Tactics of Female Competition - Taktiky Žen

Tento příspěvek není namířen proti ženám!
Popisuje cca rozdílné taktiky a strategie žen.
Naopak Ženy s otevřenou myslí mohou asi lépe prohlédnout a pojmenovat některé stinné stránky. 
Jde o pohled psycholožky na stinné stránky. 
Nepřímo jde také o pohled na některé prvky feminismu. 

The Vicious Tactics of Female Sexual Competition - Dr Dani Sulikowski

 
Zlomyslné taktiky ženské sexuální soutěže - Dr. Dani Sulikowski
  

00:00 Dynamika ženské konkurence

02:43 Význam vlasů a standardů krásy

05:34 Porozumění mužským preferencím a ženským signálům

08:37 Náklady na mezipohlavní soutěž mezi ženami

10:58 Destruktivní povaha mezipohlavní soutěže mezi ženami

13:58 Role líčení v ženské soutěži

16:28 Proč je ženská soutěž odlišná

17:37 Povaha ženské agresivity

20:40 Vliv sociální dynamiky na chování žen

22:33 Manipulace a kontrola v sociálních hierarchiích

25:48 Jak ženy ohrožují a zastrašují ostatní

30:25 Dynamika chování „zlomyslných dívek“

33:39 Muži, kteří si vybírají svobodné matky

37:56 Vše je sociálním signálem

38:16 Soutěží všechny ženy?

41:44 Vnitropohlavní soutěž a její důsledky

47:18 Interakce mezi ženami je vždy soutěživá

50:17 Jak ženy soutěží tím, že ponižují muže

50:58 Feminismus je potlačení reprodukce

55:49 Hnutí „Muži jsou špatní“

59:51 Proč ženy pomlouvají své bývalé partnery

01:01:39 Zničení lidského námluvního chování

01:09:47 Najděte Dr. Dani Sulikowskou na internetu

01:10:06 Ženská soutěž a rozpad společnosti

01:23:41 Dopad mužské sexuální soutěže

01:28:39 Hledání lásky v nepřátelském prostředí

01:34:14 Proč se každý prohlašuje za feministu

01:35:39 Osvobození od ženské vnitřní(mezi ženami?)pohlavní soutěže

Female Psychology & The End of Empires | with Dr. Dani Sulikowski

Ženská psychologie a konec impérií | s Dr. Dani Sulikowskou

The Worst Things Women Do To Each Other - Dr Dani Sulikowski
Nejhorší věci, které si ženy dělají navzájem - Dr. Dani Sulikowski

  

0:00 Soutěží všechny ženy mezi sebou?

8:14 Proč ženy tak přísně hodnotí vzhled ostatních žen

12:23 Soutěž mezi muži a ženami: v čem je rozdíl?

21:36 Proč je soutěž mezi ženami takovým tabu?

24:54 Válka o rady ohledně randění: co říkají ženy?

35:53 Je mít přítele dnes trapné?

49:12 Fungují strategie potlačování reprodukce i proti mužům?

55:37 Proč nás evoluce nezachránila před klesající porodností

01:00:30 Proč je klesající porodnost tak kontroverzní

01:04:33 Snižuje moderní pracovní prostředí porodnost?

01:13:10 Jsou svobodné ženy méně šťastné?

01:14:51 Jak toxická maskulinita formuje ženskou soutěživost

01:26:00 Proč se moderní muži stahují z randění

01:31:45 Zničila genderová politika randění?

01:49:33 Kde najdete dr. Dani

   

Feminism Against Women and the End of Civilisation | Dani Sulikowski

 

    


Browser Text to Speech (maybe not in mobile version)
https://explore.microsoft.com/en-us/edge/download 

Text To Speech (TTS) Reader 
https://ttsreader.com 

Female Aggression: Why Women Use Gossip, Sabotage & Social Manipulation | Dr Dani Sulikowski

Zlomyslné taktiky ženské sexuální soutěže - Dr. Dani Sulikowski
Strojový přepis a překlad:

Obsah

--

00:00 Dynamika ženské konkurence

02:43 Význam vlasů a standardů krásy

05:34 Porozumění mužským preferencím a ženským signálům

08:37 Náklady ženské intrasexuální konkurence

10:58 Destruktivní povaha ženské intrasexuální konkurence

13:58 Úloha make-upu v ženské konkurenci

16:28 Proč je ženská konkurence odlišná

17:37 Povaha ženské agrese

20:40 Vliv sociální dynamiky na chování žen

22:33 Manipulace a kontrola v sociálních hierarchiích

25:48 Jak ženy vyhrožují druhým a zastrašují je

30:25 Dynamika chování „zlých dívek“

33:39 Muži zaměřující se na matky samoživitelky

37:56 Všechno je sociální signál

38:16 Soutěží mezi sebou všechny ženy?

41:44 Intrasexuální konkurence a její důsledky

47:18 Interakce mezi ženami je vždy soutěživá

50:17 Jak ženy soutěží tím, že srážejí muže

50:58 Feminismus jako reprodukční suprese

55:49 Hnutí „Muži jsou špatní“

59:51 Proč ženy očerňují své bývalé partnery

01:01:39 Destrukce lidských námluv

01:09:47 Kde najít Dr. Dani Sulikowski online

01:10:06 Ženská konkurence a společenský kolaps

01:23:41 Dopad mužské sexuální konkurence

01:28:39 Hledání lásky v nepřátelském prostředí

01:34:14 Proč se každý označuje za feministu

01:35:39 Osvobození od ženské intrasexuální konkurence

0:00

Často existuje poměrně silný pozitivní vztah mezi tím a mezi rysy temné triády a temné tetrady. Tedy psychopatií, machiavelismem, narcismem a dokonce i každodenním sadismem.

Ženy by mohly být potenciálně schopny udržet si úroveň reprodukce,

která je udrží podstatně nad průměrem, a stále jim zbývá čas do sabotáží soupeřek.

Temná triáda koreluje se sklony k vnitropohlavní konkurenci a tendencemi a pokud tyto tendence sílí, pravděpodobně sílí i výskyt temných rysů u žen. Jejich chování je velmi matoucí, neodpovídá tak docela našim očekáváním, a proto je obtížné mu porozumět.

Nemůžeme předvídat, kdy se budou zlobit nebo kdy budou šťastné, ani co je rozčílí a co ne.

Myslím, že to trochu odhaluje podstatu toho, čím je vlastně tzv. kultura zrušení (CANCEL Culture).

Právě mě napadlo, že váš vzdálený kolega, Jason Arde, zemřel,

že život v principu nikdy nepřestává mít smysl pro každého člověka.

Dobrý den, Dr. Danny Silicowski, moc vám děkuji, že jste přijala pozvání.

Opravdu si vážím příležitosti s vámi promluvit. Prohlížel jsem si spoustu vašich prací a vašich výstupů a jsou fascinující.

Nekonečně fascinující. Takže děkuji. Není zač. Jsem ráda, že tu mohu být.
Dobře. Takže začněme.
Jak byste popsala svou práci a samozřejmě i své zájmy, Dani?

Jaká jsou vaše oblast zájmu?
Momentálně se zaměřuji na potlačování ženské reprodukce,

které souvisí také s poklesem porodnosti, což je krize plodnosti, které čelíme.

Souvisí to také s intersexuální (vnitro-pohlavní) konkurencí žen a ženskou agresí, odkud jsem začala.

Odtud jsem se začala zabývat interakcemi mezi ženami.
Jaký je v tom rozdíl? Jak se liší ženská agrese od toho, jak muži projevují agresi?

Ano, liší se to hodně.
Hlavní rozdíl mezi mužskou a ženskou agresí tedy spočívá v tom, že mužská těla (mužská vs. ženská agrese) jsou stavěna pro fyzickou agresi.
Takže to je jedna z věcí, ve kterých jsou velmi dobří, což znamená, že mužská agrese zahrnuje buď fyzickou agresi, nebo hrozbu fyzické agrese.
Hrozba fyzické agrese je tedy opravdu důležitá.

2:42

Muži mají docela ritualizované způsoby, jak být vůči sobě agresivní, a to se často, 

může vyhnout skutečné fyzické konfrontaci a riziku fyzického zranění ritualizovaným postavením se proti sobě, vzájemným hodnocením
a někým, kdo se rozumně rozhodne ustoupit.

Ne vždy, ale někdy tomu tak je.

A mužská agrese je tedy charakterizována hodně, těmito věcmi.
Na druhou stranu, ženská těla nejsou z velké části k fyzické agresi uzpůsobena.

Ženská těla jsou tedy mnohem náchylnější ke zranění. Nejsou tak silná.

Nejsou tak schopná způsobit zranění. A tak fyzická agrese, alespoň mezi ženami, není, vidět příliš často.
Takže vidíme ženskou fyzickou agresi namířenou proti dětem poměrně často.

A také vidíme, že je poměrně často namířena proti mužům, kteří jsou často chráněni, takovými společenskými pravidly, která diktují, že muži nemohou agresi směřovat zpět na ženy.

Ženy ji tedy mohou směřovat na děti, které jsou podstatně slabší než ony,

a mohou ji směřovat na muže, když jsou chráněny společenskými pravidly,

která mužům zakazují odvetu. Ale směřování agrese na jiné ženy může být poměrně riskantní, protože na rozdíl od mužů,
kteří se mohou rozhodnout pro fyzickou konfrontaci s víceméně rovnocennou soupeřkou, jsou jejich těla stavěna tak, aby to dokázala.
Jsou stavěna tak, aby odolala úderům, zatímco ženská těla ne.

Takže když se ženy zapojí do ženské agrese s víceméně rovnocennou soupeřkou,

tehdy začínáme vidět to, čemu se často říká relační agrese.

A ve skutečnosti se to týká jen pomlouvání, ničení pověsti a podobné projevy,

které jsou rozhodně považovány za ženské chování. Muži se zapojují do relační agrese a ženy se zapojují do fyzické agrese,

ale jde o to, jak často se každé pohlaví v těchto různých časech zapojuje.

A relační agrese je spíše ženská. Ale ženy se také, dopouštějí chování,

které byste nutně neklasifikovali jako zjevně agresivní,

ale přesto slouží k sabotování reprodukčního úspěchu soupeřek. 

A právě tam se můj zájem o ženskou agresi, nejvíce soustředil. Takže pohled na chování, kterého se ženy dopouštějí a které se na povrchu může jevit jako zdánlivě přátelské, podpůrné, spolupracující nebo přinejmenším neškodné,
ale ve skutečnosti funguje jako forma reprodukčního potlačení.

A to je docela zákeřný typ agrese. A používáte slovo sabotáž.

Takže sabotáž vyvolává několik myšlenek. Je to myšlenka, že je skrytá, machavelská, lstivá, nečestná. Machavelská znamená „účel světí prostředky“.

5:34

Sabotáž, narcismus a skupina B , lstivost je na rozdíl od mužské agrese velmi přímá.

Je velmi úmyslná. Je to velmi zřejmé, ale zde se odehrává strategická věc,

která je docela zajímavá.
Co nám ještě můžete říct o lstivosti, lstivosti této sabotážní strategie?

Takže co je zajímavého na tom, že ano, je.
Ano, je to rozhodně adaptivní. Ano. Takže co je zajímavého na ženské agresi a tomto druhu skryté sabotáže?

Víme, že existují poměrně silné vztahy mezi ženskými soutěživými tendencemi 

tedy v míře, do jaké vnímají ostatní ženy jako soupeřky, a zejména v míře,

do jaké vnímají ostatní ženy jako soupeřky v boji o partnera a jak negativně na to reagují.

Takže to je tedy ten sklon k intrasexuální soutěživosti.
Existuje poměrně silný pozitivní vztah mezi tím a mezi rysy temné triády a temné tetrady.
Ty obsahují psychopatii, machiavelismus, narcismus a dokonce i každodenní sadismus. 
(Sadismus zahrnuje zálibu v ponižování, trápení nebo ubližování druhým lidem. Na rozdíl od klinických poruch se projevuje v běžném životě např. šikanou)

Takže tyto věci spolu poměrně silně pozitivně souvisejí.
A to vlastně naznačuje, že velká část intersexuální soutěživosti žen může být docela, zlomyslně motivovaná.

Není to nutně tak, že ubližuji soupeřce, ale neuvědomuji si, že to dělám. Takže a to si myslím, že do jisté míry vysvětluje ty nepříjemnější stránky, ty věci,

které jsou na intersekcionální konkurenci zjevně zlé.
Víte, že drby a šíření fám, zvláště když ty drby a fámy nejsou pravdivé, když jsou vymyšlené,

je to samozřejmě ještě nepříjemnější než když jsou pravdivé.
A víte, tahle stránka věci, myslím, že dává smysl, že by to docela silně korelovalo s temnými osobnostními rysy.

A tak si myslím, že tato část je velmi machavelovská a lstivá a všechny ty nepříjemné věci. 

Existuje však také stránka ženské intersexuální soutěže,

která se tímto způsobem ve skutečnosti neprojevuje a projevuje se mnohem více v rámci přátelství, 

ženských přátelství nebo alespoň ženských ženských kooperativních aliancí.
Takže lidé, kteří se nutně necítí nutně jako dva, se navzájem nemají rádi nebo k sobě navzájem mají negativní, víte, negativní pocity.
Takže tohle by mohly být přátelé, tohle by mohly být kolegyně.

A tento typ ženské intrasexuální soutěže, to je to,

co se zabaluje do ženského přátelství a je opravdu těžké to rozlišit.
Takže například, když se zeptáte žen, co by udělaly v řadě situací, jako je tato,

s využitím hypotetických příkladů, že? Zeptejte se žen, co by udělaly v řadě situací, kde je v sázce jejich reprodukční výkon a reprodukční úspěch,

a tyto ženy vám dají sérii odpovědí, což je v podstatě tolik, víte, tolik,

kolik je směrem k zaujmutí proreproduktivnější reakce na každou z těchto situací.

8:35

Pak se zeptáte žen na stejné otázky, ale nejde o ně samotné. Jde o to, co si myslíte,

že by měla udělat ta druhá žena, ať už vaše kamarádka nebo kolegyně. A to, co vidíme,

je systematický posun směrem k nebo od proreprodukčního postoje.
Takže i ve scénářích, kdy ženy nutně neuvažují o osobě, které dávají tuto hypotetickou radu, jako o soupeřce, jako o někom, koho se snaží sabotovat,

vidíme, že ženy dávají jiným ženám méně pronatalní nebo více antinatální rady,

než co samy říkají, že by v dané situaci udělaly.
A to nemusí být nutně vědomě zlovolné, jak by to mohlo být.
Ale spíše je to jen sobecká zkreslenost názoru. Když přemýšlím o sobě,

jsem více pronatalní (pro rození dětí), než když přemýšlím o tom, co bych chtěla,
aby dělaly jiné ženy.

Za těchto okolností jsem více antinatální. (filosofický názor, který považuje plození dětí a přivádění nového života na svět za morálně špatné nebo nežádoucí - preferuje mrtvou planetu.)
A žena, která má tuto zkreslenost, se bude chovat více pronatalně, než radí svým přátelům a ženám kolem sebe.
A to tak nějak, víte, myslím, že do světa vnáší pronatalní postoje, které nejsou podporovány vaším vlastním chováním.

Takže se na to díváte z evolučního a psychologického hlediska z této perspektivy.

Takže to spojujete zpět s reprodukčním úspěchem. Ano. Správně. Takže strategie,

intersexuální soutěž mezi ženami, má konečný cíl reprodukčního úspěchu. Ano.

Takže konečným cílem není jen váš vlastní reprodukční úspěch.

Je to váš relativní reprodukční úspěch. A to je to, co z evolučního hlediska dělá,

že tohle všechno funguje. Je to ta evoluční „měna“, na které záleží.
Nejde o váš absolutní reprodukční úspěch, i když čím vyšší je obvykle, tím lépe.

Nejde o váš absolutní reprodukční úspěch.

Jde o váš relativní reprodukční úspěch. Takže pokud jste v populaci,

kde je základní reprodukční míra 2,1 a máte tři potomky, pak vaše linie,

a pokud se to děje generace za generací, pak vaše linie zvýší své zastoupení v populaci .

10:55

Pokud jste v populaci, kde je základní reprodukční míra 3,7 a máte tři potomky a to se děje generace za generací,

vaše linie zmenší své zastoupení v populaci a nakonec zmizí. Je to tak?

Takže ve skutečnosti nejde o absolutní reprodukční úspěch. Jde o relativní reprodukční úspěch.

A tak bychom z matematického hlediska očekávali nebo předpovídali,

že jednotlivci by vynaložili určité úsilí na zvýšení svého vlastního reprodukčního úspěchu, ale ne veškeré své úsilí, protože samozřejmě existuje klesající návratnost čehokoli.

Takže určité úsilí bude zaměřeno na druhou stranu této rovnice a na pokus o potlačení reprodukčního úspěchu soupeřů a tím i na potlačení základní reprodukční rychlosti populace.

Důvod, proč to ženy dělají mnohem více než muži, je ten, že ženy jsou limitujícím pohlavím, pokud jde o reprodukční kapacitu populace.
Je to tak? Populace může ztratit 90 % svých mužů a zdánlivě se může reprodukovat stejnou rychlostí, jako by oněch 90 % mužů měla.
Pokud ztratí 90 % svých žen, zjevně se nemůže reprodukovat stejnou rychlostí. Takže z evolučního hlediska muži nikdy nečelili stejnému selekčnímu tlaku na sabotování reprodukčního úspěchu soupeřů,

protože to ve skutečnosti nepohne s reprodukčním úspěchem populace.

Ženy sabotováním svých soupeřů mohou s touto rychlostí pohnout. Vidíme tedy,

že muži zaujímají k intraexuální konkurenci spíše oko zaměřené na cenu, prostě jako, víte, jdou tvrdě, jdou rychle a snaží se porazit všechny ostatní muže. Nedělejte si starosti s tím, co dělají, prostě dělejte, co umíte, a doufejte, že vyhrajete.

zatímco reprodukční úspěch žen je, promiňte, vnitrosexuální konkurence je spíše o rovnováze mezi tím,

kolik investuji do svého vlastního reprodukčního úspěchu,

a kolik investuji do sabotáže svých soupeřů. A když máme situaci, jakou máme teď, kdy se nám hrozí krize plodnosti a reprodukční úspěch je v populaci poměrně nízký a pod úrovní nahrazení, ženy by mohly být potenciálně schopny udržet si úroveň reprodukční produkce,

která je udrží podstatně nad průměrem, a stále by jim zbýval čas investovat do sabotáže soupeřů.

A pokud jste obzvláště efektivní sabotér, obzvláště vlivný jedinec ve vaší sociální síti,

pak by se vám mohlo opravdu vyplatit investovat do této reprodukční sabotáže hodně času,

protože odměna by mohla být značná, mnohem větší než u někoho,

kdo je méně vlivný nebo méně efektivní v manipulaci s tím, co mohou lidé kolem sebe dělat.

13:56

Je tu také problém, představuji si, že je zde také problém zdrojů, jejich získávání.

Takže čím méně ostatních žen by mělo potomstvo a vy byste jich měli více,

tím větší je pravděpodobnost, že byste mohli projevit nebo získat narcismus,

tedy zdroje temné triády a psychopatie, alespoň v nějaké formě. Zmínil jste slovo temná triáda.

Na mém kanálu, kdykoli dělám něco o narcismu nebo temné triádě, čísla ukazují,

že mám 50/50 mužský nebo ženský, mužský a ženský poměr diváků.

Ale když dělám narcismus v temné triádě, čísla jdou do nebes a pokaždé je to 97 % žen.

Správně. Ano. Ve většině případů je to přes 90 %.
Ptal jsem se předchozích hostů, kteří jsou psychologové, co se děje?
Jaký je zájem mezi ženskou komunitou?

Jaký je váš pohled na věc? Myslím, že mě hned napadají dvě věci. A myslím, že jedna je, no, je to vlastně totéž, když se na to podíváme. Myslím, že první věc, která mě napadá, je, že mezi ženami existuje rostoucí tendence označovat,

řízené jakýmsi feminismem a jinými druhy anti-mužských kulturních narativů, 

označovat současné i bývalé partnery za narcisty.
A tak hledají, a ženy, které k tomu mají sklon, pravděpodobně vyhledávají obsah o narcistech, protože jim to pomůže posílit perspektivu,

kterou chtějí získat. Ano, přesně tak. 
Hledají, hledají efektivní potvrzovací zkreslení. Hledají něco, o čem by mohly říct: „Ach ano, to je on. To je to, co dělá. To je takový on.“

To by mohla být jedna stránka věci.
Mám podezření, že další stránka věci, která by mohla být možná ještě větší součástí, je ta, že vzhledem k tomu, že bych alespoň řekl,
že ženská intrasexuální konkurence je v současné době obzvláště intenzivní,

myslím, že se časem zintenzivňuje, zejména s ohledem na reprodukční potlačení,

a intrasexuální konkurence má tendenci korelovat s temnou triádou, logicky z toho vyplývá, že pokud temná triáda koreluje s intrasexuálními kompetitivními tendencemi a tyto tendence se zvyšují a zesilují,

pak se pravděpodobně zvyšují a zesilují i temné rysy u žen.

16:28

A anekdoticky by to jistě, odpovídalo některým veřejným projevům ženské agrese typu ,

které začínáme společensky vídat, a které dříve nebyly považovány za společensky přijatelné a proto jsme je neměli tendenci vídat. A pokud je to tak,

pokud se ženy skutečně chovají způsobem temnějšího typu, pak to znamená,

že se ženy obecně musí také potýkat s tím, že se ženy kolem nich chovají tímto způsobem.

A hádám, že by to také zvýšilo motivaci vyhledávat tento typ obsahu, aby se jim pomohlo pochopit,

co ženy kolem nich vlastně dělají. Protože pokud máte s těmito typy behaviorálních rysů hodně zkušeností, pak si, myslím, začnete budovat jakési porozumění sobě samým, co můžete předvídat.

Takže víte, u většiny lidí kolem nás dokážeme předvídat, co lidé dělají. Dokážeme předvídat,

kdy se někdo rozčílí. Dokážeme tak nějak předvídat proč.
A lidé nám obecně dávají smysl.

Ne vždycky máme pravdu ohledně motivů ostatních lidí, ale obecně řečeno,

můžeme se podívat na chování ostatních a dává nám smysl a můžeme mu porozumět.

17:34

A to často neplatí pro lidi na temné trilogii, která, víte, je jednou z věcí v ,

která ztěžuje orientaci lidem, kteří nemají mnoho zkušeností nebo si neuvědomují,

s čím mají co do činění, je to, že jsou tak matoucí.
Jejich chování tak nějak nesplňuje naše očekávání a tak se stávají velmi, velmi obtížnými. Nemůžeme předpovědět,

kdy se budou zlobit nebo kdy budou šťastní, ani co je rozruší a co ne.
Myslím si tedy, že pokud máte co do činění s těmito typy osobností a nevíte, s čím se potýkáte,

pak by existovala silná motivace hledat témata, kde o těchto věcech mluví lidé,

kteří by mohli něco vědět, a vy byste mohli zjistit, co se vlastně děje,

protože je to neuvěřitelně náročné. Je to také subklinické, že?

Takže jedno až 3 % populace by zřejmě bylo diagnostikováno jako skuteční narcisisté. 

Ale většina z nich je opravdu subklinická a není to na takové úrovni.

Jenom pozorujete chování ve společnosti a protože my, psychologové,

tolik sledujeme a tolik psychologie konzumujeme.
Všichni se navzájem diagnostikujeme.

Sám jste to řekl, jako bychom to dělali. To je ta velká zábava. On je narcis,

ona je narcis a tak dále.
Ale ve skutečnosti je to v mnoha ohledech užitečné.

Správně. Jo. Je to velmi užitečné.
A podívejte, je to subklinické a lidé často říkají: „Aha, víte, on je narcis.
Ona je narcis.“ A oni by nesplňovali klinická kritéria, ale to neznamená, že se nechovají narcisticky.
A to je docela, víte, a s tím může být velmi obtížné se vypořádat.
Třeba s lidmi, kteří mají tyto osobnostní rysy poměrně vysoké, ale stále subklinické, může být stále velmi,

velmi obtížné se s nimi vypořádat.
Možná ne tak obtížné jako s těmi, kteří by splňovali diagnostická kritéria, ale není to tak, že by tato diagnostická kritéria byla magickou hranicí na stupnici,

kde nad touto hranicí jste noční můrou a pod touto hranicí jste naprosto v pořádku.

Jako by to byla určitě gradace, že?
Lidé mohou být subkliničtí a přesto se s nimi dá velmi těžko vypořádat.

A samozřejmě, drby a relační agrese... je také pravda,

že každý do určité míry za určitých okolností projeví specifické chování,

které by se dalo nemilosrdně označit za psychopatické nebo narcistické.
Takže pokud máte někoho, kdo je motivován někomu tuto nálepku připevnit, pak není těžké, než udělá něco o čem si můžete říci: „Aha, já to věděl.“
Víte, co tím myslím?

Takže všichni se budeme chovat machavevelovsky, nečestně nebo manipulativně, v určitém okamžiku,

často v nízkých sázkách, ale je to normální součást lidského chování.

Takže pokud jste motivováni tuto nálepku připevnit, je to pro většinu lidí také poměrně snadné.

Jak se tyto vlastnosti projevují na pracovišti? Vezměte si například pracoviště.

Chci se vás zeptat i na společnost, ale obecně na pracoviště.

20:40

Myslím, že na většině pracovišť, no, můžu mluvit jen o kancelářských pracovištích, protože s nimi jsem tak nějak obeznámena.
Mám podezření, že když jdete na pracoviště s dominancí mužů, jako jsou staveniště a podobně, myslím, že je to ve skutečnosti docela jiné.
Mám podezření, že agrese je mnohem více, mnohem zjevnější.

Nicméně na pracovištích s jejich, souvisejícími personálními odděleními a všemi pravidly a předpisy, které omezují mnoho z toho, co manipulativní a machavelovští lidé mohou dělat, obvykle vídáte ty typy agrese, které jsou kódovány ženami.

Takže relační agrese a pomlouvání a tak dále. A dokonce i muži,

kteří jsou docela silně zakořeněni v narcismu nebo machavelovství,

se do stejné relační agrese zapojí v neuvěřitelné míře jednoduše proto,

že jakýkoli typ fyzické agrese nebo dokonce hrozby fyzické agrese je na pracovišti něco,

co je možné řešit. Drby jsou na pracovišti neuvěřitelně obtížné,

protože se dají zahalit a často se to dělá, a jsou velmi efektivní,

když jsou zahaleny do těchto termínů, kolem obav. Oh, víš, ten a ten udělal xy a zed.

Opravdu se o ni bojím. Víš, cítíš se dobře? Slyšel jsem to a to.

Je to vlastně a to vlastně i v docela opravdu transparentním prostředí, víš,

že zrcadlo obav je překvapivě účinné při ochraně osoby, která tyto zlomyslné drby šíří, před jakýmkoli druhem, víš, poškozením reputace.
Takže šíření zlomyslných drbů a otevřená zloba v tomto ohledu,

smích a otravné chování, to s sebou nese značné náklady na reputaci,

ale stačí to zahalit do trochy falešných obav a tyto náklady na reputaci se podstatně sníží.

22:35

A tak tohle v tak nějak vidíme. Vidíme tyto velmi přátelské pokusy o sabotáž,

šíření fám a přisvojování si zásluh za práci jiných lidí a víte, bla bla bla,

a tak se to projevuje, na pracovišti a ve všem velmi, velmi milé chování. Takže jedna věc,

ve které jsou lidé, kteří šikanují na pracovišti, velmi dobří, což je v podstatě to,

co tito lidé zač, jsou velmi, velmi dobří v tom, že nedělají nic, na co by se dalo stěžovat.

Takže nemají tendenci ztrácet nervy. Nemají tendenci se, rozčilovat.

Pamatuji si z toho příklad z konkrétní situace. Jedna z věcí,

které dělají a často je to může udělat ještě profesionálnějšími než lidé, na které se zaměřují,

je to, že u lidí, na které se zaměřují, někdy poznáte, že jste terčem,

i když je velmi těžké artikulovat, co pozná ten druhý, kdo vás podkopává. Poznáte to a cítíte to,

ale není to nutně zřejmé. Jiní to nemusí vidět tak snadno jako vy,

protože jsme všichni docela citliví, když jsme terčem my sami, a ostatní lidé, dokonce i lidé,

kteří se mohou zúčastnit stejných rozhovorů nebo schůzek, to nemusí vědět. Takže to,

co se od cíle často setkáte, je negativní emocionální reakce a cíl se nyní chce vyhnout osobě,

která se na něj zaměřuje. A tak skončíte v situaci, kdy osoba A, která je ve skutečnosti obětí,

říká: „Podívejte, nechci pracovat s osobou B. Nemůžu pracovat s osobou B. Odmítám to dělat.

“ A to vytváří problém s personálním oddělením. Zatímco osoba B je naprosto spokojená s prací s osobou A a nechápe,

co se děje, a já jsem rád, že s ní můžu pracovat. Ve skutečnosti tomu nerozumím.

Nic jsem neudělal. A tak jsou velmi dobří v tom, aby své cíle prezentovali,

jako by oni byli problém, protože oni jsou ti, kdo si stěžují. Oni jsou ti, kdo nejsou spokojení.

Jsou to oni, kteří nemají rádi danou osobu nebo s ní nemohou spolupracovat. A jsou to oni,

kteří nedokážou jasně popsat, co se stalo. A pokud ano, často to zní jako maličkosti.

Často to zní, jako by rozbíjeli hlavy. Malicherné. Ano. Přesně tak.

Takže takhle tyto vlastnosti vypadají na pracovišti. A podívejte,

v extrémních případech si jsem jistý, že se setkáte s přímým zastrašováním a agresí jeden na jednoho,

ale to by se stalo jen za okolností. Představuji si, že většinou dochází k situaci,

kdy pravděpodobně nebudou svědci a osoba, která se zastrašování a agrese účastní,

si je velmi jistá, že to bude moci prostě popřít a bude jí věřit. Tehdy je pravděpodobnější,

že k přímé agresi a zastrašování dojde, ale u svědků se to pravděpodobně nestane.

Dalším problémem, zejména v korporátním prostoru, je hierarchie statusů. Že?

Takže pokud máte v organizaci různé vrstvy, bylo by to stejné i na univerzitách Status,

Moc a Konkurence v práci a ty jsou chráněné prostory, zejména před těmi nad a pod.

25:49

Takže pokud máte například pracovníky v prostředí, kde jeden pracovník má problém s manažerem,

nebo s několika pracovníky, tento manažer bude mít skupinu dalších manažerů, kteří se s ním spojí,

a obhajoba tohoto manažera je v jejich širším zájmu. Takže probíhají rozhovory o vás jako pracovníkovi,

o kterých nemáte žádné informace. Takže vedete tyto dvojité rozhovory. Myslím,

že se tomu říká triangulace, což je hluboká úroveň machiavelismu. [odkašle] Takže teď máte pocit,

že jste vyděšení, pokud jste v organizaci a jste předmětem tohoto zneužívání, a víte,

že rozhovory probíhají tam, kde to nemůžete ovlivnit, je mimo vaši působnost.

Zajímavou odvrácenou stranou situace je, že existence hierarchie se lidem na nižších příčkách zdá,

že jednotlivci na vyšších příčkách jsou ve skutečnosti lépe chráněni,

ale ve skutečnosti tomu tak často není. Takže i u někoho, kdo je v hierarchii poměrně vysoko,

obvykle existuje předpokládaná, nerovnováha moci, chcete-li.

Takže ať už se jedná o akademika a studenta, nebo o manažera či pracovníka,

často existuje předpokládaná nerovnováha moci, kdy se předpokládá,

že akademik versus student je v mocenské pozici, která je nerovná a stejná pro manažera versus pracovníka.

Pokud je osobou, která se dopouští špatného chování, ve skutečnosti osoba na nižších příčkách,

často jí bude pomáhat, ať už je to manažer a pracovník, pak by to mohlo být personální oddělení.

Pokud je to jako akademik versus student, pak by to mohl být, víte,

děkan studentů nebo kdokoli jiný. Ale často je osobě, která je vnímána jako znevýhodněná s ohledem na rovnováhu moci,

ve skutečnosti nespravedlivě poskytnuta pomoc. A když jsou agresoři,

může to být mimořádně obtížná situace pro osobu, které je neustále říkano, že je to ona,

kdo má v této situaci veškerou moc. A myslím, že to je jeden z důvodů, proč vidíme,

jak se manažeři sbližují s úrovní své úrovně, protože ve skutečnosti si každý uvědomuje,

kolik moci mají lidé pod nimi. Psychologie žen, a to čistě proto, že se předpokládá,

že žádnou nemají. Nejsem si jistý, jestli si to uvědomují. Mají způsob, jak to vysvětlit.

Ano. Ano. A tak lidé, a tak vidíte toto sbližování. Takže pokud jde o ženskou psychologii,

myslím, že když se podívám na vaši práci, myslím, že je jasné,

že jste expertem na ženskou psychologii a já jsem muž, takže nejsem.

Co je s ženskou psychologií takového? Řekněte nám něco o ženské psychologii,

co obecně nechápeme špatně, co nerozumíme jako muži nebo jako společnost. Ano. Takže si myslím,

že jedna z věcí, o kterých lidé pravděpodobně docela často mluví u žen,

je tendence žen zapojovat se do skupinových situací nebo se přizpůsobovat davu.

A když o takových věcech mluvíme, obvykle to není lichotivé. Takže je to obvykle docela hanlivé,

když někoho nechválíme za to, že odmítá myslet sám za sebe a prostě se přizpůsobuje skupině a je jedním z ovcí.

A protože je to často vnímáno jako negativní typ chování, je velmi lákavé připisovat motiv věcem,

které jsou také negativní. Takže ženy se příliš bojí jít proti davu nebo jsou příliš hloupé na to,

aby myslely samostatně, nebo prostě jdou s tím, co jim říkají kamarádky. Ale myslím si,

že to, co je potenciálně špatně pochopeno, a podívejte, a nemyslím si,

že zbabělost nehraje roli v tom, že se lidé neozývají, když jede ten typ vlaku na zrušení ženských smluv nebo podobné věci.

Myslím, že zbabělost je určitě součástí toho, že se lidé neozývají, a myslím,

že hloupost asi není nejlepší slovo pro to, ale myslím si, že je to nedostatek povědomí o tom,

co víte o jakémsi rozdílu nebo propasti mezi tím, jaký je ideologický postoj, který je propagován,

a řekněme realitou situace. Myslím, že i tam je často velká propast.

Takže nezavrhuji zbabělost ani nevědomost. Ale myslím, že existuje třetí možnost,

kterou lidé nemají tendenci zvažovat. A to je, to je prostě matice nákladů a výnosů ,

kdy se člověk ukáže.

30:27

Často předpokládáme, že pokud ženy nezvedají ruku, je to proto, že nevědí, nebo se příliš bojí.

Jindy si ale myslím, že je to čistě záležitost jednotlivce, aniž by si to možná uvědomoval.

Je to skoro, jako by to byl jejich mozek, který se adaptivně rozhoduje a rozhoduje se,

že teď není vhodná doba jít proti davu. A víte, a je opět velmi snadné to kritizovat jako nedostatek integrity.

Pokud si uvědomujete, že to, co se děje, není správné nebo nespravedlivé,

pak byste se o tom měli ozvat. Ale druhou stranou mince je, že existuje kompromis mezi tím,

jak efektivní bude pro vás, když se v tomto okamžiku ozvete, a tím, kolik škody utrpíte,

když se v tomto okamžiku ozvete. Takže víme, že všechny ideologie se v určitém okamžiku zhroutí.

Že? Takže víte, že to šílenství může trvat jen omezenou dobu a ti, kteří se ozvoří dříve,

nesou mnohem větší náklady než ti, kteří se ozvoří později, když se ozývá více lidí.

Takže si představte, co si o té trans ideologii myslet? Lidé, kteří se ozvali velmi brzy,

byli haněni a ostrakizováni, a ti, kteří se začali ozvat, začali mluvit čím dál víc lidí,

kteří si říkali: „Počkejte chvilku, myslím, že v tomhle měli pravdu.

Teď je mnohem bezpečnější se ozvat, takže to vyvolává mnohem menší náklady.“ A nejsem si jistý,

jestli je tato volba nutně vědomá pro každého. Myslím, že dobře víte, tedy myslím, že nevím,

že je to jen základní věc, jak mozek funguje. K velké části toho, co náš mozek dělá,

nemáme vědomý přístup. Takže náš mozek pilně činí rozhodnutí, provádí výpočty,

vypočítává odměny a rozhoduje se, co budeme dělat, aniž bychom měli tušení, co se děje.

A náš mozek nám umožňuje vědomě si uvědomovat pouze ty malé kousky, o kterých vnímá,

že je v našem zájmu si jich být vědomi. Takže chce, abyste věděli, jak náš mozek funguje.

Je to trochu teologický jazyk, ale víte, náš mozek chce,

abychom se chovali určitými adaptivními způsoby, o kterých se rozhodl, že by chtěl,

abychom se chovali. A tak nám dává vědomé si uvědomění jen těchto kousků informací a jen tolik těchto informací,

abychom si pomysleli: „Jo, takhle se teď máme chovat správně.“ A tak si myslím,

že je to trochu nedorozumění nejen v tom, jak funguje mozek, ale i v tom,

jak funguje sociální chování žen, předpokládat, že existuje, víte, určitě existuje určitý strach,

šikana, zastrašování a možná i určitá zbabělost, ale na povrchu se zdá,

že je to často mnohem benignější a neškodnější, a lidé se neozývají, protože, víte,

já jsem si to neuvědomovala, neuvědomovala jsem si, že to tak vlastně není, víte,

jen jsem si myslela, že to tak je, a moc jsem o tom nepřemýšlela.

33:39

Až když jsem si to přečetla a viděla tohle a pak tohohle dalšího člověka,

začala jsem si uvědomovat, jak špatné to bylo, a pak jsem se ozvala.

Ale často je to jen neškodné a neškodné až do té chvíle.

Není to nutně tohle období strachu nebo nebo nebo, ach můj bože, já se nemůžu ozvat,

nebo jsem tak pro tuto ideologii. Jsem naprosto pro tohle a nemyslím to vážně.

Jako by to bylo mnohem beničtější, jako si myslím, že zkušenost s tím, že jste chyceni v těchto,

velmi často žensky ovládaných, ideologických výstřelcích. Takže říkáte,

že v podstatě ženy provádějí arytmický výpočet rizika, myslím, že ano. Ano, myslím,

že to je jeho velká část. Je to výpočet rizika a je to výpočet rizika,

který se počítá pod úrovní vědomého vědomí. Vědomé vědomí ani nespočívá v rozhodnutí promluvit,

nebo ne. Jde jen o to, abyste většinu těchto informací drželi na uzdě,

abyste nebyli v pokušení promluvit, když by to nebylo adaptivní.

A vy se prostě nedíváte na důkazy tak pozorně, abyste si toho neuvědomili a nebyli v pokušení promluvit.

Takže je to, víte, váš mozek, který vás chrání před, víte, něčím, co by mohlo být dost,

riskantní. No, ženy jsou více averzní k riziku. Muži podstupují více rizik a myslím tím,

že společnost z ochoty mužů riskovat, jako muži, profitovala a samozřejmě, neprospěla. 

Ale řekla byste pak, že, když se podívám na společnost,

zmínila jste ideologie a jak se to ve společnosti projevuje. 

Zmínila jste kulturu ženských zastupitelstev. Popsala byste kulturu zastupitelstev jako... kulturu zrušení obzvláště nenávidím.
Správně. Já...  Šikanu ve všech jejích projevech a kultura zrušení (Cancel Culture) je obzvláště zákeřný, skrytý druh šikany, který nenávidím.
Ale vy k tomu používáte slovo ženský. Jaký je na to váš pohled? Takže si myslím,

že je to rozhodně... určitě je to žensky kódované chování... kultura zrušení.

Souvisí to se vší tou relační agresí
(Relační agrese je typ nepřímého chování, kterým člověk záměrně poškozuje sociální postavení, pověst nebo vztahy druhého člověka) a často jsme ji v poslední době viděli shromažďovat se v jistém smyslu o tom, co říkáte... jako že existují určité věci,
o kterých víte, že jsou kacířství, když je řeknete, a pak budete zrušeni.
Ale možná často je to také o tom, jak to řeknete.

Takže existují určité a právě zde se kultura rušení stává podle mě ještě zákeřnější.

V jistém smyslu to zasáhne ty, kteří situaci chápou a uvědomují si,

že se staví proti převládajícímu názoru, a uvědomují si, jaká by tato rizika mohla být a stejně to udělají.
A pak jsou tu také lidé, kteří si toho možná vůbec neuvědomují a jsou ideologicky zcela nezachyceni a tak prostě řeknou tu nejrozumnější a nejrozumnější věc, kterou by řekl jakýkoli nezaujatý aktér a ocitnou se v mimořádně horké vodě.

Ale myslím si, že ještě podvratnější, forma kultury rušení je ta,
kde nejde ani tak o obsah toho, co říkáte, ale jen o slova, která používáte.
Kde vidíme tento druh progresivní kontroly jazyka, 

kde akceptovaný jazyk a akceptovaný termín je toto a a to je v pořádku a všechno ostatní ne,

ale najednou o 6 měsíců později je to urážlivý termín a teď je akceptovaný termín toto a o šest měsíců později je to něco jiného a to si myslím,

že trochu prozrazuje, hru, pokud jde o to, co kultura zrušení vlastně je.

Nejde nutně o hádku o obsahu. Ve skutečnosti se vůbec nejedná o hádku o obsahu,

protože obsah je neobhajitelný a není navržen tak, aby vydržel jakoukoli argumentaci.

když mluvíme o jakékoli z těchto ideologicky motivovaných věcí, což je to,

kolem čeho se většina kultury zrušení točí, jako jen zřídka se kultura zrušení točí kolem dvou, zcela nezaujatých agentů, kteří se neshodnou na realitě nebo na tom,

zda víte o faktech nebo důkazech, nebo jak je nejlépe interpretovat.

37:55

Kultura

zrušení vzniká, když máte ideologicky motivovaný postoj a máte jednotlivce,

který se rozhodl tento ideologicky motivovaný postoj nezaujmout.

Tehdy se objevuje kultura zrušení. Takže nejde o legitimní argumenty o realitě.

38:16

Jde o nelegitimní pokusy zrušit určité části reality, které jsou momentálně nemoderní,

nepohodlné nebo dokonce někdy zcela neškodné, ale byly přetvořeny v něco hrozného a otřesného,

co se nesmí říct, a proto to může být zrušeno.  A to si myslím, že skutečně prozrazuje funkci kultury zrušení.
Nejde o samotné myšlenky. Jde o to, být schopen identifikovat,
společensky ostrakizovat a potrestat kohokoli,

kdo není ochoten souhlasit s ideologickou, víte, pravdou dne.
Problém je v tom, že se Overtonovo okno posouvá, že?
Takže před 5 lety, když něco řeknete, byli byste za to zrušeni.

Teď to řeknete dnes a je to tak trochu, no, dobře, dáme vám něco jako „propustit“.

Což je zásadní chyba té ideologie, chcete-li. Ano.
No, ve skutečnosti to není až tak zásadní chyba.

Myslím, že je to spíše vlastnost než chyba. Smysl neustálých změn spočívá v tom, že jednotlivci, kteří chtějí držet krok, musí neustále sociální práci, aby si byli vědomi toho,

co nejste a co nejste, co smíte a nesmíte říct dnes.
To nemusí být totéž, co jste a nesmíte říct zítra.
A jaký je tedy účel, kterému ideologie slouží? Jak jsem řekl, nejde o obsah ideologie, o to vlastně nejde. Ideologie má jen několik, má dvě klíčové funkce,

pokud vím.
První je poskytnout narativ, který učiní osobu, která potratí, přijatelnou. 

To je první věc, kterou dělá. Takže když se zamyslíme nad feministickou ideologií,

která se zrodila kolem reprodukčních práv žen, která dělá potraty přijatelnými, vytvořila narativ, který dělá potraty přijatelnými.
Pokud se zamyslíme nad ideologií,

která se zrodila například kolem práv transgender osob a genderové ideologie,

která vytvořila narativ, který činí sterilizaci a provádění mambolů na pubertálních teenagerech přijatelnými, je to tak?

Takže takto tato ideologie slouží tomuto účelu, protože existuje, a důvod,

proč je tato ideologie potřebná, je ten, že žádný racionální a nezaujatý činitel by nemohl argumentovat ve prospěch tohoto chování vzhledem k širší lidské morálce a prosociálním omezením.

Je to tak? Takže vzhledem k širším základním omezením, která jsou z velké části vlastní většině lidí,

by bylo velmi obtížné argumentovat ve prospěch vraždění dětí, které by mohly žít,

kdyby se narodily nyní. Stejně obtížné by bylo, si představuji,

argumentovat bez jakékoli ideologie, že sterilizace pubertálních nebo prepentních dětí je skvělý nápad.

Takže toto je jeden z účelů, kterému tato ideologie slouží. Poskytuje tento narativ,

který umožňuje jinak nepřípustné. A tak se tato ideologie v jistém smyslu opírá o to,

co je na tom založeno. Ale také slouží masivnímu signalizačnímu účelu, což je jeden z důvodů,

proč je tato ideologie tak křehká a chatrná, protože pokud by samotná ideologie obstála v jakékoli kontrole,

nemohla by sloužit žádnému účelu. Takže si představte, že bych vám řekl,

že jsem se připojil ke kultu a že klíčový způsob, jakým jsem potřeboval, víte,

demonstrovat svou oddanost tomuto kultu, je ten, že pokaždé,

když jsem se s někým ocitl v rozhovoru o obloze, jsem se musel ujistit, že jsem potvrdil, že si myslí, že obloha je modrá.

41:46

V tom, že je to venku, pro mě není velké riziko. Není obloha krásně modrá? Ano,

je to krásně modrá barva. Dobře. Nemusím tomuto kultu projevovat mnoho odhodlání,

abych to uskutečnil. Teď si představte, že bych se připojil ke kultu zelené oblohy. Pokaždé,

když se s někým ocitnu v rozhovoru, bez ohledu na situaci, bez ohledu na okolnosti,

musím trvat na tom, že obloha je zelená, dokud se mnou nebude souhlasit. Tohle je okolnost,

která vyžaduje vážný závazek, protože je to samozřejmě...

Takže v sociální rovině bych si mohl udělat spoustu problémů,

kdybych bral svůj závazek k tomuto kultu vážně. Představte si, že bych šel na pohřeb a rozhodl se,

že se tam s každým pohádám o barvě oblohy.
Představte si, že bych šel na pracovní akci a rozhodl se, že se tam s každým pohádám o barvě oblohy...

Tohle je hned závazek k ideologii, která vyžaduje potenciální společenské riziko,

abych se pokusil signalizovat svůj závazek k tomuto konkrétnímu myšlenkovému pochodu,

této konkrétní myšlence. A proto jsou tyto ideologie samy o sobě dost křehké a docela zjevně extrémní a absurdní, 

protože ti, kteří jim věří, demonstrují svůj společenský závazek k čemukoli,

co je účelem této ideologie, ať už je to anti-natální účel nebo cokoli jiného.

A proto se ideologie musí vždy změnit, protože jakmile se všichni naučí všechna pravidla...

Takže když se zamyslíte nad feminismem nebo dokonce nad trans ideologií,

je to také dobrá ideologie. Nevím, jestli to funguje i mimo australský kontext,

ale v Austrálii je to u domorodých obyvatel opravdu dobrý příklad,

kde se tyto ideologie staly natolik běžnými, že pravidla, která nastavují,

můžu tak nějak vysvětlit ta pro domorodé Australany. Pravidla týkající se typu jazyka,

který smíte nebo musíte používat k hovoru o domorodých Australanech,

se za posledních 5 až 10 let tolik změnila. Takže existovali tak nějak domorodí obyvatelé,

pak domorodí Australané, pak první národy, pak první národy Austrálie.

A teď je preference nepoužívat žádný z těchto termínů k označení kolektivně domorodých Australanů,

ale používat původní názvy jejich různých národů, kterých je stovky nebo více.

A samozřejmě nikdo nezná všechna ta různá jména. A tak je tohle teď nemožný standard.

Ale důvod, proč se to muselo pořád měnit, je ten, že se to stále dařilo stát se běžným proudem.

Všichni říkali: „Už jim neříkáme domorodci. Říkáme jim domorodí Australané.“ Dobře.

A všichni to udělali. Takže teď je to k ničemu. Teď to není signál k používání tohoto jazyka,

protože s tím všichni souhlasili. Pak řekli: „Aha, domorodí Australané, dobře, jo,

s tím nám nevadí. Všichni to můžeme používat. No, všichni to používají. Dobře,

už to tak být nemůže.“ A tak vidíte tuto konstantu, jakmile něčemu porozumí příliš mnoho lidí,

takže to už není jakýsi tajný, způsob mluvení, kterým můžeme trestat lidi, kteří to neznají.

Vyvíjí se to a mění se v něco jiného. A tak ideologie v podstatě slouží dvojímu účelu.

Na jedné straně vidíme, jak se používají k ospravedlnění jinak neospravedlnitelného.

A na druhé straně se samy stávají neustále se vyvíjejícím nástrojem, který nám umožňuje zjistit,

kdo je stále s námi, kdo věnuje pozornost a stále souhlasí s tím, kam je vedeme,

a kdo přestal věnovat pozornost před rokem nebo šesti měsíci a stále používá jazyk,

o kterém jsme se nyní rozhodli, že je rasistický. Že? Takže takto se ty ideologie vyvíjejí.

Kdo je moderní? Kdo zná současný jazyk, a kdo ne, a kdo potřebuje potenciálně,

přeškolení nebo modernizaci.
A než se pustím do další, potenciální, no dalo by se to charakterizovat jako ideologie, chtěl jsem se vás na to zeptat, právě mě napadlo, že zemřel váš vzdálený kolega, Jason Arde.

Ano. Vedoucí akademik na Cambridge. Konstelační kultura z této doby. Dalo by se argumentovat zprava směřující doleva, obvykle se to ubírá jiným směrem.
Jaký je váš pohled na věc? Nevím, jestli to byla kultura zrušení.
Takže kultura zrušení, zrušení je, no, levicový fenomén,

s výjimkou těch napravo, kteří se chovají trochu jako levice.
Takže víte, možná jste slyšeli, nebo nemuseli slyšet termín „probuzená pravice“. Ano. A myslím si, že to, co se označuje jako chování „probuzené pravice“, jsou ve skutečnosti lidé, kteří se chovají levicově, ale ocitli se ve špatném politickém týmu. Takže si myslím, že se k vaší otázce vrátíme asi za dvě vteřiny, ale myslím si,

že politická orientace se projevuje tím, co ve skutečnosti biologicky a psychologicky řečeno je,

že ti na levém progresivním křídle jsou ti, kteří táhnou společnost vpřed.

47:17

Takže pokud si představíme civilizaci pohybující se po této cyklické křivce, ti,

kteří jsou na levém křídle, táhnou civilizaci dále v tomto cyklu.

Tedy dále směrem k antiatální pozici, dále směrem k klesající plodnosti,

dále směrem k dostupnějšímu sexu a vulgaritě a dále směrem k inverzi meritokracie a úplnému srovnání jakýchkoli cílů nebo úspěchů. 

A ti, kteří jsou napravo, jsou ti, kteří se snaží tento proces efektivně zpomalit.

A tak když vidíte jednotlivce, kteří jsou tak trochu na pravém křídle, myslím, že to jsou jedinci, kteří se psychologicky a biologicky chovají jako ti z progresivní levice ale ocitli se jen ve špatném politickém táboře.
Protože politické tábory jsou často jako fotbalové týmy, že?
Sledujete ten, který sledoval váš otec nebo matka, a moc o tom nepřemýšlíte.

Takže v Austrálii jsme určitě měli několik docela klasických premiérů,

kteří byli na konzervativní straně politiky, ale byli neuvěřitelně podobní levicovým progresivním premiérům,

kteří se zjevně ocitli ve špatné politické straně.
A myslím, že to trochu vysvětluje tento jev.
To, co se stalo v případě Jasona Daye, bylo trochu jiné.

Nevím, jestli, nevím, kolik kritiky vlastně dostal.
Sám jsem toho moc neviděl. To neznamená, že se to nestalo, že?
Protože jsme všichni ve svých malých silech na sociálních sítích a ukazuje nám to jen to, co se nám líbí.
A myslím, že jsem na X už dost dlouho na to, aby X pravděpodobně přesně věděl,

co se mi líbí, a pravděpodobně mi nic jiného neukazuje.

Takže určitě mohl být odhalen a já a menšina lidí, jsem si jistý, že byl.

Můžete najít kohokoli a najdete někoho, kdo je ochotný mu dát zabrat. Většina toho,

co bylo namířeno proti, profesoru Ardayovi, však byly legitimní dotazy a legitimní kritika a velká část z toho byla namířena proti němu a to bylo spravedlivé a velká část z toho byla namířena proti Cambridge a to bylo také spravedlivé,

protože se zde staly dvě oddělené chyby, a jedna z těch, za které je zodpovědný Arday, a druhá chyba, za kterou je zodpovědný Cambridge, a naše doba byla její obětí.

Takže Cambridge jmenoval člověka, naše doba jmenovala člověka na pozici,

pro kterou byl zjevně nedostatečně kvalifikovaný a nemálo nedostatečně kvalifikovaný.
Ne, že by to bylo trochu přehnané. Ne, že bychom měli tyhle principy diverzity a vyloučení a možná jeho životopis úplně neodpovídá tomu druhému,

ale vy ne, ach jo, dáme mu tu práci.

50:18

Ne, on byl

očividně na nekvalifikovaný na tu pozici. Jeho doktorát, chci říct, v současné podobě,

jeho doktorát byl silně plagiátovaný, takže existují skutečné otázky, zda vůbec měl být schválen.

Ale to je, chci říct, to je tak trochu samostatné téma, ale, téma jeho doktorátu se netýkalo toho, v čem nakonec dostal profesuru.

Jeho minulá pedagogická historie, jeho pracovní historie byla žalostná,

plná studentských stížností. Byl vůči studentům agresivní.

Pokud si studenti stěžovali na jeho výuku, obviňoval je z rasismu.

On se nikdy neměl ocitnout v pozici, ve které byl. A to byla práce Cambridge.

51:00

A oni ho postavili do situace, kdy si byl naprosto jistý, že propadne,

a za to si zasloužil soucit. Na druhou stranu se nechoval způsobem,

který by vzbuzoval obzvláště soucit. Ten muž nebyl ze všech objektivních důvodů jen někdo,

kdo plagioval velké části své disertační práce a říkal tu a tam lež. Zdá se, že je to,

čemu se říká fantazér, jako někdo, kdo prostě nemůže nelhát.
Někdo, kdo prostě nemůže neříkat a nejen říkat, víte, tu pár malých bílých lží,

ale také prodávat fantastické, skandální lži o sobě. A to je ještě pozoruhodnější,

že ho Cambridge dostatečně neprověřila, aby si uvědomila, koho jmenují.

Byli příliš zaneprázdněni oslavováním úžasného příběhu, který jim ten den připravil.
Víte, já jsem jako dítě měl hroznou výchovu. Měl jsem všechny ty problémy a všechny ty výzvy.

Nečetl jsem, dokud mi nebylo tolik. Nemohl jsem mluvit, dokud mi nebylo tolik.

Byli příliš zaneprázdněni oslavováním dokonalého příběhu o úspěchu DEI a překonávání bojů,

takže se vůbec nezajímali ani o to, aby cokoli řekl, alespoň alespoň trochu zkoumali.

Minimální úroveň zkoumání čehokoli, co řekl, by cokoli úplně rozmotala. A to se také stalo,

když se to všechno rozmotalo. Byl tam, já nevím, vlastně ne, já vím, že?
Byl tam profesor Koffnness, myslím, že by se to mohlo jmenovat, ehm,

který si nějak všiml nebo se s Ardayem nějakým způsobem dostal do kontaktu. Všiml si, že se zřejmě dopouští akademického pochybení a vymýšlení si faktů. 

Trochu jsem se podíval na to, co bylo nahlášeno, myslím, že v té diplomové práci,

která obsahovala obrovské množství plagiátorství, a tohle není žádné obvinění.

Diplomová práce je veřejně dostupná, kdokoli si ji může stáhnout,

vložte ji dovnitř a sami si můžete prohlédnout plagiátorství. Vidíme,

že z diplomové práce vzal velké kusy obsahu, takže je to očividně plagiát. 

A pak samozřejmě řekl spoustu absurdních lží o získávání peněz na charitu,

které se nikdy nestaly a bla bla. Takže myslím, že se dostal do situace, kdy bylo nevyhnutelné,

že se to všechno zhroutí, a nebyl... víte, nebyl ani milý. Takže... víte, víme, že...

nahlásil někoho jiného policii... novináře policii... za to, že se ho pokusil na něco zeptat.

Stěžoval si, že studentům vyhrožoval obviněním z rasismu,

když si stěžovali na jejich výuku nebo žádali o zpětnou vazbu ohledně jejich známek.
Víte, že se během celého procesu nepyšnil slávou. Nebyl ani zdaleka bez viny za to,

že se celá věc rozpadla. A je pro něj velmi nešťastné, že se to stalo v době,

kdy je integrita akademie na pokraji zlomu, nebo už za hranicí.

Akademii zbývá jen velmi málo integrity. Je pro něj velmi nešťastné, že se to stalo v době,

kdy mnoho lidí, jak uvnitř akademie, tak i mimo ni, vidí, v jakých problémech se akademie nachází,

kolik jmenování profesorů je dnes, ale protože tito jedinci na sebe neupozorňují svými fantastickými lžemi.

Takže pokud si myslíte, že Claudine Gay je... Myslím, že se tak jmenuje.

Byla prezidentkou Harvardu. Ano. Byla shledána vinnou z plagiátorství.

Ztratila prezidentství Harvardu ale stále je tam profesorkou.
Stále tam pracuje.

Takže, myslím tím tohle, víte, kdyby Jason Arday neměl všechny ty fantastické lži a knihu,

která měla být vydána, která by nepochybně obsahovala celou řadu dalších lží,

které už byly spuštěny, které napsal už dávno, víte, kdyby nebylo té části, jeho příběh by,

myslím, skončil hodně jako Claudine Gays.
Proběhlo by vyšetřování plagiátorství. Cambridge by to utajila, jak jen to šlo. Možná byl shledán vinným, možná ne.

Mluvilo by se o nějaké sankci proti němu a příběh by zmizel. Možná přišel o profesuru? 

Možná klesl na nižší akademickou úroveň jako disciplinární opatření a prostě by zmizel.

Co způsobilo, že tento příběh tak nějak explodoval, byla nehorázná povaha jeho lží a to,

že se z nich stal akademický rozruch. Takže každý, kdo je akademik,

by se mohl podívat na jeho doktorát, na jeho výzkumné výsledky a říct, že je skandální,

že tento muž je profesorem v Cambridge.

55:48

To je prostě skandální. Kdokoli, kdo je mimo akademii, to nemůže dělat, že? Neví, na co se dívají,

když se dívají na doktorát. Co udělal, je, že vytvořil situaci,

kdy se lidé v akademii mohli pro jednou skutečně podívat do vnějšího světa a sami vidět,

že je to skandální. Podívejte se na všechny ty prokazatelné, holé lži, které říkal Cambridge,

a oni mu přesto dali povolení a propagovali tyto lži jako pravdu. A to je to,

co získalo tolik lidí v akademii, kteří jsou stále oddáni akademické integritě. To je to,

co je tak získalo pro případ Jasona Daye. Pro jednou to bylo něco,

co jsme mohli skutečně ukázat vnějšímu světu, že vnější svět to mohl sám pochopit a mohl vidět,

jak skandální to bylo. Nemuseli nám věřit, že některá z těchto jmenování DEI, která probíhají, jsou naprosto skandální.

A když se všechny tyto protichůdné faktory sečtou,

vznikne tlak na Cambridge, protože lidé si nyní mohou sami vyžádat doktoráty,

zapsat si je do systému Turn It In a šířit to po sociálních sítích, aby dokázali,

že Cambridgeův příběh o tom, že jsme provedli vyšetřování plagiátorství a že ho chtějí, je nepravdivý. 
No, někomu trvalo 5 minut na internetu, než dokázal, že to není pravda.

Takže Cambridge byl pod tlakem, aby oznámil skutečné vyšetřování. Nejen akademie,

ale teď i zbytek světa, protože každý má rád dobrý, dobrý, skandální příběh,

se o něj začal zajímat a bohužel a tragicky pro něj a jeho rodinu to na něj prostě zašlo příliš a nezvládl to.

A tak to vyvrcholilo tragédií muže, který si udělal něco špatně a Cambridge mu naprosto udělala špatně.

A myslím, že v tom všem je asi ještě jedna poslední drobnost, kterou stojí za zmínku.

A to je v tom všem, Cambridge, víte, se rozhodla uvěřit jeho lžím, rozhodla se využít lží,

které byl ochoten říct, protože jim to poskytlo tak skvělý příběh o jejich nejmladším černošském profesorovi v historii a oni si prostě mysleli,

že je to úžasné, a vzali si z toho veškerou chválu, kterou mohli získat. Ale na samém konci,

když se to všechno zhroutilo a on je skutečně potřeboval, aby ho ochránili, potřeboval,

aby se o něj starali. Kde byli? Kde byli? Tedy, já nevím, samozřejmě neznám situaci.

Možná tam byli. Možná se opravdu snažili mu nabídnout podporu. Možná ho pořád kontrolovali.

Možná se o něj starali. Ale je třeba si položit otázku, zda tam byli na konci,

když je skutečně potřeboval. Když nebylo v jejich zájmu říkat lži,

nafouknout je a vytvořit ten příběh, když se teď styděli a museli přiznat svou chybu,

starali se tehdy ještě o jeho zájmy? A opravdu, opravdu doufám,

že nebyli schopni ho ochránit před sebou samotným, ale měli povinnost,

protože sehráli obrovskou roli v tom, že se z toho stala světově důležitá zpráva,

a také na rozdíl od dnešní doby měli mít schopnost a předvídavost vidět, kam tohle povede.

Tenhle chlap se stával veřejnou osobností. Vydával knihu. Každý,

kdo měl dvě funkční mozkové buňky, viděl, že většina věcí, které vycházely z jeho úst,

byla lež. A kdybyste měli pět funkčních mozkových buněk, viděli byste, že všechno,

co vycházelo z jeho úst, byla lež. Možná nebyl schopen být, víte, ať už to na něm bylo cokoli,

co z něj dělalo takového fantasta.

59:48

Není pravděpodobné, že bychom v tu chvíli řekli, že fungoval normálně. Zda byl schopen předvídat,

že to bylo nevyhnutelné, nevím. Cambridge dokázal vidět, že to bylo nevyhnutelné,

a neměli ho do takové situace dostat. A měli tam být na konci, aby ho ochránili. A já to nevím.

Mám pochybnosti. A myslím, víte, rád bych to viděl vyšetřované pro jistotu. Myslím, že bude celý den veřejného vyšetřování.
Jo. Myslím, že... myslím, že bude plné veřejné vyšetřování. Takový je rozsah příběhu a katastrofy.
Mladý muž, stále relativně mladý muž, zemřel na vlastní pěst, vypadá to,

jako by zemřel na následky vlastní ruky, což je hrozná situace s dětmi, které po sobě zůstanou.

Cítil jsem, že načasování bylo tady problém. Náš den se napjal.

Bylo tam obrovské množství veřejného odporu vůči DEI.
A když pravice, chcete-li krajní pravice,

měli svého člověka, měli svůj příběh a krajní levice se ocitla v pasti a oni...

oni se opravdu dali do toho... a celá ta věc s poradenstvím... já jsem,

že musí existovat bod, kdy se ustoupíte a necháte ho prostě dýchat.
To, čím prochází je veřejné ponížení.
Spisovatel Will Store zmínil jednu z věcí, které se dějí s muži:

náhlá a katastrofická ztráta statusu je indikátorem potenciální sebevraždy, že?

Náhlá a katastrofální ztráta statusu. Přesně to se stalo dnes.
Co se týče jeho práce jeho přednášky jsou na YouTube. Sleduji je.

1:01:36

Každý, kdo má problém s kvalitou naší práce, by se měl podívat na jeho přednášku na Bristolské univerzitě v

Simon and Garfuncle and Grace a kdokoli jiný, podívejte se na to a uvidíte a pochopíte,

že nebyl intelektuál a nebyl intelektuálním akademikem, přestože byl štědrý.

YouTube: I Know What I Know: The Story of Graceland told by Professor Jason Arday - University of Bristol 

https://www.youtube.com/watch?v=xBhYvEq3qyU  

Stručný citát z představení:

2:46  lecturer, Professor Jason Arday, who I'm sure will do all of that.

2:52 So let me just say briefly a little bit about Jason. So he is the Professor Oriel Chair and the sociology of education

2:59 at the University of Cambridge and previously he was a professor of Sociology of education at the University of Glasgow.

3:08 He's a trustee of the Runnymede Trust, which is the UK's leading research quality think tank, and also the British Sociological Association.

3:17 The BSA. He sits on the center for Labor and Social Studies national advisory

3:23 Panel, the NHS Risk and Health Observatory, academic reference group

3:28 on the ITV Cultural Advisory Council. He's been a guest editor on BBC Radio Four's

3:34 Today program and in 2023 was listed fourth on the prestigious Shaw Trust Disability Power 100.

The Professor Who Warned Cambridge About Jason Arday | David Harris Interview
CAF - Committee for Academic Freedom


Dobře.

Možná by se k tomu někdy dostal, ale... Jo, je to hrozná, hrozná událost.
DEI takže jste zde zmínil slovo integrita a akademický systém. Takže Univerzity,

akademická sféra a ideologie, zjevně se zajímáte o to, jak akademický systém vnímá široká veřejnost stejně jako já.

Minulý rok jsem o tom dělal rozhovor s Lawrencem Kraussem.
Co vás znepokojuje?

Myslíte si, že akademie z AC mají velké problémy, nebo jaký je váš pohled na věc? Jo, myslím,

že ano. Myslím, že mě tolik nezajímá, jak je vnímá široká veřejnost, protože si myslím,

že akademie má... tedy akademie má problém s image a nejsem si jistý,

jestli je tento problém s image překonatelný. Protože když funguje správně,

je nutně domovem intelektuálních elit. Intelektuální elity obvykle nemají silnou základnu fanoušků mezi širokou populací.

Takže si myslím, že univerzity budou mít ve společnosti vždycky určitý problém s image.

A to je v pořádku. Spravedlivé. Měly by být podrobeny kontrole.

Měly by být vystaveny pochybnostem a otázkám. A do jisté míry je povinností univerzit neustále ukazovat svou hodnotu široké veřejnosti,

jejíž daně univerzity financují, což je alespoň situace v Austrálii.
Vím, že v USA existují soukromé univerzity a tak dále,

ale určitě v Austrálii a ve většině částí světa existuje alespoň několik veřejně financovaných univerzit, že?

Takže si myslím, že je povinností těchto institucí neustále se snažit demonstrovat svou hodnotu a přínos.

Takže se tolik nestarám o to, co si veřejnost myslí o univerzitách, protože si myslím, že je to probíhající boj, který univerzity nikdy nevyhrají.

Ale moje skutečné znepokojení se týká stavu akademické obce. Zapomeňte na to, co si o ní kdo myslí.

Moje znepokojení se týká skutečného stavu akademické obce. To je moje znepokojení.

A akademická obce je ideologicky zajatá. Ano, rozmanitost názorů je velmi, velmi nízká.
(Odbočka k studii která to prokazuje: The ideological orientation of academic social science research)

A to má dopad nejen na oblasti, kde byste možná očekávali, že budou existovat,

jako například humanitní a společenské vědy, kde byste možná očekávali velký vliv,

ať už je to feministická ideologie nebo genderová ideologie, queer teorie a víte,

a všechny tyto věci, myslím tím všechny tyto věci, všechny vyšly z humanitních věd.

Odtud všechny vyšly. Ale už se to neomezuje jen na tyto obory.

Takže to není jen prostřednictvím formalizovaných, řekněme, přístupů DEI nebo čehokoli jiného,

co ovlivňuje, pokud máte rádi těžší vědy. Je to ideologie, která ovlivňuje těžší vědy,

protože nedostatek rozmanitosti názorů znamená, že i v rámci těchto jiných oddělení stále vidíme ideologicky koncentrované názory,

které ovlivňují vědy, u kterých byste nutně nečekali, že budou ovlivněny. Myslím,

že dokud bych to sám neviděl a neviděl, jak rychle se to může stát,

asi byste měl docela problém mě přesvědčit, že velká část populace biologických vědců na celém světě by se najednou rozhodla,

že existují více než dvě pohlaví. To, víte, to není něco, co bych řekl, že jo,

že se to může stát. A to nemluvím o velké části vědců v psychologických vědách,

kteří se k tomu chopili se stejnou myšlenkou.
Pamatuji si, že předtím, než genderová ideologie skutečně existovala, byla genderová ideologie.

Takže se teď asi vracíme zpět, třeba do let 2012, 2013. Něco se tam dělo,

ale moc se to neujalo, obzvlášť v Austrálii. Takže si musíte uvědomit,

že Austrálie je v mnoha těchto věcech o deset let pozadu za severní polokoulí v otázkách transsexuálů a systému spravedlnosti.

Takže zatímco v Americe, v Trumpově Americe, genderová ideologie trochu ustupuje.

Není úplně jasné, co se děje ve Spojeném království. Tak trochu ustupuje,

ale dělí se na dva tábory. Na jedné straně to ustupuje a je bezpečnější se proti tomu postavit a něco říct.

Ale na druhou stranu se zdá, že se to stává čím dál zakořeněnějším. No,

v Austrálii jsme pořád tam, kde jste byli vy všichni asi před deseti lety.

Takže jsme stále jen na mizině všech institucí, které jsou plně uchváceny genderovou ideologií a,

víte, protranspozicí, muži v ženském sportu, muži v oblastech proměny žen,

krizová centra pro oběti znásilnění, cokoli chcete, naprosto přijatelné. A všichni,

víte, všichni, všechny instituce, které s tím souhlasí, malá menšina lidí,

kteří se snaží proti tomu něco říct a jsou za své problémy pronásledováni a stíháni. Takže vím,

že v současné době máme tři ženy, které jsou zapleteny do právních sporů.
Jedna,

Sal Grover, která se pokusila spustit aplikaci sociálních médií pouze pro ženy a je žalována mužem,

který si v této aplikaci vytvořil účet, a ona ho z ní vyhodila. 

Takže její aplikace sociálních médií, kterou spustila, byla očividně docela malá a stále byla ve fázi,

kdy osobně pouze zamítala žádosti o účty, pokud nesplňovaly kritéria, tj. nebyly to ženy.

A to byl očividně muž, takže mu zrušila účet a on ji zažaloval a teď jsme pryč a on vyhrál Nejvyšší soud.

Vyhrál dvakrát a teď nevím, jestli to půjde, bude se to snažit odvolat k Nejvyššímu soudu.

Ale myslím, že jsme v situaci, kdy se nacházíme, zda Nejvyšší soud souhlasí s projednáním.

Myslím, že v tomhle případě se nacházíme v situaci, kdy se nacházíme v otázce,

zda s odvoláním souhlasí, nebo ne. Ano, dvakrát vyhrál. Vyhrál a pak vyhrál odvolání.

A to je přesně to. Máme další případ ženy, která má sportovní tým v Austrálii. Je to, myslím,

fotbalový tým, jeden ze sydneyských týmů hrajících v místní dívčí soutěži žen v Sydney.

Pět hráček jsou transsexuálové. Takže pět hráček jsou muži a samozřejmě vyhrávají každý zápas.

A v ostatních týmech je spousta žen. Některé týmy prohrávají, myslím, že jim liga řekla,

že prohrávat nesmí. Pokud odmítnou hrát proti létajícím pálkám, budou z ligy úplně vyloučeny.

Pak tu máme další týmy, které jsou pro začlenění transsexuálů a jednotlivé ženy v těchto týmech jsou trestány,

pokud nechtějí hrát proti létajícím pálkám. Takže, Kira Lee Smith, doufám, že se tak jmenuje.

Myslím, že ano, vzala si to za své a začala zveřejňovat fotky pořízené ze zápasů.

Vzala je z webových stránek Flying Bats, myslím, ale zveřejnila fotky hráčů a záznamy o jejich výhrách.

A teď ji znovu úspěšně zažalovali členové toho týmu.

A už jí není dovoleno zveřejňovat výsledky Flying Bats.

1:09:44

A už jí není dovoleno psát o tom, že v Austrálii hrají muži v ženském fotbalovém týmu.

A třetí případ, o kterém vím, je kojení. Nejsem si jistý, jestli byla kojící sestrou,

nebo porodní asistentkou, nebo zdravotní sestrou, ale v každém případě byla odbornicí na kojení a to už docela dlouho.

1:10:06

A na sociálních

sítích zveřejnila pár komentářů o muži, který kojí, na sociálních sítích s fotkami a vším,

co se o tom píše, a oznámil, že je to jeho dítě. Takže to byl transsexuální muž a veřejně oznámil,

že kojí. Pronesla pár komentářů k bezpečnostním obavám, zdravotním obavám o bezpečnost,

které v souvislosti s tím měla. A teď ji za tyto komentáře žaluje.

Takže v takovém stavu se Austrálie nachází v genderové ideologii.

A Australská komise pro lidská práva se vyjádřila k případu Sala Grovera na straně transmanů.

Takže jsme v podstatě tam, kde se nacházela velká část severní polokoule v letech 2016 až 2018,

kdy byla na vrcholu. Takže v té trans bublině jsme.
Zapomněla jsem, proč jsme mluvili o trans. Myslela jsem, že jste se na něco ptal. Nevím proč jsme mluvili o trans. Ale vlastně o žádné ideologii.

Mluvili jsme o ideologii a upadli jsme do transu. Ne, byl k tomu důvod. Byl k tomu důvod,

proč jsem vysvětlovala, kde Austrálie s tím tranzitem je. Teď si to nepamatuji.

Nikdy jsme se nesetkali. Možná si to později vzpomenu. [smích] No, no,

chtěla jsem se vás zeptat třeba na Irsko. Myslím, že Irsko,

Kanada a Austrálie by v tuto chvíli byly podle jakéhokoli měřítka tři nejsociálnější země světa.

Nevím. Jo, s tím bych souhlasil. Myslím, že Spojené státy jsou v této fázi zhruba 50/50.

Já bych řekl, že jsem levice nebo střed, takový levicový umírněný liberál staré školy, který je opravdu zklamaný z krajní levice, abych to eufemisticky řekl.

A jsem stejně zklamaný z krajní pravice. Takže jsem umírněný.
Ale sdílím vaše obavy, jakmile lidé zneužívají systém spravedlnosti trestajícím způsobem,

pravděpodobně Sal Groverová bude pravděpodobně, finančně trpět a potřebujeme crowdfunding a podporu,

abychom jí pomohli z tohohle chaosu. Jakmile začnou používat ideologie dobytí systému spravedlnosti,

je to děsivé, protože disent je velmi nákladný a myslím si,

že v každé společnosti musí být prostor, kde se lidé mohou dohodnout.

Protože stejně jako vy jste mluvil o rozmanitosti názorů.

Je to opravdu zdravá společnost s obrovskou rozmanitostí názorů a my v randění,

sexu a vztazích to teď prostě nemáme. Vím, že už je skoro čas a vím, že musíte jít brzy spát,

protože je třeba říct, kolik je hodin? Půl druhé nebo tak něco ráno, ale dovolte mi,

abych se vás ještě na pár věcí velmi rychle zeptala. Chci se vás zeptat na randění a vztahy a hned na začátku jste zmínila pokles porodnosti,

který se vás zjevně také týká. Ano, kdybyste se podívala do své křišťálové mísy a na základě veškerého výzkumu,

který jste provedla, zamyslela se: kam směřujeme, pokud jde o randění a vztahy ve společnosti,

když přemýšlíme o technologiích a sociálních médiích? Jaký je váš pohled na výzvy,

kterým vztahy čelí? Takže si nemyslím, že směřujeme ke zlepšení situace.

Takže co se týče technologií, sociálních médií a role, kterou hrají v randění, myslím,

že jsou trochu zajímavým... myslím, že tvoří trochu zajímavý druh vedlejšího příběhu.

Takže osobnostní profil lidí, kteří jsou na seznamovacích aplikacích,

je zkreslený ve srovnání s osobnostním profilem všech lidí.

Takže na těchto seznamovacích aplikacích nemáte spravedlivý výběr mužů ani žen.

A nejsou to ani skvělé kombinace. A to vytváří svůj vlastní malý specifický problém.
Ženy, které jsou na seznamovacích aplikacích, mají obvykle nižší sebevědomí a o něco vyšší neuroticismus.

Zatímco muži na seznamovacích aplikacích, jsou ti, kteří mají často velmi vysoké sebevědomí.

A často skončíte s muži na seznamkách, bez ohledu na to, co píší, o co je zajímá,

a jsou mnohem více zaměřeni na krátkodobé vztahy, zatímco ženy na seznamkách, bez ohledu na to,

co píší, se ve skutečnosti snaží zajistit si dlouhodobý vztah, i když v naději,

že série krátkodobých afér nakonec nalezne toho pravého. Zatímco,

větší část mužů na seznamkách o to prostě nemá zájem. Takže to není kombinace,

kdy se hledají a nacházejí ti správní lidé, což pravděpodobně vysvětluje relativně nízkou míru úspěšnosti na seznamkách.

Ale myslím si, že celá ta technologie, která zasahuje do vztahů a randění,

je trochu falešná stopa. Nemyslím si, že technologie hraje takovou roli, jakou hrají jiné věci.

Takže to, co vidíme, jak zasahuje do lidských vztahů, je... myslím, no, je tu celá řada věcí,

ale například jedna z nich je skandalizování flirtování a námluv.

Takže když se vrátíme o několik desetiletí zpět, nejběžnějším místem,

kde se lidé dříve setkávali se svými budoucími partnery, bylo pracoviště.

Nyní se se svými budoucími partnery setkává na pracovišti jen velmi málo lidí,

i když na pracovišti pracuje ještě větší podíl žen. A tak je možná ještě větší šance,

že se tam partneři setkají, ale nesetkají se tam, protože personální oddělení má nyní zavedené zásady týkající se vztahů a ležérního chování v práci,

které dusí flirtování a námluvy a velmi narušuje budování vztahů, stejně jako většina věcí,

které feminismus tak nějak prosazuje. a myslím, že to je vlastně feministická ideologie,

která není jedna ideologie. Je to jako celek s různými moduly, které můžete zaměňovat. 

Ale feminismus v širším smyslu není jen nepřátelský vůči plození a reprodukci.

Je nepřátelský i vůči randění a vztahům, protože to je docela účinný způsob,

jak být nepřátelský vůči reprodukci. A myslím, že to je vlastně hnací síla většiny narušení vztahů.

Takže víme, že ta feministická rétorika obecně není pro manželství a rodiny,

zejména u mladších žen. Trochu více pro manželství a rodiny se prosazuje,

jakmile jsou ženy příliš staré na to, aby měly děti, což je samozřejmě doba, kdy byste si přály,

aby se vaše soupeřky vdávaly, když je už trochu pozdě. Ale není pro manželství a rodiny v době,

kdy se ženy opravdu potřebují vdávat a zakládat rodiny, pokud by nějakou chtěly mít.

Není pro to. Není pro flirtování a námluvy. Skandalizuje to tento typ chování.

Ale zatímco skandalizuje ritualizované námluvy, zároveň oslavuje promiskuitní chování mladých žen a povzbuzuje mladé ženy,

aby se cítily sebevědomě, když chodí ven a spí se všemi těmito muži. Takže víte, zřejmě,

víte držet otevřené dveře ženě je hrozně sexistické,

ale souložit se sedmi ženami v sobotu večer je posilující.
Nejsem si úplně jistý jestli feminismus tohle dobře promyslel. Ale vidíme celou řadu věcí, které nejsou jen trendy.

Jsou to takové trendy, to je špatné slovo. Existuje lepší slovo, ale ke mně to nepřichází.

Ani ne móda, ale celá řada způsobů bytí, které se stávají normou. Takže se nestávají, víte,

normalizují a jsou velmi destruktivní pro budování budoucích vztahů.

Takže promiskuita mezi mladými lidmi je velmi, destruktivní pro budování budoucích vztahů.

Protože je horší pro ženy než pro muže, ale ani pro muže to není dobré. A pak máme,

velmi anti-natální postoje napříč celou škálou. Takže postoje pro potraty se teď trochu posunuly od hesla „bezpečné,

legální a vzácné“, což byla mantra, možná nevím, možná před 30 lety, možná mezi 15 a 30 lety,

a teď vidíme, že přední hrana této progresivní debaty o potratech požaduje dostupnost potratů kdykoli a z jakéhokoli důvodu až do narození,

včetně narození zcela zdravých dětí zcela zdravým ženám. A souběžně s tím vidíme jakýsi,

víte, co se mi tak trochu nedaří nazvat scopem, ale viděli jsme,

jak se do mladých žen vtlouká životní lekce, že výchozí možností jakéhokoli neplánovaného těhotenství by mělo být jeho ukončení.

Víte, že byste nikdy neměli mít děti, které nebyly plánovány. Zničí to vaši kariéru, vztah,

život, víte, vložte sem to, na čem vám záleží. A kdybychom se vrátili do doby,

než byly potraty a dokonce i antikoncepční pilulky snadno dostupné, tak z nejlepších dat,

která jsem dokázal najít, zhruba polovina dětí byla plánovaná a druhá polovina překvapivá.

Takže pokud to vezmete jako poměr dětí narozených těmito dvěma možnými,

cestami – plánovanými a neplánovanými – a přesvědčíte celou společnost,

všechny ženy ve společnosti, aby potratily všechny neplánované,

tak to okamžitě sníží míru reprodukce na polovinu. Takže víte,

a vidíme všechny tyto a všechny tyto faktory, které hrají roli, a také vidíme,

jak se buduje širší veřejná rétorika proti porodům, vztahům a rodinám. Takže, víte,

byl tam novinový článek, který se mi možná líbil, myslím, že začátkem tohoto roku,

nebo možná koncem loňského roku. Já si nepamatuju název, ale bylo to něco ve smyslu,

víš, je randění teď podle republikánského kódu nebo něco takového, víš, přítel,

mít přítele je jako fakt necool, myslím, že když je ti 22. Jo, přesně tak. A pak jsi říkala,

že všechny ty další příběhy údajně, vdaných žen, které píší všechny tyhle názorové články o tom,

jak, víš, měly poměr a bylo to pro jejich manželství to nejlepší. Jako ne, nebylo.

Vlastně tam byl jeden případ, který byl docela... byl docela vtipný.
Vlastně tam byla ta samá, ehm, spisovatelka, ta samá autorka napsala jeden takový článek a pak jako a pak jsem viděla jako screenshot jiného článku,

který napsala o tři roky později, kde vysvětlovala, jak konec jejího manželství byl to nejlepší,

co se jí kdy stalo [smích] a já taky jo, to je vždycky tak, že? Teď jsi trochu upřímnější,

že? Vážně? Ale existuje tolik nálad namířených proti rodině, proti vztahům, proti věrnosti,

proti závazkům a proti dětem. A k tomu se přidává protimužská rétorika.

Takže všechny vlastnosti mužů, které z nich dělají vynikající a oddané partnery,

jsou označovány za toxickou maskulinitu. A tak máme to,

že muži ve skutečnosti ani nejsou schopni projevit vlastnosti,

které by je ženy skutečně přitahovaly. A teď tu máte... myslím, že to pochází z Velké Británie.

Můžu se mýlit. Myslím, že to byl nedávný průzkum ve Spojeném království,

který naznačoval něco jako více než polovinu, řekněme 60 %, více než polovinu mladých žen ve věku.

.. myslím, že to mohlo být řekněme mezi 18 a 26 lety, je to takové věkové rozmezí...

asi 60 % těchto žen uvedlo, že nejenže nemají rády muže nebo nechtějí partnera,

ale že muže považují za odporné, jako víte, tak jako dvanáctileté dítě před pubertou považuje kluky za nechutné,

a pak se dostane do puberty a najednou se mu kluci docela líbí, že? No,

je to jako to předsudkové myšlení, které se pronáší až do 26 let. Což je šílené.

Tyto věci jsou mnohem větším, problémem, který lidem brání v navazování vztahů,

v zakládání rodin a v narození dětí mnohem víc než randění, obrazovky a sociální média a lidé,

kteří nemohou komunikovat tváří v tvář, protože to dělají všude přes obrazovku,

a myslím tím ty věci, ve kterých by mohly hrát roli, ale nejsem si jistá,

že by v tom měly velkou roli.

1:23:43

Takže úpadek manželství

a vztahů a nakonec i dětí je něco, co opakovaně vidíme v upadajících civilizacích,

a to nejen v úpadku těchto věcí, ale i v jejich démonizaci a znevažování instituce manželství a znevažování mateřství.

To jsou věci, které vidíme u žen, zejména u elitních žen ve společnostech,

které jsou na cestě k zániku. Takže to není něco, co bychom mohli připsat sociálním médiím a obrazovkám.

Je to něco, co je mnohem hlubší ve způsobu, jakým se lidé chovají, když jsou, víte,

v zadní části společnosti, která se chystá sbalit a jít domů. Je to součást civilizačního úpadku.

Ale myslím tím, že když říkáte mladým ženám, že muži jsou toxickí a mají toxickou maskulinitu,

což naznačuje, že mají vrozené maskulinní rysy, které jsou hrozné, kde byste od nich čekali, že budou ve 26 letech, než plné podezření vůči mužům a plné podezření ohledně toho, co muži hledají, a ano, já-á-á opravdu nesnáším koncept toxické maskulinity.
Kdyby tě kontaktoval Anthony Albanazy ze sociální politiky, Irska a Austrálie a řekl: „Danny, myslím, že jsi fantastický.
Zvu tě do naší vlády a chci, abys měl na starosti sociální politiku. Kde bys začala? Co bys udělala jako první?

Napadá tě něco hned teď? Dobře, vím přesně, co tam dole udělám.
Napadá mě pár,  napadá mě pár ironických poznámek.
Myslím, takže, takže myslím, Anthony Albanesei je docela krajně levicový progresivní, podobně jako TTO v Irsku nebo jak se Carney jmenuje v Kanadě. Takže takže jo, to se nestane.
Ale co, ale jaké by to byly věci? Chvíli jsem o tom přemýšlel.

Část problému je v tom, že když chcete na stadion postavit fotbalový tým, nevybíráte si někoho, kdo nevěří.“
Můžete vyhrát zápas, že? Zůstane v šatně. Ani se nedostane na lavičku.

A tak je pro mě opravdu těžké přemýšlet o tom, jak bychom to mohli zvrátit, ale nemyslím si, že bychom to mohli zvrátit.
A to je docela náročné. Takže pokud přemýšlíme z politického hlediska,

myslím, že je to opravdu opravdu těžké, protože si myslím, že téměř cokoli,

co by mohlo být rozumnou politikou, si můžete představit nejrůznější nepřípustné politiky,

jako je omezení žen na maximálně 15 hodin týdně, které by zdánlivě odvedly spoustu ženských investic z pracoviště a vrátily je zpět do jiných věcí,

tedy základní ekonomiky, pokud do toho investujete méně, získáte méně. Problém je,

že se to očividně nikdy nestane, že? Je jasné, že to nikdy nebude politika,

která by se ve skutečnosti nikdy nedodržovala, i kdyby se nějaká vláda dostatečně zbláznila,

aby to zkusila, že? Všichni by to prostě ignorovali. Existuje tedy spousta neseriózních politických postojů,

které bychom mohli navrhnout. Což by mohlo být nějakým způsobem vynuceno,

což by mohlo situaci posunout zpět. Nejsem si ale jistá,

zda existují nějaké seriózní politické postoje, jako jsou páky,

za které bychom mohli skutečně zatáhnout a které by v tomto ohledu výrazně pohnuly. Myslím,

že pokud budeme mluvit spíše z hypotetické perspektivy než z perspektivy seriózní politiky,

protože si prostě nejsem jistá, zda existuje seriózní odpověď.

Takže pokud budeme mluvit z hypotetické perspektivy, nejlepší, co mě napadá, je,

že pokud si představíme lidský systém páření tak, jak ho popisuji, pak to,

co vytváří sociální podmínky, nebo spíše to, co produkuje chování lidí v daném bodě cyklu,

jsou sociální podmínky, ve kterých se nacházejí. Takže jako žena,

která se ocitne v sociální situaci, kde je kolem tolik dětí,

kde je tolik nepřátelství vůči porodům, kde je možné být slyšet, vidět a přijímat,

kde je na pracovišti tolik lidí, kde je životní úroveň zhruba tato,

kde vidíme tyto typy ekonomické... problémy. Dobře, dokážu vnímat všechny tyto signály a to mi říká,

že žiji v civilizaci, která se nachází zhruba v tomto bodě cyklu. Dobře, vzhledem k tomu,

že jsem zhruba v tomto bodě cyklu, budu se chovat takto,

abych co nejlépe prosazoval své vlastní zájmy. Takže pokud chceme, aby se lidé chovali jinak,

musíme je přesvědčit, že jsou v jiném bodě cyklu, že?

1:28:40

Ale musíme je přesvědčit, že jsou vlastně zpátky tady, když se nám líbilo,

jak jsme se všichni chovali, a dělali jsme věci, jako je zamilovávání se, vdávání se,

plodení dětí a rodiny, a neměli jsme zločin a bylo nám dobře, že?

Takže musíme vytvořit všechny tyto společenské okolnosti.

Ale jak tyto společenské okolnosti vytvořit? Protože co to byly za společenské okolnosti?

No, spousta novinových článků o šťastných rodinách a svátcích, ne novinových článků o tom,

proč je důležité spát s 10 muži, než vám bude 25, že? Takže, víte, jak... Myslím,

že jak to konstruujeme, to by byl způsob, jak změnit chování.

Musíte prostě vytvořit spoustu různých sociálních signálů, které lidem říkají,

že jsou v úplně jiné fázi cyklu, a proto se od vás vyžaduje úplně jiné chování,

abyste maximalizovali svůj vlastní reprodukční úspěch. Ale jak vytvořit ten odlišný sociální svět?

Co jako víte, jaké signály, používáme, abychom si řekli, kde se v cyklu nacházíme,

a tedy jak bychom se měli chovat a kolik z těchto signálů můžeme rozumně očekávat,

že budeme manipulovat? A opět se velmi rychle začnete dostávat do oblasti, která se stává,

zase neseriózní, takže co budeme dělat? Zakážeme, víte, názorové články v módě o tom,

jak je mít poměr dobré? Zakážeme vlivným lidem mluvit o tom, s kolika muži spali, protože to,

myslím, velmi rychle upadá do tyranie, když nic jiného. A tak je to velmi,

velmi náročný problém k řešení. Ale pokud existuje nějaká páka, kterou lze zatáhnout,

musí fungovat na sociální prostředí a je to... Musíme pracovat na pokusu o vytvoření prostředí,

které bude mít dostatek vodítek, jež lidi přesvědčí, že jsme vlastně tady, na civilizační křivce,

ne tady. A pak se lidé budou chovat, jako bychom tady byli. Ale abych byl upřímný, myslím si,

že pokus o vytvoření takového prostředí je buď nepřiměřený kvůli tomu, co by to vyžadovalo,

nebo v každém případě úlet fantazie. Každopádně byste to museli udělat netyranským způsobem.

Udělali jsme něco podobného tady s oživením a znovuoživením irského jazyka, který byl mrtvý, že?
V podstatě mrtvý, a my jsme ho přivedli zpět k životu tím, že jsme ho udělali sexy.

To je takový druh a vzkvétá to v různých částech země. Když jsem byl dítě a vyrůstal,

bylo mi to vtloukáno do hlavy a bylo to nemoderní a úplně jsem to opustil. Neumím ani slovo irsky,

ale teď se toho hodně, hodně, po celé zemi objevují školy a bylo to znovu oživeno a znovu oživeno,

protože jsme tomu dali společenský status Tradice a osobní cena správný společenský status ve společnosti.

Poslední otázka, protože vím, že musíš jít spát. Některé tvé názory by se považovaly za tradiční.

Zaplatil jsi za to nějakou osobní cenu? Zatím ne. Což je Jo, je to dobré. Je to zajímavé, protože znám lidi, kteří by pravděpodobně spáchali mnohem méně hříchů, než ti,

kteří si někdy udělují tyto tresty, pokud jde o to, co by považovali za hřích. Myslím,

že znám lidi, kteří se dopustili mnohem méně hříchů než já a zaplatili mnohem vyšší cenu.

Nevím, jestli to znamená, že u mě je to jako hromadění peněz v bance a čekání. Nejsem si... nejsem si úplně jistý. Ale podívej, myslím, že v některých ohledech si myslím,

že jsem za hranicí věku, nebo možná je to méně o věku a spíše o tom,

jaké máš priority a jak přemýšlíš o světě. Ale myslím, že jsem za bodem,

kdy mi na tom tolik záleží, a nechci se mi líbit... Nechci, aby to bylo špatně interpretováno.

Nechci, aby si lidé, kteří byli falešně napadáni a mučeni, mysleli, že je snadné říct:

„Ale je ti to jedno.“ A pak to a pak to zmizí. Jako bych nepředstíral,

že kdyby se stalo něco špatného, tak bych si jen řekl: „Ne, to je v pořádku.“
Víš, není to nutně tak.
To neříkám. Je to prostě jedna z těch věcí,

které mě v budoucnu můžou potkat nejrůznější nešťastné tragédie.
Některé z nich můžu ovlivnit, co se týče rizika a jiné jsou naprosto mimo mou kontrolu.

A kromě dodržování základních životních opatření o ničem z toho moc nepřemýšlím.

A tohle je jedna z nich. Až se k tomu mostu dostanu, tak se s tím vypořádám.

Ale teď tomu moc nevěnuji pozornost. Dobře. Protože si myslím, že je potřeba, myslím,

že je potřeba, aby společnost dozrála a byla ochotna zapojit se do rozmanitosti názorů.

A kéž budeš pokračovat v tom, co děláš, Danny, protože sleduji všechno, co děláš,

a se zatajeným dechem čekám, o čem dalším mluvíš. Takže jsem nadšený.

Měl jsem dnes možnost s tebou mluvit a myslím, že je... kolik je...

v Sydney skoro dvě hodiny, takže si myslím, že je čas jít spát, že? Jo. Budu muset jít někdy.

To je v pořádku. [smích] Děkuji... Moc ti děkuji, Danny. Opravdu si toho vážím.

Moc rád s tebou mluvím a ano, pojďme si to někdy zopakovat.

1:34:09

Ano, naprosto. Není zač.

Female Aggression:
Why Women Use Gossip, Sabotage & Social Manipulation | Dr Dani Sulikowski 

Original machine TRANSCRIPTION: 

Chapter 1: The Dynamics of Female Competition

0:00

do see female physical aggression quite often aimed towards children and we also

see it quite often aimed towards men. Frequently quite a strong positive relationship between that and between

the dark triad and dark tetra traits. So psychopathy, machavelianism, narcissism

and even everyday sadism. women might potentially be able to maintain a level

of reproductive output that keeps them substantially above average and still

have time left over to invest in rival sabotage. Dark triad correlates with

intraexual competitive tendencies and these tendencies are increasing and intensifying then dark traits in women

are probably increasing and intensifying is that they are they are so very confusing. their behavior doesn't sort

of meet our expectations and so they become very very difficult. We can't predict when they're going to be angry

or when they're going to be happy or the things that will upset them and the things that won't. I think sort of gives away the the game a little bit in terms

of what cancel culture actually is. It just occurred to me a distant colleague of yours passed away Jason

Arde that life in principle never ceases to hold the meaning for each and every person.

Hey, Dr. Danny Silicowski, thank you so much for joining me. I really appreciate the opportunity to speak to you. I've

been looking at a lot of your stuff and your output and it's fascinating. Endlessly fascinating. So, thank you.

You're very welcome. Happy to be here. Okay. So, let's start. How how would you describe your work and and obviously

then your interests, Danny? What's what's your area of focus? So my area of focus at the moment is

female reproductive suppression which ties into birth rate decline which is

like the fertility crisis that we're facing. It also ties into female

interexual competition and female female aggression which is where I started from. That's where I began looking at um

female female interactions from. How does it differ? How does female aggression differ to how males express

aggression? Oh, it differs a lot. So, the the main difference between male aggression and female aggression is that male bodies

 Male vs Female Aggression

are built for physical aggression. So, that's one of the things that they're very good at, which means that male

aggression involves either typically involves either physical aggression or the threat of physical aggression. So,

the threat of physical aggression is really important. So men have quite ritualized ways of being aggressive with

with each other and that can frequently uh avoid actual physical confrontation

2:42

and the risk of physical injury with ritualize kind of standing up to each other and sizing each other up and

somebody making a sensible decision to back down. Not always but but sometimes.

And so male aggression is characterized much much uh by that sort of stuff.

Females on the other hand, female bodies are not built for physical aggression

for the for the most part. So, female body bodies are far more prone to

injury. They're not as strong. They're not as able to inflict injury. And so, physical aggression, at least between

women, is not um isn't seen very often. So, we do see female physical aggression

quite often aimed towards children. And we also see it quite often aimed towards

men frequently protected by the uh the

sort of social rules that that dictate that men can't direct it back towards women. So women can direct it towards

children who are substantially weaker than they are and they can direct it towards men when protected by social

rules that prevent men retaliating. But directing it towards other women can be quite risky because unlike men who who

may elect to engage in a physical altercation with a more or less equal, their bodies are built to do that. They're built to withstand the the the

the blows, whereas female bodies are not. So when women engage in female

female aggression with a more or less sort of equally matched rival, that's when we start to see what is often

called relational aggression. And it really just refers to the gossiping and

the reputation destruction and those types of things that that are definitely

considered female coded behaviors. Men engage in relational aggression and women engage in physical aggression, but

it's about how often each sex engages in those different times. And the relational aggression is more female.

Um, but women also engage in uh in behaviors that you wouldn't necessarily

 Female Intrasexual Competition

class as overtly aggressive, but nevertheless they they function to

sabotage rivals reproductive success. And that's really where my interest in female aggression um has spent most of

its time. So looking at those behaviors that women engage in that might on the surface appear ostensibly friendly,

supportive, cooperative, or at the very least benign um but actually are

functioning as a form of reproductive suppression. And that's quite an insidious type of aggression.

And you use the word sabotage. So sabotage elicits a couple of ideas.

it the idea of it being covert, it being Machavelian, it being devious,

 Sabotage, Narcissism & Cluster B

5:34

um, cunning as opposed to the male aggression is very direct. It's very deliberate. It's very obvious, but there's a strategic

thing taking place here which is quite interesting. Um, and um, quite

what what more can you tell us about the the deviousness, the cunning part of this sabotage strategy?

So what's interesting about Yes, it is. Yeah, it's it's definitely

adaptive. Yeah. So So what's interesting about about female aggression and this this sort of covert sabotagey stuff? So

we know that there's quite strong relationships between female competitive

[clears throat] tendencies. So basically the extent to which they see other women as rivals, especially the extent to

which they see other women as mating rivals and have sort of a negative effective response to that. So that's

sort of that's sort of the the intraexual competitive tendency. There's quite a strong positive relationship

between that and between the dark triad and dark tetra traits. So psychopathy,

machavelianism, narcissism and even everyday sadism.

So these things are are positive related reasonably strongly. And so that actually suggests that much of female

interexual competition may well be quite uh malevolently

motivated. Isn't necessarily oh I'm I'm harming a rival but I don't realize I'm I'm doing it. So and and that I think

goes some way towards explaining the the nastier sides that the things that are more obviously nasty about

intersectional competition. know that the gossip and the rumor mongering, especially when the gossip and the rumors are not true, um when they're

fabricated, obviously that's even nastier than when they are true. Um and and you know, that sort of side of

things, I think it it makes sense that that would correlate quite strongly with

with dark personality traits. And so that part I think is very Machavelian and devious and and all those nasty

things. However, there is also a side of of female interexual competition that

doesn't really manifest that way and it manifests much more within sort of

either friendships, female female friendships or at least female female cooperative alliances. So, people that

are not necessarily dis necessarily dislike each other or have negative uh you know negative

 Reproductive Success & Evolution

feelings about each other. So this could be friends, this could be colleagues. Um, and this type of female intraexual

competition, this is the the stuff that gets wrapped up in female friendship and is really difficult to differentiate. So

for example, if you ask women what they would do in a bunch of situations like

so using hypotheticals, right? You ask women what they would do in a series of situations where their reproductive

output and reproductive success is at stake and those women will give you a

8:35

series of answers which is basically well this is how um you know this is how much toward taking the sort of more pro-

reproductive response to each of these vignettes that that I will take. Then you ask women those same questions but

it's not about themselves. It's now about well what do you think this other woman should do either your friend or

your colleague. And what we see is then a systematic shift towards or away from

the the [clears throat] pro-reroductive stance. So even in scenarios where women

are not necessarily thinking of the person they're giving this hypothetical advice to as a rival, as somebody whom

they're trying to sabotage, we see women giving this, you know, less pronatal or

more antiatal advice to other women than what they themselves say they would do in that situation. And that isn't

necessarily consciously malevolent, like it could be. Um, but it's more likely

just a self-serving bias of opinion. When I'm thinking about myself, I'm more

pronatal than when I'm thinking about what I would like other women to do. In those circumstances, I'm more antiatal.

And a woman who has that bias will be behaving more pronatally than what she's advising her friends and the women

around her to do. And that's going to sort of, you know, I guess sort of push

pronatal attitudes out into the world um that are not endorsed by your own behavior.

So you're link from an evolutionary and psychologist lens, you're looking at this from that perspective. So you're

linking it back to reproductive success. Yeah. Yeah. Right. So the strategies, the interexual

competition amongst females has an ultimate end goal of reproductive success.

Yeah. So the ultimate end goal is not just your own reproductive success. It's

your relative reproductive success. And that's what makes all of this work from an evolutionary perspective. So that the

currency of evolution that matters. It's not your absolute reproductive success, although the higher that is typically

the better. It's not your absolute reproductive success. It's your relative reproductive success. So if you're in a

a population where the background reproductive rate is 2.1 and you have

three offspring then your lineage and if that keeps happening generation after generation then your lineage will

10:55

increase its representation in the population. If you're in a population where the background reproductive rate

is 3.7 and you have three offspring and that keeps happening generation after generation, your lineage will shrink its

representation in the population and eventually disappear. Right? So it's not the absolute reproductive success that

actually matters. It's the relative reproductive success. And so what we would expect or what you would sort of

predict from that just from a mathematical perspective is that individuals would put some effort into

increasing their own reproductive success, but not all of their effort because of course there's diminishing

returns on anything. Um and so some effort is going to be directed towards

the other side of that equation and into attempting to suppress the reproductive success of rivals and thus suppress the

background reproductive rate of the population. The reason why women do this

much more than men is because females are the rate limiting um sex as far as

reproductive capacity of the population goes. Right? A population can lose 90% of its men and it can ostensibly

reproduce the same rate as if as if it had those 90% of men. If it loses 90% of

its women, it obviously can't reproduce at the same rate. So from an evolutionary perspective, men don't have

don't have never faced the same selection pressure to sabotage rivals reproductive success because that's not

really going to move the needle on the population's background reproductive success. women by sabotaging their

rivals, they can move that needle. So, we see men taking a more kind of like

eye on the prize approach to intraexual competition, just like, you know, go hard, go fast, and try to beat all the

other men. Don't really worry about what they're doing, just do the best you can and hope you win. Um whereas female

reproductive success is much or sorry intraexual competition is much more of a

balance between how much do I invest in my own reproductive success versus how much do I invest in in sabotaging my

rivals. And when we have a situation like we're in now where we sort of have a looming fertility crisis and

 Why Do Women Sabotage Other Women?

reproductive success is quite low in the population and below replacement. um

women might potentially be able to maintain a level of reproductive output that keeps them substantially above

average and still have time left over to invest in rival sabotage. And if you're

an especially effective sabotur, an especially influ influential individual

in your social network, then it might really pay for you to invest a lot of time in that reproductive sabotage

because the the payoff could be substantial, much more than than someone who is less influential or less

effective at actually manipulating what the people around them can do. There's also an issue of um I would

imagine here resources as well, resource acquisition. So the less other females would have

13:56

offspring and you would the more you would have the more the greater the likelihood you could manifest or acquire

 Narcissism, the Dark Triad & Psychopathy

resources at least in in in some capacity. Um you mentioned the word dark

triad. Now, my channel, anytime I do anything on narcissism

or dark triad, the numbers go I have a 50/50 male or fe male female viewership.

But when I do narcissism on dark triad, the numbers go through the roof and it's 97% women

every time. Right. Yeah. It's over 90% in most What's I

have I've asked previous guests who psychologists, what's going on? what is the the interest here amongst the female

community? What what's your perspective? So I think two things come to mind

straight away. Um and I think one is

well they're kind of the same thing actually if we just follow it through. I think the first thing I think is that there is an increasing tendency amongst

women to label uh driven by sort of

feminism and other sort of anti-male cultural narratives um to label current

partners and ex partners as as narcissists. And so they seek and so

women who are inclined to do that are probably likely to seek out content about narcissists because that's going

to help them reinforce the the perspective that they want to be able to get. Yeah, exactly. [clears throat]

They're looking for they're looking for confirmation bias effective. They're looking for something they can say, "Oh,

yes, that's that's him. That's what that's what he does. That's that's so him." That could be one side of it. I

suspect another side of it that might perhaps even be a bigger part of it um is that given

that at least I would say that female intraexual competition is especially intense at the moment like I think it is

intensifying over time especially with respect to like reproductive suppression

um and intraexual competition tends to correlate with dark triad my guess is

that logically Following on from that, if dark triad correlates with intraexual

competitive tendencies and these tendencies are increasing and intensifying, then dark traits in women

are probably increasing and intensifying. And anecdotally, this would certainly uh match some of the

16:28

sort of public displays of female aggression that we're beginning to see socially, which previously were not

considered socially acceptable, and so we didn't tend to see them. Um, and if that's the case, if women are in fact

behaving in a more dark triad type way, then that means that women generally are

also having to contend with the women around them behaving in this type of

way. And I'm guessing that would also increase motivation to seek out this

type of content to try and help them understand what the women around are actually doing. Because if if you have a

lot of experience with these types of of behavior traits, um then you you begin, I think, to build some sort of an

understanding of you can you can predict. So, you know, with most of the people around us, we can predict what people are doing. We can predict when

someone's going to get upset. We can sort of predict why. And people generally tend to make sense to us.

We're not always correct about other people's motives, but generally speaking, we can look at the behavior of others and it makes sense to us and we

can understand it. Um, and that's frequently not the case with people on the dark tri that, you know, one of the

17:34

things that makes them so difficult to navigate for people who haven't got a lot of experience or haven't worked out

what they're dealing with is that they are they are so very confusing. Their behavior doesn't sort of meet our

expectations and so they become very very difficult. We can't predict when they're going to be angry or when

they're going to be happy or the things that will upset them and the things that won't. And so I think if you're dealing

with these types of personalities and you haven't got a handle on what you're dealing with, then there would be a

strong motivation to seek out topics where people who might know something are talking about this stuff and you

might be able to figure out what's actually going on because it's incredibly challenging. It's also it's also subclinical, right?

So one to 3% of the population apparently would be diagnosed as actual narcissists. But most of it is really

subclinical and it's it's it's not at that level. It's just you're just observing kind of behaviors in society

and because we psychology people are watching so much and consuming so much psychology. We're all diagnosing each

other. You you said it there yourself like we are we're doing it. This is the the the great funo. He's a narcissist,

she's a narcissist and so on. But really it's um but it but it is helpful in many respects. Right. Yeah.

Yeah. It is very helpful. And look, it is it is subclinical and people will frequently say, "Oh, you know, he's a

narcissist. She's a narcissist." And they wouldn't meet the clinical criteria, but that doesn't mean that

they're not behaving in a narcissistic way. And that that's quite, you know,

and that can be very difficult to deal with. Like people who are reasonably high on these personality traits, but

still subclinical can still be very very difficult to to deal with. perhaps not as not as difficult as the the ones that

would meet diagnostic criteria, but it's not as though that diagnostic criteria is a magic line on the scale where above

this you're a nightmare and below that line you're perfectly fine. Like it's certainly a gradation, right? So people

can be subclinical and still be very difficult to deal with. And of course,

 Gossip & Relational Aggression

um, it's also it's also the case that everybody to some extent in certain in

certain circumstances will exhibit particular behaviors that could perhaps uncharitably be labeled psychopathic or

narcissistic. And so if you've got someone who is motivated to attach that label to someone, then it's not too hard

before they'll do something that you can go, "Aha, I knew it." You you know what I mean? So like all of us will behave in

in you know in a machavevelian way or a dishonest way or a manipulative way at

at some point frequently low stakes but it is a normal part of of human behavior. And so if you're motivated to

attach that label that's also a reasonably easy thing to do to most people. How do these traits manifest in the

workplace? Take the the workplace. I I want to ask you about society as well but just the the workplace in general.

Um, I think in most workplace, well, I can probably only speak about the kind of

office workplaces because that's what I'm sort of familiar with. I suspect that if you go out to maledominated

20:40

workplaces like construction sites and and things like that, um, I suspect it's

actually quite different. I suspect the aggression is far more is is far more overt. Um however in workplaces with you

know their um associated HR departments and all of the rules and regulations

that sort of limits a lot of what you know manipulative and Machavevelian

people can do. And so what you tend to see is the sort of female coded types of

aggression. So the relational aggression and the gossiping and the the whatnot. And even the um even men who are quite

high on on on narcissism or machavelianism will engage in this same relational aggression to an incredible

extent simply because any type of physical aggression or even threat of physical aggression is something that's

actionable in the workplace. Gossip is incredibly difficult to action in the

workplace because it can be couched and it frequently is couched um and is very

effective when couched in these terms um around concern. Oh, you know, so and so

did x y and zed. I'm really worried about her. Um you know, are you feeling okay? I heard such and such. Um and it's

actually and that actually e even in a quite [laughter] um a really transparent

 Female Workplace Bullies

you know veneer of concern is surprisingly effective at protecting the

the person who is spreading this malicious gossip um from any kind of you

know reputational blowback. So spreading malicious gossip and being openly malicious about it, laughing about it

and being nasty, that incurs a substantial reputational cost, but all you need to do is couch it in a little

bit of faux concern and that reputational cost to you is substantially reduced. And so this is

22:35

what we sort of see. we see this very HR friendly um attempts at sabotage and

rumor mongering and taking credit for other people's work and you know blah blah blah and that's how it sort of

manifests um in the workplace a and all very all very nice behavior. So, one

thing that that people who are are very good at being workplace bullies, which is effectively what what these people

are, um very they're very very good at at not doing anything that can be

complained about. So, they don't tend to lose their temper. They don't tend to um

get upset. So, I remember like from this is like an an example from a specific

situation. One of the things that that that they'll do and they it can often make them appear even like more

professional than the people they're targeting is that the people they're targeting you sometime you can tell that

you're being targeted even though it's very difficult to articulate what the other person you can tell when you're

being undermined. You can tell and you can feel it but it isn't necessarily obvious. others might not be able to see

it as readily as as you can because we are all quite sensitive when when we are the targets and other people even people

who might be in the same conversations or same meetings may not know. Um and so what you you'll often get is a negative

emotional response from the target and you'll get the target now wanting to avoid the person that is targeting them.

And so you end up in a situation where where person A who's actually the victim is now saying, "Look, I don't want to

work with person B. I can't work with person B. I refuse to do it." And now that's creating a HR problem. Whereas

person B is perfectly happy to work with person A and doesn't understand what's going on and I'm I'm happy to work with

them. I don't really understand. I haven't done anything. And so that they're very good at making their

targets appear as though they are the problem because they're the ones who complain. They're the ones who aren't

happy. They're the ones who don't like this person or can't work with that person. And they're the ones who can't

really clearly articulate what happened. And if they do articulate, it frequently sounds like minutia. It frequently

sounds like they're they're splitting [clears throat] heads. Petty. Yes. Exactly. So, that's what the

these traits look like in the workplace. And look, in extreme examples, I'm I'm sure you do get um direct one-on-one

intimidation and aggression, but that would only h happen in circumstances. I I imagine for the most part where

there's not likely to be witnesses and where the person engaging in the intimidation and aggression is very

confident that they're going to be able to just flat out deny it and be believed. Um that's when you're more

likely to see the direct aggression and intimidation, but it's not likely to happen with witnesses.

Another problem in the corporate space particularly is the status hierarchy.

Right? So if you have you have different layers upon layers within an organization would be the same in

 Status, Power & Competition at Work

universities and they are protected spaces particularly from those above and beneath. So if you have say the workers

in an environment so one worker has a problem with a a manager for example or a number of workers that manager will

25:49

have a cohort of other managers who will be allied with them and defending that

manager is in their broader interests. So there are conversations taking place about you as a worker that you're not

privy to. So you you have these double conversations. I think that's called triangulation if you like which is a

deep level of Machavelianism. [clears throat] So now you have the you're you're terrified if you're in the organization and you're the subject of

this abuse and you know the conversations are taking place where that you cannot influence

are outside your scope. An interesting flip side of that though is that the the existence of the

hierarchy, it appears certainly to the people who are on lower rungs looking

up, it appears as though the individuals that are higher up in the hierarchy are actually better protected, but actually

frequently they're not. So it is also as someone who is quite high in the hierarchy there is typically this

presumed um sort of uh imbalance of

power if you will. So whether it might be say an academic and a student or it

might be say uh you know a manager or a worker there is frequently this presumed

sort of imbalance of power where the academic versus the student is presumed to be in a position of power that's

unequal and same for the manager versus the worker. When the person engaging in

the bad behavior is actually the person at the lower wrong, they frequently will

be assisted by the whether it's you know if it's manager and worker then it might

be the HR department. If it's like academic versus student, then it might be like, you know, the dean of students or whatever. But frequently the person

who is perceived to be at the disadvantage with respect to the balance of power will actually be unfairly

assisted. And when they are the the aggressor, that can be an extraordinarily difficult situation for

the person who keeps being told that they're the ones with all the power in this situation. And I think that that is

part of why we see managers closing ranks around their own level because

actually everybody is cutely aware of how much power the people below them

 The Psychology of Women

have as purely as a result of being assumed not to have any. Um I'm not sure they're aware they have

way towards explaining. Yeah. Yeah. And so people and so you see this closing of ranks. So

when it comes to female psychology, I mean I would looking at your work, I mean I would say it's obvious clearly you're an expert in female psychology

and and I'm a man so I'm not. What what is it about female psychology? Tell us

something about female psychology that we don't we generally misunderstand that

we don't understand as men or as a society. Yeah. So, so I think one of the things

that probably that people talk about a fair bit with women is they talk about this tendency for women to engage, you

know, to engage in a a group think type of situation or to tend to go with the crowd. And normally when we're talking

about these types of things, it's not usually uh in a complimentary kind of way. So, it's usually quite derogatory

when, you know, we're not usually praising somebody for refusing to think for themselves and just going along with

the, you know, with the the group and and and being one of the sheep. And so, because um it's frequently sort of seen

as a a negative type of behavior, it's very tempting to attribute the the

motive to things that are negative as well. So, was sort of, you know, you know, women are, you know, they're too

scared to to go against the crowd or too dumb to think for themselves or, you know, women just go with whatever their

friends say. But I think that what's potentially being misunderstood there and look and I don't it's not that I

think that like like cowardice doesn't play a role in people, you know, not

speaking up when there's, you know, when the sort of the female cancellation train is is running or things like that.

Like I think cowardice is certainly a part of it about people not speaking up and I think you know stupidity is

probably not the best word for it but I do think a lack of awareness of what's

of you know of sort of the distinction or the the gulf between what is whatever

ideological position is being promoted versus say the reality of the situation.

I think there frequently is a large gap there as well. So, I'm not discounting both cowardice and just not knowing

either. Um, but I think there's a third option that people don't tend to consider. And that's the uh that's just

30:27

the costbenefit payoff matrix of sticking your head up. Frequently, we

assume that if women are not putting their hand up, it's because they don't know or they're they're too afraid. But

other times, I think it's purely the the individual without perhaps them even

being consciously aware of it. It's almost like it's their brain making an adaptive judgment and deciding that now

is not an appropriate time to go against the crowd. And you you know and it's

again it's very easy to criticize that as a lack of integrity. Like if you are aware that what's happening is is not

 Cancel Culture, Ideology & Hate Speech

right or unfair or whatever then you should speak up about it. Um but the other side of that coin is that there is

a trade-off between how effective will it be for you to speak up at this point versus how much harm will you incur if

you speak up at this point. So we we know that all of the the ideologies come crashing down at some point. Right? So

you know the the craziness can only sustain for so long and those who speak up sooner incur a much greater cost than

those who speak up later when more people are speaking up. So think of co think of the the trans ideology stuff,

right? The people who spoke up very early on were vilified and um and

ostracized and the people who began to speak up once more and more people began to go, hang on a minute, I think maybe

they might have had a point there. Um now it's much safer to to speak up and so you incur much less of a cost. And

I'm not sure that that choice is necessarily conscious for everybody. I think you know well I mean I not think I

know this is just a basic thing of how brains work. Much of what our brains do we don't have conscious access to. So

our brains are busily making decisions doing calculations calculating the payoffs and deciding what we're going to

do without us having any idea of what's going on. And our brain only allows us to be consciously aware of those small

little bits that it perceives it's in our interest to be consciously aware of.

So it wants to you know our brain if you like. It's a bit of teological language, but it's, you know, our brain, if you

like, wants us to behave in certain adaptive ways that it has decided it would like us to behave in. And so, it

gives us conscious awareness to just those bits of information and just enough of that information to make us

think, oh yeah, that is now the right way to behave. And so I think it's a

little bit of a little bit of a misunderstanding not not just of how brains work but of how female social

behavior works to assume that there's you know there is certainly some fear and and bullying and intimidation and

there might be some cowardice but it's a lot it appears on the surface I think

often a lot more benile and benign than that and people are not speaking up because oh you know I wasn't really I

didn't realize it wasn't really you know I just thought it was a thing and I didn't think very much about it. And it wasn't until, you know, I read this and

I saw this and then this other person and then I started realizing how bad it was and then I spoke up. But it's often

it's often just benign and benal until that moment. It's not necessarily this this period of of fear or or or oh my

33:39

god, I I can't speak up or I'm so in favor of this ideology. I'm totally for

this and and not meaning it. like it's it's much more benal like I think the

experience of being caught up in these what are very frequently female dominated um ideological fads.

Um so you're you're saying basically women are doing the arhythmic the risk calculation

I think so. Yeah I I think that is a huge part of it. It's a risk calculation and it's a risk calculation that's being

calculated below the level of conscious awareness. the conscious awareness is not even of the decision to speak up or

not. It's larely just keeping most of that information at bay so that you're

not tempted to speak up when it wouldn't be adaptive to do so. Um, and you're just not really looking at the evidence

that closely so you don't become aware and tempted to speak up. So, it's, you know, it's your brain protecting you

from, you know, what might be a rather uh risky thing to do.

Well, women are more riskaverse. men do take more risks and I mean society has

benefited and obviously um not benefited from men's willingness to take risks as

have men. Um but would you say then that um so looking at at society and you

mentioned ideologies and and how this is manifesting in society. You mentioned the female council culture. Would you

describe council culture as a as a um it's cancel culture is a particular hate

of mine. Right. I I load bullying in all its manifestations

and cancel culture is a particularly insidious covert kind of kind of bullying that I hate. But you you so use

the word female attaching to it. What's your perspective on it?

So I mean I think it is I think it is definitely a certainly it's a it's a

feminine coded behavior. the cancel culture. It goes along with all of that

relational aggression and frequently what we've seen it um sort of gather

around um more recently has been in some ways it's about what you say um like

there are certainly certain things that you know are heresy if you say them and then you're going to be cancelled. Um

but often it's also it's also very much just about how you say it. So there are

certain and this is where the the cancel culture I think becomes even more insidious. So in in some ways it will

catch the the uh aware the the people who understand the situation and who are

aware that they are speaking up against the prevailing opinion at the moment and

are aware of what those risks might be and they do it anyway. Um, and then

there are also people who might just be completely unaware and completely ideologically uncaptured and so will

just say the most sensible, reasonable thing that any unbiased actor would say and find themselves in extraordinarily

hot water. Um, but I think an even more kind of subversive um, mode of cancel

culture is where it's about the the not even so much about the content of what you say, but just the words that you

use. where we see this sort of progressive policing of language where the accepted language and the accepted

term is this and and that's okay and everything else is not but all of a

sudden 6 months later that's an offensive term and now the accepted term is this and six months later it's

something else and that I think sort of gives away uh the the game a little bit in terms of what cancel culture actually

is. It's not about uh necessarily an argument about the content. In fact, it

is not an argument really about the content at all because the content is indefensible and is not designed to

withstand any kind of argument. um when when we're talking about any of these ideological driven things, which is what

most of cancel culture revolves around like rarely does cancel culture revolve around two um completely unbiased agents

disagreeing about reality or you know about the facts or the evidence or how

best to interpret it. Cancel culture arises when you have an ideologically motivated position and you have an

37:55

individual who has decided not to adopt the ideologically motivated position. That's when cancel culture emerges. So,

it's not about, you know, legitimate arguments about reality. It is about illegitimate attempts to cancel certain

pieces of reality that are currently unfashionable, inconvenient, or indeed sometimes completely benign, but have

38:16

been manufactured into something terrible and horrible that you're not allowed to say, and thus can be

cancelled for it. Um, and that I think really gives away the the the function

of cancel culture. It's not about the ideas themselves. It's about being able

to identify and socially ostracize and punish anybody who isn't willing to go

along with the ideological, you know, truth of the day. Um,

the problem is the Overton window shifts, right? So 5 years ago, you say something 5 years ago, you would have

been cancelled for it. Now you say it today and it's kind of well, okay, we'll give you a pass type of thing. So which

is a fundamental flaw of the ideology if you like. Yeah. Well, it's it's not so much a

fundamental flaw actually. I think it's a it's a feature rather than a bug. The the point of it constantly shifting

means that the individuals who wish to keep up have to do constant social work

to be aware of what you aren't and are what you are allowed and aren't allowed to say today. Um that may not be the

same as what you are and aren't allowed to say tomorrow. And so what what the the purpose that the ideology serves,

like I said, it's not about the the content of the ideology, that's that's not really what it's about. The ideology

has just a couple of it's got two key functions as far as I can tell. Um the

the first one is to provide a narrative that makes the aborant acceptable.

That's the first thing that it does. So if we think about uh we think about

feminist ideology that has grown up around female reproductive rights that

makes abortion that's created a narrative that makes abortion palatable. If we think about the ideology that has

grown up around say transgender rights and gender ideology that has

created a narrative that makes sterilizing and performing mctoies on pubescent teenagers acceptable. Right?

So this is how ide this is ideologies serve that purpose because there and the

reason why the ideology is needed is because no rational unbiased agent could

mount an argument in favor of those behaviors given broader human morality

and pro-social constraints. Right? So given broader basic constraints that are largely intrinsic to most people, it

would be very difficult to argue in favor of murdering babies that could live if if they were born now. Uh it'd

be equally difficult, I imagine, to argue absent any kind of ideology that sterilizing pubescent or prepent

children is a great idea. So this is one thing that the one purpose that the ideology serves. It provides this

narrative that permits the the otherwise impermissible And so the the ideology is is sort of

bent around that. But it also serves a massive signaling purpose as well which

is one of the reasons why the ideology is so fragile and frail because if if

the ideology itself withtood any scrutiny then it wouldn't be able to serve a singling purpose. So if you

imagine that I told you that I joined a cult and that the the key way that I needed to uh you know demonstrate my

commitment to this cult is that every time I found myself in a conversation with somebody about the sky I need to

41:46

make sure I confirmed that that they thought that the sky was blue. Now there's not a lot of risk in there in

that for me is there outside. Isn't the sky a lovely blue color? Yeah, it is a lovely blue color. Okay. not a lot of

commitment I need to show to this cult to to carry this out. Now imagine that I joined the green sky cult. Now every

time I find myself in a conversation with somebody, no matter the situation, no matter the circumstance, I need to

insist that the sky is green until they agree with me. Now this is a circumstance that requires serious

commitment because it's obviously So obviously in you know in uh

socially speaking I could get myself a lot of trouble if I took my commitment to this cult seriously. Imagine I went

to a funeral and decided I was going to argue with everybody there about the color of the sky. Imagine I went to a

work function and decided I was going to argue with everybody there about the color of the sky. like straight away

this is now a a commitment to an ideology that requires the potential

social risk to to attempt to signal my commitment to this particular to this

particular train of thought, this particular idea. And so this is why the ideologies are also themselves quite um

sort of quite frail and quite obviously extreme and absurd because those who buy

into them are demonstrating their social commitment to whatever is the the the

purpose of this ideology whether it's you know it's an antiatal purpose or or whatever it might be. And this is why

the ideology of always has to change because once everybody learns all the

rules. So if you think about the the feminism or even the is a good one also

trans ideology is a pretty good one as well. Um I don't know if this works outside the Australian context but in

Australia in indigenous peoples is a really good example as well where these ideologies have become sufficiently

mainstream that the rules they set so I can sort of explain the indigenous

Australian one. um the rules around the the type of language that you're allowed

to use or required to use to talk about indigenous Australians has changed so

much just in the last sort of 5 to 10 years. So there were sort of Aboriginal

people, then they were indigenous people, then they were indigenous Australians, then they were first

nations, then they were Australia's first peoples. And now the the preference is not to use any of those

terms at all to refer collectively to indigenous Australians, but to actually use the original names of their

different nations, of which there are hundred or more. And of course, nobody knows all the different names. And so

now this is an impossible standard. But the reason why it had to keep moving is because it kept succeeding in becoming

mainstream. Everyone went, "Oh, we we don't call them Aborigines anymore. We call them Aboriginal Australians." Okay.

And everyone did it. So now it's useless. Now it's not a signal to be using that language anymore because everyone agreed. Then they went, "Oh,

indigenous Australians, okay, yeah, we're cool with that. We can all use that. Oh, well, everyone's using it. Okay, that can't be it anymore." And so

you just see this constant as soon as something becomes understood by too many people such that it's no longer a sort

of a a secret um way of speaking that we can use to punish people who don't know

it. It evolves and turns into something else. And so that the ideologies are

sort of they're sort of serving this dual purpose. On the one hand, we see

them being used to justify the otherwise unjustifiable. And on the other hand, they themselves become this constantly

evolving tool of being able to to work out who is still with us, who is paying

attention and is still on board with where we're taking them and who stopped paying attention a year ago or six

months ago and is still using the language that we've now decided is racist. Right? So this is kind of this is how

the ideologies move. Who's up to date? Who knows the current language um and and who isn't and who

needs potentially um retraining or um being brought up to date. And before I

 The Jason Arday Affair

go do to another um a potential well you could characterize it as as an ideology

I wanted to ask you about it just occurred to me a distant colleague of yours passed away Jason Arde. Yes.

Um, senior academic at a major at Cambridge. Um,

constellation culture from this time. You could argue from the right directed at the left. Um, normally it's going in

another direction. What's your perspective? [gasps] I I don't know whether it was

cancellation culture. So cancellation cancel culture is is well, it's a

left-wing phenomenon. except for those on the right who behave a bit like the left. So, you know, you may or may not

have heard the term the woke right. Yes. And I think that and I think that what

is identified as woke right behaviors are actually people who are who are

behaving in a left-wing manner but have just found themselves on the wrong

political team. So I think so we'll get back to your question in about two

seconds but um but I think wi with political orientation

what that is manifesting what that actually is biologically and

47:17

psychologically speaking is those on the left progressive wing are the

individuals that are pulling society forward. So if we imagine civilization

moving on this kind of cycle curve, the ones that are on the left wing are pulling civilization further along the

cycle. So further towards a more antiatal position, further towards

declining fertility, further towards more uh readily available sex and and

vulgarity and further towards an inversion of the meritocracy and a complete leveling of any kind of goals

or achievement. Um, and those who are on the right are those who are attempting

to effectively slow down that process. And so when you see individuals who are

sort of on the woke right, I think these are the individuals that psychologically and biologically are behaving like those

on the progressive left, but they've just found themselves in the wrong political camp. Because political camps

are often like football teams, right? You follow the one that your father or your mother followed, and you don't necessarily think too much about it. So,

we've certainly had some quite classic prime ministers in Australia who have been on the conservative side of

politics, but have been incredibly like left-wing progressive prime ministers who obviously found themselves in the

wrong political party. Um, and and I think that's sort of explains that phenomenon. Now, what happened in the

the Jason Day case was a little bit different to that. Now, I don't know

whether um like I don't know how muchounding he actually received. I didn't see a lot

myself. That doesn't mean that it didn't happen, right? Because we're all in our own little silos on social media and it

only shows us the stuff that we like. And I think I've been on X for long enough now that X probably knows exactly

what I like and probably doesn't show me anything else. So, he certainly might have beenounded and I and by a minority

of people, I'm I'm sure he was. you can find, you know, anyone out there and you'll find someone willing to give them a hard time. However, the majority of

what was directed towards um Professor Arday was legitimate inquiry and

legitimate criticism and much of it was directed towards him and that was fair

and much of it was directed towards Cambridge and that was also fair because there were two sort of separate wrongs

that that happened here and one of the wrongs Arday is responsible for and the

other wrong Cambridge is responsible for and our day was the victim of it. So

Cambridge appointed a person our day appointed a person to a

position that they were patently underqualified for and not a little bit underqualified for. Not like it's a bit

of a stretch. Not like we've got these diversity and exclusion principles and maybe his resume is not quite up to the

other one but you no, oh yeah, we'll give him the job. No, he was patently

50:18

not qualified for the position. His PhD, I mean, as it stands, his PhD was

heavily plagiarized, and so there's real questions as to whether it should ever have been passed. Um, but that's a I

mean, that's a sort of a separate issue, but the the uh topic of his PhD was not

in what he was ultimately given his professorship in. His past teaching history, his employment history was

woeful, full of student complaints. uh he was aggressive towards students. If students complained about his teaching,

he accused them of racism. Um he he should never have found himself in the

position he was in. Um he and that was Cambridge's doing. And they put him in a

51:00

position where he was absolutely sure to fail and for that he deserved sympathy.

On the other hand, he didn't conduct himself in a way that is especially illicit of sympathy. The man was from

for all objective uh accounts not just someone who plagiarized large large

parts of his PhD thesis um and and told the odd lie. He he appears to be a what

they call a fantasist like someone who just cannot not lie. someone who just cannot but tell and not just tell, you

know, the odd little white lie, but but sell fantastic, outrageous lies about himself. And that just makes it even

more extraordinary that Cambridge did not screen him adequately to realize who

they [clears throat] were appointing. They were they were too busy celebrating the wonderful story that that our day

laid out for them. Oh, you know, I had this terrible upbringing as a child. I had all these problems and all these

challenges. I didn't read till I was this age. I couldn't speak till I was this age. They were too busy celebrating

the perfect story of DEI um success and you know like overcoming

of struggles that they were completely disinterested in even applying the minimum level of scrutiny to anything

that he said. the minimum level of scrutiny to anything that he said would have completely unraveled anything. And

that's what happened when it all unraveled. There was uh I don't um

actually no I do know, don't I? There was uh Professor Koffnness, I think might be his name, um who somehow

noticed or came into contact with Arday in some way. Um noticed that he was

appeared to be engaging in academic misconduct and fabrication. um did some

looking into that re reported I think on the the thesis that contained I mean

huge amounts of plagiarism and this is not this is not kind of an accusation the thesis is publicly available anybody

can download it put it in turn it in you can see the plagiarism for yourself we can see the thesis he took large chunks

of content from so it's obviously plagiarized um and then of course he

told a whole host of ridiculous lies about raising money for charity that never happened and blah blah So that I

mean he he put himself in a situation where it was inevitable that it was

going to all come crashing down and he wasn't you know it's not like he was nice about it along the way either. So

you we you know we know he uh reported someone else to the police

journalist to the police um for for attempting to ask him some questions. uh he he complained he

threatened students with accusations of racism when they complained about their teaching or asked for feedback about

their marks. It you know he didn't cover himself in glory throughout the process.

was not remotely blameless in the fact that the whole thing unraveled. And it

is, you know, it is very unfortunate for him that this happened at a time where

the the integrity of the academy is, you know, is at breaking point um or beyond

break. The academy has little very little integrity left. Um and so it's very unfortunate for him that this

happened at a point where lots of people both within the academy and sort of just

outside it can see what trouble the academy is in can see how many

appointments just like professor our day there out there are out there but

because those individuals they're not drawing attention to themselves with their fantastic lies. So if you think

like Claudine Gay is I think that's her name. Um was the the president of Harvard. Yeah. She was discovered to be guilty of

plagiarism. She lost her presidency of Harvard [clears throat] but she's still a professor there. She's still working there. So, I mean this, you know, if

Jason Arday didn't have all of the fantastic lies and the book about to be

released, which no doubt would have included a whole host of other lies that were, you know, already set in motion,

ones that he had written down long ago, um, you know, if he if it hadn't been for that part of it, his story, I

imagine, would have ended up much like Claudine Gays. There would have been a plagiarism investigation. you know,

Cambridge would have kept that as quiet as they could. He may or may not have been found guilty. There would have been

some talk of a, you know, a sanction against him and the story would have gone away. He may or may not have lost

his professorship. He might have gone down to a lower level of academic as a disciplinary action and it would have

55:48

just gone away. What made this story uh sort of explode the way it did was the

outrageous nature of his lies and that they turned an academic outrage. So

anyone who's an academic could look at his PhD, look at his research track record and say it is outrageous that

this man is a professor at Cambridge. This is just outrageous. Anybody who's outside the academy can't can't do that,

right? They don't know what they're looking at when they look at a PhD. What he did is he created a situation where

for once people in the academy could actually go to the outside world and go

look you can see for yourself that this is outrageous. Look at all of the

demonstrable plain lies that he was telling Cambridge and they still gave

him the permission and promoted those lies as truth. And that is what got so

many within the academy who still have a a commitment to academic integrity. That

is what got them so on board with the Jason Day case. For once, it was something that we could actually show to

the outside world that the outside world could understand for themselves and could see how outrageous it was. They

didn't have to take our word for it that some of these DEI appointments that are being made are utterly outrageous. And

so you add all of those sort of competing factors in in together, you've got Cambridge being pressured by the

fact that people can now access PhDs and put them through Turn It In themselves and and splash it all around social

media to prove that Cambridge's story about we've done an investigation to plagiarism and they want any. Well, it

took someone 5 minutes on the internet to prove that wasn't true. So Cambridge were pressured into announcing an actual

investigation. We we had not just the academy but now the the rest of of the

world because I mean everybody loves a good um a good outrageous tale becoming really interested and you know like

sadly and tragically for him and his family it just got too much for him and

he couldn't handle it. Um, and so it's resulted, it's culminated now in in this

tragedy of a man who did wrong himself and was absolutely, you know, done wrong

by Cambridge. And I think in all of this is probably one last little thing that's probably worth mentioning, too. And that

is in in all of this, Cambridge, you know, chose to believe his lies,

chose to take advantage of the lies he was willing to tell because it gave them such a wonderful narrative for their

youngest ever black professor and they just thought this was awesome and they took all the kudos they could get from

that. Um, but at the very end when it all came crashing down and he actually

needed them to protect him, he needed them to be looking after him. Where were they? Where were they? I mean, now I I I

don't obviously I don't know the situations. Maybe they were there. Maybe they tried really hard to offer him support. Maybe they were checking in on

him all the time. May maybe they were looking after him. But there are questions to be asked about whether they

were there at the end when he actually needed them. when it wasn't in their interest to tell the lies and blow them

up and and make the story when they were now embarrassed and ashamed and had to admit wrongdoing, were they still

looking after his interest then? And I really I mean I really hope that they weren't clearly they they weren't able

to actually protect him from himself but they had an obligation because they played a massive role in this becoming

something of you know world important news and they also unlike our day

possibly should have had the capacity and foresight to see where this was going to go. This guy was being becoming

a public figure. He was publishing a book. Anyone with two functioning brain cells could see that most things coming

out of his mouth was a lie. And if you had five functioning brain cells, you could see everything coming out of his mouth was a lie. He may not have been

capable of be, you know, whatever it was about him that that made him such a fantasist. It's not likely that we would

59:48

say that he was sort of functioning normally at that point. Whether he had the capacity to foresee that this was

inevitable, I don't know. Cambridge had the capacity to see that this was inevitable and they shouldn't have put

him in that situation. and they should have been there at the end to protect him. And I I can't know. I have my

doubts. Um and I think, you know, I would like to see that interrogated for sure.

I think there'll be a full public inquiry day. Yeah. I mean, I I think there's going to

be a full public inquiry. Such is the scale of the story and the catastrophe.

A young man, still a relatively young man, has has died of his own looks like of his own hand, which is a a dreadful

situation with children left behind. I felt that the timing was an issue here.

Our day got caught up. It was there's a huge amount of public revulsion around DEI.

And when the right, the far right if you like, they had their man, they had their

story and they had the far-left over a barrel and they they they really went to

town. and the the whole counseling thing I I am a I am that there has to be a

point at which you kind of step back and just let him breathe. What he's going through is public humiliation. The

writer Will Store has referenced one of the the the what happens with men is if

there's a sudden and catastrophic loss of status that is an indicator of a potential selfdeion,

right? Sudden and catastrophic loss of status. That's exactly what happened our day. Um, now as regards his work, his

lectures are on YouTube. I watch them. Anybody who has issues uh with the

quality of of our day's work, go watch his talk at Bristol University on on

1:01:36

Simon and Garfuncle and Graceand any um have a look at that and you you'll see

and understand he he wasn't an intellectual and he wasn't an intellectual academic uh yet being being generous. Okay. Maybe

he would have got there at some point, but but it was Yeah, it is a a a

dreadful um a dreadful event. Um

DEI, so you mentioned the word integrity and and the academic system here. So

 Universities, Academia & Ideology

obviously you're concerned with the how the academic system is

perceived by the general public as I am. I interviewed Lawrence Krauss last year about this. What's your concern? Do you

think the AC theademies are in major trouble here or what's your perspective?

Yeah, look, I think I'm Look, I think I'm less concerned with how they're seen by the general public because I think

the academy has I mean the academy has an image problem and I'm not sure that that image problem is surmountable. Um

because it is by necessity when functioning properly it is the home of

intellectual elites. Now, intellectual elites are not typically, you know, they don't typically have a strong fan base

amongst the general population. So, you know, I think universities will will

always have a kind of image problem in in society. And that's fine. Fair

enough. They they should they should be subject to scrutiny. They should be subject to to to doubt and to to

questions. And in some some extent it is beholden upon universities to continually demonstrate their worth to

the general population whose taxes taxes fund universities which at least is the situation in Australia. I know there's

private universities and whatnot in the US but um certainly in Australia and in most parts of the world there are at least some publicly funded universities

right and so I think it is beholden upon those institutions to continually attempt to demonstrate their worth and

their value. So I'm not so concerned about what the public think about

universities because I think that is an an ongoing battle that universities will never win. Um but um my actual concern

is about the state of the academy. For forget about what anybody thinks of it. My concern is around the actual state of

the academy. That that's my concern. And the academy is ideologically

captured. there's yeah the viewpoint diversity is very very low. Um and this

impacts not just uh the fields where you might perhaps expect there to be like

you know the the the human sciences and the social sciences where perhaps you expect to see the the large influence of

you know whether it's feminist ideology or or gender ideology, queer theory and you know and all these I mean all of

these things they all came out of the the humanities. That's where they all came from. But it isn't limited to those

fields anymore. So the and it isn't just through the the formalized um say like

DEI approaches or whatever that that are impacting the sort of if you like the harder sciences. It is the ideology that

is impacting the harder sciences because the lack of viewpoint diversity means

that even within these other departments we are still seeing ideologically concentrated viewpoints and that's

impacting sciences that you wouldn't necessarily expect to be impacted. I mean, I think until I witnessed it for

myself and witnessed how quickly it could happen, I think you probably would have had a pretty hard time convincing

me that large proportions of the the population of biological scientists the

world over would be on board with all of a sudden deciding that there are more than two sexes. Um, that, you know, that

is not something that I would have said, yeah, that that can happen. Um and

that's to say nothing for the large portion portion of psychological sciences scientists that jump on that

jumped on board with the same with the same idea. Um I remember before gender

ideology was really a thing. So we're probably going back now I like maybe 2012 2013 um it was a thing but it

hadn't really taken hold especially in Australia. So you've got to remember Australia is like a good decade behind

 Trans Issues & the Justice System

the northern hemisphere on a lot of these things. So whereas you know in uh

in America certainly in Trump's America gender ideology is is a little bit falling by the wayside. Um it's not

really clear what's happening in the UK. It's sort of falling but it's kind of splitting into two camps. In one hand

it's falling by the wayside and becoming safer to like stand up and say something against it. But on the other hand, it

seems to be becoming more ingrained. Well, in Australia, we're still where like you guys all were about a decade

ago. So, we are still very much just in the throws of all of the institutions

being fully captured by gender ideology and, you know, the the the

protransposition, men in women's sport, men in women's change areas, rape crisis

centers, whatever you like, totally acceptable. um and everyone, you know, everyone, all the institutions on board

with that, tiny minority of people attempting to say something against it and being both persecuted and prosecuted

for their trouble as well. So, we've currently got three women that I'm aware of caught up in legal battles. one uh

Sal Grover who attempted to start a female only social media app and is

being sued by a man who created an account on that app and she kicked him

off. Um so her social media uh app that she started was obviously quite small

and it was still at the phase where she was personally just rejecting account applications if they didn't meet the

criteria i.e. weren't women. Um, and this was obviously a man and so she canceled his account and he sued her and

now we're away and he won the Supreme Court. He's won twice and and it's now way I

don't know whether it's going it is going to be it's going to try to be appealed at the Supreme Court. But it's

whether or not the Supreme Court will agree to hear it, I believe, is where we're at. Whether or not they will agree

to hear an appeal, I think is where we're at with that one. Yes, he won twice. He won and then he won an appeal. Um, and so there's that. We have another

case of a woman who we have a we have a sporting team in Australia. It's uh a

soccer team I believe um in it's one of the Sydney teams playing in the local

Sydney comp girls comp women's comp. Um and five of the the players are are

trans. So five of the players are are male and of course they win every game. Um and there's lots of women on the

other teams. Some teams are are forfeiting um and and teams I think have

the league has now told them they're not allowed to forfeit. If they refuse to play the the flying bats, then they will

be kicked out of the league entirely. Then you have other teams that are pro the the the trans inclusion and

individual women on those teams are being punished if they don't want to play against the flying bats. And so uh

Kira Lee Smith uh I think I hope that's her name. I think it is, took it upon herself to just start publishing photos

taken, you know, from the games. Taken them from the Flying Bats own website, I believe, but published photos of of the

players and and the records of them winning. And uh she's now been sued again successfully um by members on that

team. And she's now no longer allowed to post the the scores of the Flying Bats. And she's no longer allowed to post

about the fact that there are men playing uh in a women's soccer team in Australia. And the third case I'm aware

of is a breastfeeding. I'm not sure whether she was a breastfeeding nurse or like whether she was a midwife or or a

nurse, but in any case, she was a breastfeeding expert and had been for quite some time. And she made um some

1:09:44

comments on social media about a a man who was breastfeeding p like on social

media with photos and everything talking about it, announcing it um his child. So, he was a man who was trans and he

was publicly announcing that he was breastfeeding. She made some comments about the the safety concerns, medical

1:10:06

safety concerns that she had around that. Um, and she's now being sued by him for for those comments. So, that's

where Australia is in the the gender ideology. And the the Australian Human Rights Commission has weighed in on Sal

Grover's case on the side of the transman. So we're very much where we're

very much where much of the northern hemisphere was in like 2016 to 2018 when it was at its peak. Um so that that's

where we are in the the trans um the trans kind of bubble. I forget why we

were talking about trans. Did you I think you asked a question. I don't know why we were talking about trans. But no actually ideology. We were

talking about ideology and we went into trance. No there was a reason. There was a reason I was explaining where Australia

was up to on the transiting. I forget now. Never met. It might come to me later. [laughter] Well, well, I wanted to ask you about

like Ireland. Um I think Ireland, Canada, and uh Australia would be the

top three socially progressive countries probably in the world by any measure at the moment. I can't think.

Yeah, I'd go on board with that. Um I think the United States is is roughly 50/50 at this time at this

stage. Um I I would be I'm a left of center kind of leftleaning

moderate old school liberal uh who's really disappointed with the far left to

to to to put it euphemistically. Um and and I equally disappointed with the far right. So I'm I'm a moderate. Um but I

do share your concern once people are using the justice system in a punishing way

um to to probably this Sal Grover will probably um will suffer obviously

financially and we need to get crowdfunding and support right to help her out of this out of this this mess.

um once they're using the ideologies of captured the justice system, it's terrifying because dissent is very

costly and I I do think you have to have space in any society where people can

disagree agreeably. Um cuz like you you talked about

viewpoint diversity. It's really a healthy society has a huge amount of viewpoint diversity and we simply don't

 Dating, Sex & Relationships

don't have that right now. I know we're nearly up on time and I know you've got to go to bed soon because it's like what time is it? Um half half one or

something in the morning, but let me just ask you a couple of couple of more things very quickly. Um so I want to ask

you about dating and relationships and really leading into a word you mentioned the birth rate decline that clearly is

concerning you also. Um yes, if you were to look into your crystal bowl and you're thinking based on all

the research you've done, um where are we going um in terms of dating and

relationships in society when we think of technology and social media? What's

your perspective on the challenges facing relationships? So I don't think that we're we're

heading towards improvement of the situation. So, in terms of in terms of

technology um and social media and the role that they're playing in dating relationships, I I think they're a

little bit of an interesting I think they make a little interesting kind of side story. So, the the the personality

of profile of people that are on dating apps is skewed relative to the personality profile of all people. So,

you're not sort of getting, you know, a a fair selection of men or a fair selection of women on those dating apps.

and they're not great combinations either. Um, and so that creates its own

little special kind of problem. So the the women that are on dating apps are

typically lower in self-confidence and a bit higher in neuroticism. Um, whereas

the men on the dating apps uh are are the ones that are frequently very high

in self-confidence. And you often end up with the men on the dating apps, irrespective of what they might write

they're interested in, being far more short-term mating oriented, and the

women on the dating apps, irrespective of what they might be writing in, are actually attempting to to secure a

long-term relationship, even if it's in the hope of, you know, a series of short-term flings will eventually find

the right one. whereas um a greater proportion of the men on the dating apps are simply not interested in that. So

it's not a combination where the the right kinds of people are looking for and finding each other which probably

accounts for the rel relatively low success rates on on on dating apps. But

I think that the the whole sort of technology interfering with

relationships and and dating is a little bit of a red herring. Um I don't think

that technology is playing as much of a role as uh as other things are playing a

role. So what we're seeing interfering in human relationships is the I mean

well there's a whole host of things but like one for example is the scandalization of of flirting and

courtship. So whereas if we go back several decades, the most common place

where people used to meet their future spouse was in the workplace.

Now very very few people meet their future spouse in the workplace even

though an even greater proportion of women are in the workplace. And so there is perhaps an even greater chance that

spouses might meet there but they don't meet there because HR has now got policies about relationships and you

know casual behavior at work that is stifling of flirting and courtship and

it's very disruptive to relationship formation you know as is most things

that feminism sort of advocates for. Um, and I think that is actually the the

feminist ideology, which is not one ideology. It's like a whole beast with

like different modules that you can swap in and out. Um, but feminism in its

broader sense is not just sort of hostile towards procreation and

reproduction. It's hostile towards dating and relationships as well because that's a pretty effective way to be

hostile towards reproduction. And I think that is actually the the the

driving force behind most of the disruption to relationships. So we we know that sort of that feminist rhetoric

is uh not in favor generally speaking is not in favor of marriage and families,

especially for younger women. it becomes a little bit more in favor of marriage and families once women are too old to

have children, which of course is the time when you would like your rivals to be getting married when it's a bit too

late. Um, but it's not in favor of of marriage and and families at the time when women really need to be getting

married and starting families if they'd actually like to have one. Um, it's not in favor of that. It's not in favor of

flirting and and courtship behavior. It's scandalized those types of

behaviors. But whilst scandalizing ritualized courtship at the same time it

celebrates promis pro promiscuous behavior amongst young women and encourages young women to to be

empowered whilst going out and and sleeping with all these men. So you know

apparently um you know [clears throat] holding the door open for a woman is a

horribly sexist thing to do but banging seven of them a Saturday night is is empowering. Not quite sure feminism

thought that one through very well. But what we're seeing is a whole host of

sort of they're not just trends. They're they're sort of uh

trends is the wrong word. There's a better word, but it's not coming to me. Not fashions either, but a a whole bunch

of sort of ways of of being that are becoming the norm. So they're not

becoming, you know, they're becoming normalized. um and they are highly destructive to future relationship

formation. So promiscuity amongst young people is very um destructive to future

relationship formation. Um for for it's worse for for women than it is for men,

but it's not great for men either. Um and then we've got um highly anti-natal

attitudes across the board. So the the pro-abortion attitudes have now sort of

moved on from sort of the the safe, legal and rare which is what the mantra was perhaps I don't know maybe 30 years

ago 15 between 15 and 30 years ago perhaps might have been the mantra and

now we see that the front edge of that sort of progressive abortion debate demanding abortion availability at all

times for any reason right up until birth including of completely healthy babies being born of completely healthy

women. Um and and sort of running in parallel with that, we're seeing a kind of, you know, what I sort of reluctant

to call a scop, but um we were sort of seeing this um life lesson being sort of

drilled into younger women in particular that any, you know, that the default option to any unplanned pregnancy should

be to terminate it. You know, that that you know, you should never have children that weren't planned. it will destroy

your career, relationship, life, you know, insert thing you care about in here. Um, and if we sort of rewind to a

time before um sort of abortions and even the contraceptive pill were readily

 Toxic Masculinity & Feminism

available, from the best data I've been able to find, around about half of of

babies were sort of were planned and the other half were surprises. So if you

take that as the sort of proportions of babies born you know via those sort of two possible um routes planned and

unplanned and you convince a whole societies all the women in a society to

abort all the unplanned ones well that's going to cut the reproductive rate in half straight away. Um, so you know, and

we're seeing all of these and all of these sort of factors are all playing in

and and and we're also seeing this sort of broader public anti-natal and anti-

relationship and anti- um family rhetoric building as well. So, you know,

there was a there was a news article I maybe like earlier this year, I think, or maybe it was late last year. Um, and

I I forget the title, but it was something along the lines of like, you know, is dating now Republican coded or

something like that, you know, boyfriend uh having a boyfriend is like it's like really uncool, I think, if

you're 22 even. Yeah, exactly. And then you said

the all these other stories of supposedly um married women writing all these

opinion pieces about how they um you know how they had an affair and it was the best thing ever for their marriage.

Like no it wasn't. There was actually there was actually one case that was quite it was quite funny. Um there was

actually the same um writer, the same author wrote one piece like that and

then like and then I saw like a screenshot of another piece she wrote three years later explaining how the end

of her marriage was the best thing that [laughter] ever happened to her and I like Yeah, it always is, isn't it? You're being a little bit more honest

now, aren't you? Really? Um but there is just so much anti- anti-f family, anti-

relationship, anti-fidelity, anti- commitment, and anti-children sentiment out there. And you couple that with the

anti-male rhetoric. So all of the traits of men that actually make them excellent

and committed partners are the things that are branded as toxic masculinity.

And so what we've got is men actually not even being able to display the

traits that would actually make women find them attractive. And now you've got

I think it came out of the UK. I could be wrong. uh I think it was the UK a recent sort of survey or poll that

suggested something like it was more than half anyway let's say 60% it was it was more than half of young women aged I

think it might have been between like say 18 and about 26 is that sort of age range um about 60% of those women

reported not just not liking men or wanting a partner but actually finding

men repulsive like you know much the way a pre-pubescent 12-y y old finds boys

disgusting and then they hit puberty and all of a sudden they quite like boys, right? Well, this is like that

prepudescent mindset being carried right through till they're like 26 years old. Um, which is crazy. These things are the

much bigger um problem that is getting in the way of people having

relationships and having families and having children much more than like dating and screens and social media and

you know people not being able to interact face to face because they do it all over the screen and I mean those

things that there may be a a role for them but I'm I'm not convinced there's a big role. So the the decline in marriage

1:23:43

and relationships and eventually children is something that we see

repeatedly in civilizations that are declining including not just the decline of these things but the demonization of

them and the dergation of so the derrigation of the institution of marriage and the dergation of motherhood. These are things that we see

amongst women especially elite women in societies that are sort of on their way

out. So it's it's not something that we can attribute to to social media and screens. It's something that's far more

intrinsic to the way people behave when they're, you know,

in the back end of a society that's just about to pack up and go home. It's part of civilizational decline. But

I mean, when you tell young women that men are toxic and they have toxic masculinity, which is implying that they

have inherent masculine traits that are dreadful, where do you expect them to be when they're 26 except full of suspicion

y about men and full of suspicion of what men are looking for and yeah, I I I I

really loathe concept of toxic masculinity. Um, if Anthony Albanazy

 Social Policy, Ireland & Australia

contacted you and said, "Danny, I think you're fantastic. I want I'm inviting you to join our [clears throat] government. Um

uh and I want you to put you in charge of social policy. Um where would you start? What what's

the first thing you would do? Can you think of something straight away you go? Okay, I know exactly what I'm going to do down there.

I I can think of a few um I can think of a few ironic comments. Um, I mean, so,

so an I mean, Anthony Albanesei is a a quite far-left progressive, much like I

think the TTO in Ireland and whatever Carney's name is in Canada. So, um, so

yeah, that's not going to happen. But what but what would be the types of things is I've thought about this for a

bit. I mean, part of it is like part of the problem with this is that if you're going to put a football team on the

park, you don't choose the person that doesn't believe you can win the game, right? He stays in the dressing room. He

doesn't even make it to the bench. And so, it's and it's really difficult for

me to think about how we could turn this around, but I don't really think that we

can turn this around. And that that makes it quite challenging. So if thinking from a like a policy

perspective I think is really is really difficult because I think almost anything that could actually be sensible

policies I mean you could think of all sorts of uncensible policy right like we limit women to working no more than 15

hours a week right now that would ostensibly take a lot of female investment out of the workplace and put

it back into therefore other things right basic economics right if you invest less in this you get less of it.

Um problem is that that's clearly never going to happen, right? It's clearly never going to be a policy that would

actually even if some government was crazy enough to actually try it, it's

clearly never going to be adhered to, right? It would just be ignored by everybody. So there is plenty of non

serious policy positions that we could suggest which would could you know could they be enforced in in some way would

possibly push the needle back. But I'm not sure that there are any serious

policy positions like levers we could actually pull that are going to that are

going to move the needle very much on this. I think if we speak sort of from a like a hypothetical perspective rather

than a serious policy perspective because I just I'm just not sure that there is a serious answer there. Um so

if we speak from a hypothetical perspective the best that I can come up

with is that if we imagine if we sort of we imagine

the the human mating system as the way I describe it working then what creates

the the social conditions or rather what produces the behavior of people at any given point in the cycle is the social

conditions that they find themselves in. So, as a a woman who finds herself in a

a social condition where there are, you know, this many babies around, where

there's this much anti-natal hostility available to be, you know, to be heard

and and seen and received, where there's this many people in the workplace, where the standard of living is about this,

where we're seeing these types of economic problems. Okay, I can perceive all of those cues and that tells me that

I'm living in a civilization that is about this point on the cycle. Okay, given that I'm at about this point on

the cycle, this is how I'm going to behave to further my own interests as

best as I can. So, if we want people to behave differently, we need to convince them that they're at a different point

1:28:40

of the cycle, right? But we need to convince them that they're actually back here when we liked the way we were all

behaving and we were doing things like falling in love and getting married and having children and having families and didn't have crime and things were happy,

right? So, we need to create all of those social circumstances. But how do

you create those social circumstances? Because what were those social circumstances? Well, lots of, you know,

newspaper opinion pieces about happy families and holidays, not newspaper

opinion pieces about why it's, you know, why it's important to sleep with 10 men before you're 25, right? So, you know,

how do we how do we engineer, you know, I think that would that would be the way to change behavior. you need to just

simply create a whole bunch of different social cues that tell people they're in a very different part of the cycle and

thus quite different behavior is demanded of you to maximize your own you know reproductive success. Um but how do

you create that different social world? what like you know what what cues um do

we use to tell us where we are in the cycle and thus where we should behave

and how many of those cues can we reasonably expect to manipulate um and and again you very quickly start getting

into territory that becomes you know unserious again so what are we going to

do ban you know opinion pieces in vogue about how having a having an affair is

good we're going to ban influence influences from talking about how many men they've slept with because that I

mean, you know, it very quickly falls into tyranny if nothing else. Um, and so

it's it's a very very challenging problem to solve. But if there is any lever available to be pulled, it has got

to work on the social environment and it's got to work on attempting to create

the environment that has enough cues in it that convinces people that we're actually here on the civilizational

curve, not here. and then people will behave like we're here. But if I'm

honest, I probably think that attempting to create that is either either

unconscionable because of what it would require to do it or in any case a flight of fantasy. Anyway,

you'd have to do it in a an untyrannical way. We did something similar over here

with revitalizing and revigor reinvigorating the Irish language which was dead, right? effectively dead and we've

brought it back to life by making it sexy. Now that's a kind of and it it's it's it's flourishing in various

different parts of the country. When I was a kid and I was growing up, it was beaten into me and it was was it was uncool and I abandoned it completely. I

can't speak a word of Irish but now a lot of a lot of this there's the schools popping up all over the country and it's

been reinvied and reinvigorated because we we gave it social status

 Tradition & the Personal Price

right social status in society. Last question cuz I know you got to get to bed. Your some of your views would be

considered traditional. Have you paid a personal price for this?

So far, no. Um, which is Yeah, it is good. Um, it's

interesting because I I know people who I would say have probably committed far

fewer sins in terms of those who are sometimes dealing out these these punishments in terms of what they would

consider to be a sin. I think I I know people I think who've committed far fewer sins than me and have paid a much

higher price. I don't know if that means like mine's just like building up in the bank waiting. I'm not I'm not quite

sure. Um, but look, I just I think in some ways I think I'm

beyond maybe maybe beyond an age or maybe maybe it's it's less about age and

more just about like what priorities you have and how you think about the world.

But I think I'm beyond a point where I really care that much and I don't want

to like I don't want that to be misinterpreted. I don't want people who have been likeounded and and tortured um

to think that it's easy just to say, "Oh, you don't care." And then and then it goes away. Like I'm not pretending

that it, you know, that were something bad to happen that I'd just be like, "Nah, it's fine." Um you know, it's not

it's not necessarily that. That's not what I'm saying. Um, it's just it is one of those things that at the moment it's

just like, you know, all sorts of unfortunate tragedies could be awaiting

for me in my future. Um, some that could possibly be in my control in terms of of

the risk and some that are totally out of my control. And other than taking, you know, basic life precautions, I

don't really spend a lot of time thinking about any of those. And and that one is is one of those. If and when

I get to that bridge, I will I will deal with it then. But I don't I don't really pay it any heed now.

Good. Because I think we need to I think there needs to be maturing of society and and a willingness to engage in in

viewpoint diversity. Um and and long may you continue doing what you're doing, Danny, because I watch everything that

you do and wait with baited breath to see what else you're you're you're talking about. So I'm delighted I've had

the opportunity to talk to you today and um I think it's it's what what is it nearly 2 o'clock in Sydney, so I think

it's time you went went to bed, right? Yeah. I'll have to go to at some point. It's fine. [laughter]

Thank Thank you so much, Danny. I really appreciate it. I love love love speaking with you and um yeah, let's do it again sometime.

1:34:09

Yeah, absolutely. You're very welcome.

Pokud se vám něco nezdá, neváhejte napsat poznámku v diskusi.
Ať téma nebo i cokoliv jiného 














Browser Text to Speech (maybe not in mobile version)
https://explore.microsoft.com/en-us/edge/download 

Text To Speech (TTS) Reader 
https://ttsreader.com 


The Best Text-to-Speech Apps and Tools for 2026


psychology 
psychologie