Expedice Itálie 1990
Fusina Camping & Dock - Venice
Škoda 1000 MB
Červenec 1990
Dolní Dvořiště
Linz
Salzburk
Zell am See
Fusina Camping & Dock - Venice
Padova
Verona
Trento
Bolzano
Brixen?
Innsbruck
Garmisch-Partenkirchen
München
Klatovy?
Plzeň?
Fotbal - MS 1990 8. června - 8. července - 1990 FIFA World Cup
Čtvrtfinále
1. července 1990 SRN - Československo 1 : 0
Semifinále ...
o bronz
7. července 1990 Itálie - Anglie 2 : 1
finále
8. července
Non c'è corrente elettrica dal motore alla batteria
Quanto misura la riparazione?
Quanto costa riparazione?
Quanto costa riparare?
Arena - Verona, Italy
https://en.wikipedia.org/wiki/Verona_Arena#/media/File:Italy_-_Verona_-_Arena.jpg
Brixen Bressanone
Město Brixen je duchovní, kulturní, umělecké centrum oblasti a sídlo biskupů. Vládne zde klidná a příjemná atmosféra menšího města
Itálie Brixen - Havlíčkův dům
Karel Havlíček Borovský, pseudonymem Havel, vlastním jménem Karel Havlíček
... Hlavní věc při obchodu jest ale následující: Petr ku př. má zbytečných
koží, potřebuje ale sůl. Kdyby tedy sůl za své kože obdržeti chtěl,
musel by především někoho hledati, který sůl zbytečnou má. Našel by
takového, avšak ku př. Pavel, který tu sůl zbytečnou má, nepotřebuje
také žádných koží, nýbrž potřebuje zelezo. Patrno tedy, že svou
zbytečnou sůl nedá za kože, nýbrž jen za železo, neboť kdyby ji za kože
dal, musel by teprva zase někoho hledati, který právě železo zbytečné má
a sůl neb kože potřebuje. Kdyby tedy obchodník náležitě chtěl výměnu
mezi jinými prostředkovati, musel by všechny věci v zásobě míti...
... Peníze papírové poskytují v obchodu všeliké výhody,
kterých se kovovym nedostává, totiž jsou nad míru pohodlné k chování a
nošení i k počítaní, při opotřebování jich se nic neztratí, (aspoň tak
málo jako nic, totiž nepatrná výloha za fabrikaci jiných). Avšak mají
zase papírové peníze na sobě dvě
velmi nebezpečné vlastnosti, totiž
předně možnost k padělání (falšování), k čemu jest ovšem veliké lákadlo,
protože kromě mechanické zručnosti nic jiného k tomu zapotřebí není, za
druhé ale a
hlavně možnost bankovních a státních bankrotů neb klesání
valuty, jako toho ku př nyní všichni zarmoucení svědkové jsme. Kdyby
nebylo těchto dvou nebezpečných vlastností, vyhověly by jistě papírové
peníze nejlépe všem požadavkům prostředku výměnného a zasluhovaly by ve
větším obchodu přednost i před kovovými. Mnohý snad vrstevník naší doby,
jenž velmi mnoho již podlepoval našich nynějších šestáčkův a desetníků,
bude nad tím nedůveřivě hlavou vrtěti, že by papírové peníze
zasluhovati mohly přednost i před kovovými. Ovšem, to co u nas nyní
jmenujeme papírové peníze, toť ovšem nezasluhuje přednost před kovovými,
jakož toho i agio skutečným důkazem jest. Hlavní vlastnost každých
pravých papírových peněz musí býti jistota, neboť bez jistoty jest
papírový peníz tolik co tumpachový neb mosazný dukát, totiž vlastně
falešný, nic více než kus potištěného papíru. Ať nikdo nemyslí, že
papírové peníze (bankonoty) jenom známky jsou peněz, kterym se jen skrze
všeobecné usrozumění cena připisuje: pravý papírový peníz nesmí býti
nic jiného než úpis hodnověrný na jistou cenu s tou nevyhnutelnou
výminkou, aby každý majitel tohoto papírového peníze v každou dobu mohl
zaň onu cenu úplně obdržeti a vyměniti. Neboť jest jisto a každému
patrno, že kus potištěného papíru nemůže míti sám v sobě takovou cenu,
abych za něj několik dní pracoval neb své pracně nabyté zboží vyměnil:
ovšem ale může míti kus takového papíru pro každého velikou cenu, když
jest na něm hodnověrně pojištěno, že majitel jeho každou chvíli tolik a
tolik ku př. zlata neb stříbra neb jiného zboží zaň dostati může. Cena
takových papírů ale klesati musí,
čím více ona jistota odpadá, že za ně
tolik zlata neb střibra neb jíného zboží dostanu, co na nich sepsáno
jest. Tuť jsme u příčiny agia (adžia), které za našich časů hraje tak
velikou roli. Agio jest přídavek, který se dává při vyměňování jedněch
peněz za druhé. Na bankovce ku př. stojí, že každý její majitel za ní
dostane v nár. banku 15 dvacetníků stříbrných. Pokud panovala úplná toho
jistota, měly jistě bankonoty ještě agio před stříbrem, to jest
poněvadž bankonoty v obchodu mnohem byly užitečnější než stříbro, rád
mohl dáti každý, kdo bankovky potřeboval, nějakou malou náhradu tomu,
kdo mu je za jeho stříbro vyměnil. Skutečně také, zvláště místy,
připlácelo se malé agio na bankonoty.
Jakmile ale národní bank přestal
vypláceti za bankonoty stříbro, hned se věci obrátily naopak a stříbro
dostalo agio nad bankonotami, kteréžto agio vstupovalo tím více, čím
více se množila nejistota, a kdyby hospodářství nynější našeho
ministerstva a banku déle trvalo, přišlo by to snad s našimi bankonotami
tak daleko jako s francouzskými assiguaty v prvních letech republiky
před Napoleonem.
Jakým způsobem ale může
býti způsobena úplná jistota papírových peněz, tak aby zustaly vždy
hodnověrnými úpisy, strany toho se nesrovnávají státní a národní
ekonomisté. Pohlédněme dříve na příčiny klesání valuty, z kterých se
samo sebou ukáže příčina nejistoty a tudy prostředky k uvarování se jí.
Především
vidíme, že vlády velmi nesvědomitě zneužívaly papírových peněz. Řekli
jsme již dříve, že papírové peníze, nemají-li býti pouhý bezcenný papír,
nevyhnutelně musí býti úpisy na jisté věci (buď zlato a stříbro neb
jiné cenu mající zboží) Vláda tedy může na dva způsoby vydati dobré a
jisté papírové peníze, buďto když sama se zaručuje za to, že majitelům
jejich tolik a tolik vyplatí, buďto když toto zaručení místo vlády
přijímá někdo jiný, ku př. bank. V prvním pádu nejsou vlastně papírové
peníze nic jiného, než dlužní úpisy vládní a mají tak dlouho cenu, dokud
jest vláda v očích obecenstva jistým dlužníkem. V druhém pádu zase jsou
papírové peníze dlužní úpisy těch, kterým vláda vydávání jich odevzdala
a jistotu mají jen potud, pokud nepochybno jest, že vydavatelé vždy
vstavu jsou za ty vydané papirové peníze vyměniti stříbro, zlato, neb
jiné zboží. Nejobyčejněji děje se toto vydání peněz skrze banky, a sice
tak, že jistá společnost složí jisté množství stříbra neb zlata a kromě
toho jiného způsobu jmění do zástavy dá, a za to dostane od státu právo
papírové peníze vydávati. Takového způsobu společnost jest také u nás
Vídeňský c. k. priv. národní bank. Pokavad množství vydaných papírových
peněz v jistém přirozeném poměru jest k zásobě stříbra a zlata v
sklepích banku ležící, potud udržeti se musí bankovky vždy v dobré ceně,
protože banku možno jest každou chvíli na požádáni za ně stříbro neb
zlato odevzdati. U nás ale ku př. nyní suma vydanych bankovek daleko
převýšila tyto přirozené hranice a náš Vídeňský bank vydal již mnohem
více než desetkrát tolik papírových peněz než drahých kovů za ně v
záloze má.
Vlada totiž v dobách, když peníze potřebovala, opatřovala si
je na nejlehčí ale i na nejlehkomyslnější způsob, nechala totiž v banku
natisknout bankonotek a platila jimi své potřeby. Tím ovšem přivedla
vláda brzy bank na mizinu co se úvěry týče. Bank ovšem nevydal vládě
jinak nové bankonoty nežli na dlužni úpis: ale stalo se během krátkého
času, že největší bohatství banku byly jen tyto dlužní úpisy vlády. V
dobách ale, kdežto vláda naše byla v úzku, kdežto hrozilo časem i
pominutí a rozpadnutí celé říše, což platily toho času úpisy vlády?
Tak
se tedy brzy rovnal naš bank dlužníku v konkursu postavenému a vláda
nemohla jinak než násilím opatřiti bankonotám jejich cenu, nařízením
totiž, že se přijímati musejí místo stříbra. S ohledem ale na zahraniční
obchod nastalo zase agio, protože nařízení vlády naší o nuceném
přijímaní bankovek za hranicemi ovšem nic neplatí.
Jiná
příčina, pro kterou papírové peníze ve valutě klesly, jest též
přirozená, neboť se jeví při všelikém jiném také. Jest to totiž
nesmírné
množství papírových peněz. Na každé věci to pozorovati můžeme, že v
ceně klesnouti musí, kdykoli se nad potřebu rozmnoží ...
Čím se dříve v českých zemích platilo a co se dalo z výplaty koupit - hodnota zlata v historii
...Podívejme se tedy tomuto slovu trochu
hlouběji do očí!
Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu
bludné
učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné a
každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě.
Bez
všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že
takové učení jest nanejvýš bláznovské a že se mohlo jen vyrojiti z hlav
několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco
buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk. Každý ale
také vidí hned na první pohled, že takové učení není pranic nebezpečné,
protože nenajde nikdy dostatečný počet následovníků, aby do života
uvedeno býti mohlo. Kdekoli se ještě toto učení v malých pokusech do
života uváděti chtělo, nikde se nic nepodařilo; nejlepší toho máme
příklad na klášteřích. Tam alespoň z části zaveden jest komunismus, to
jest jmění jest společné všech, ale jaké různice, jaké nepřátelství
panuje právě mezi nimi. A to nyní, kdežto se jen o užívání již hotového
jmění mezi nimi jedná: jaké by pak teprva byly různice, kdyby si měli
také společně to jmění a výživu vydělávat? Než není tu místo a také ani
úmysl dokazovati teprva nemožnost a nesmysl komunismu - toť jako již
známou a dávno od nás pojednanou pravdu předpokládáme.
Obyčejně
se ale slovo komunismus nebéře v smyslu tak úplném, a tu se každé
rušení a dotýkání cizího jmění komunismem nazývá. „Svaté jest jmění,
heilig ist das Eigenthum!“ slyšeli jsme tak často v nepokojných dobách
r. 1848, vidouce to napsáno na krámích a dveřích mezi barikádami. Co
vlastně jest jmění? - o tom zde jednati nemůžeme, jest to otázka nad
míru těžká k rozhodnutí, která nyní nepochybně bude ještě dlouho hýbati
světem: řeklo by se snad, to co mám, jest moje jmění, poněvadž se ale
všechno to, co člověk má, jmenovitě ku př. co ukradl, neb mocí vzal, neb
oč jiné ošidil za jeho jmění neuznává, dalo by se tedy velmi mnoho o
jmění jednati...
Než, my zde skutečně nerozkládajíce
pojmu tohoto slova, budeme se držeti jen zcela obyčejného jeho významu,
pravíme všem také: Každého člověka jmění se musí hájiti a kdo se cizího
jmení dotýká, kdo do cizího jmění sahá, jest komunista! Jen majitel sám
právo má se svým jměním dle své vůle nakládati a každé míchání se do
toho odjinud jest komunismus!
Když
se ale budeme této zásady držeti, shledáme brzy, že komunisté největší
jsou zrovna na té straně, odkud právě v tuto dobu nejvíce proti
komunismu kázati a brojiti slyšíme: a zpozorujeme také, že zrovna ti,
kteří jiné viní z toho, že mají úmysl komunismus zaváděti, sami nejméně
jmění cizé za svaté drží. Považme ku př. absolutní neobmezenou vládu:
ona jako první komunista béře sobě pod jménem daní, neb konfiskací, neb
expropriací...
Trip, Tour, Italy, Itálie, 1990
