are not wise, but only appear wise.
Phaedrus
Socrates, you easily make up stories of Egypt or any country you please...
Plato’s Argument Against Writing
https://fs.blog/an-old-argument-against-writing/
Socrates believed that writing was not an effective means of communicating knowledge.
To him, face-to-face communication was the only way one person could transmit knowledge to another.
Sokrates věřil, že psaní není účinným prostředkem ke sdělování znalostí.
Komunikace tváří v tvář pro něj byla jediným způsobem, jak mohl jeden člověk předávat znalosti druhému
Platón byl žákem Sokrata.
Patřil k jeho nejvýznamnějším následovníkům a většina poznatků, které o Sokratovi máme, pochází právě z Platónových děl.
Platón zaznamenával Sokratovy dialogy, přestože sám Sokrates psané slovo kritizoval.
Platónovo dílo je proto klíčovým zdrojem informací o Sokratově myšlení a filozofii.
Sókratés žádné knihy nenapsal.
Jeho myšlenky a učení známe především z děl jeho žáků, zejména Platóna a Xenofónta.
Platón zaznamenal Sókratovy myšlenky ve formě dialogů, ve kterých Sókratés vystupuje jako hlavní postava vedoucí filozofické rozhovory.
Sókratés nepovažoval psaný text za vhodný způsob předávání poznání, neboť preferoval přímý dialog a živou diskusi, která umožňuje hlubší porozumění a kritické myšlení.
Platón:
Obrana Sókrata – Sókratova obhajoba před soudem, obvinění z bezbožnosti a kažení mládeže.
Faidón – popis posledních hodin Sókratova života, dialog o nesmrtelnosti duše.
Symposion (Hostina) – dialog o lásce, kráse a filosofii.
Ústava (Politeia) – dialog o spravedlivém uspořádání společnosti a státu.
Gorgias – o etice, spravedlnosti a filozofii jako hledání pravdy.
Menón – diskuse o podstatě ctnosti a možnosti jejího učení.
Xenofón:
Vzpomínky na Sókrata (Memorabilia) – praktický pohled na Sókratovy názory a metody diskuse.
Obrana Sókrata (Apologie) – Xenofóntova verze Sókratovy obhajoby před athénským soudem.
Hostina (Symposion) – méně filozofický než Platónův stejnojmenný dialog, popisuje spíše Sókratovu osobnost a diskusi na společenská témata.
Oikonomikos (O hospodaření) – Sókratovy rady ohledně správy domácnosti a ekonomiky.
Filozofie dle wiki
Filozofie je
systematické, racionální a kritické studium obecných a základních otázek, jako jsou otázky existence, rozumu, poznání, hodnot, mysli, jazyka
Když písmena zabíjejí paměť
Psaní: Konec moudrosti nebo její iluze?
Externí paměť jako past moderního člověka
Více textu, méně rozumu: Prokletí psaného slova?
