Socialisté se dělí na bolševiky a menševiky

Socialisté se dělí na bolševiky a menševiky


Ruská sociálně demokratická dělnická strana (RSDDS) či Sociálně demokratická dělnická strana Ruska (SDDSR)
roku 1903 se rozdělila na umírněnější menševiky vedené Julijem Martovem a zásadové Leninovy bolševiky, kteří se poději chytře přejmenovali na Komunistickou stranu Sovětského svazu.

cituji z wiki:
Sociálně demokratická dělnická strana Ruska (bolševiků) (SDDSR(b), 1912–1918), Komunistická strana Ruska (bolševiků) (KSR(b), 1918–1925), Všesvazová komunistická strana (bolševiků) VKS(b) - 1925–1952) a od XIX. sjezdu KSSS Komunistická strana Sovětského svazu (KSSS, 1952–1991), byla ruská komunistická strana.

Proč mají komunisté KSČSSD tolik hlasů?
Proč vadí ČT "Příběh Rudého zla" The Soviet Strory
Socialistická internacionála
Od ledna 2006 je předsedou SI řecký politik Jorgos Papandreu.

Komunismus
(z latinského communis = „společný“) je především politická ideologie, hlásající a požadující společné vlastnictví a odmítající třídní rozdíly mezi lidmi. Jeho zastánci jsou komunisté, zpravidla sdružení do politické organizace - strany, často pojmenované jako komunistická.
Dále sami komunisté (stoupenci komunismu jako ideologie) tak označují cílový stav - uspořádání společnosti, jehož dosažení komunisté prosazují. Naopak jejich odpůrci (antikomunisté) tak také označují komunistický režim, tedy politický režim států ovládaných komunistickými stranami...
zdroj

cituji:
...Termín komunismus zřejmě poprvé použil roku 1839 francouzský utopista Étienne Cabet pro jím založené komunitní hnutí a roku 1840 tak britský socialista John Goodwyn Barmby označil Babeufovu nauku. Také slovo socialismus se začalo používat kolem roku 1845 a oba termíny tehdy ještě v podstatě byly chápány jako synonyma. Jejich použití se řídilo spíše regionální a náboženskou příslušností: v kontinentální Evropě se „komunismus“ považoval za ateističtější a radikálnější než „socialismus“, a naopak v Anglii ateisté dávali přednost označení socialisté.[3]
Levicové hnutí se soustřeďovalo do průmyslově nejvyspělejších zemí Evropy. Ve Francii s její rousseauovskou a babeufovskou tradicí působili například Henri de Saint-Simon, z jehož okruhu pochází termín „vykořisťování člověka člověkem“, Charles Fourier, autor slova feminismus a zakladatel komun dobrovolníků, Louis Auguste Blanqui, tvůrce pojmu „diktatura proletariátu“, který strávil desítky let v žalářích za revoluční činnost, a otcové anarchismu Pierre-Joseph Proudhon, autor okřídleného rčení „vlastnictví je krádež“, a ruský anarchista Michail Bakunin.

Robert OwenK raným anglickým sociálním reformátorům patřil Robert Owen, zakladatel družstevního hnutí. V Anglii také působili chartisté, nazvaní podle Lidové charty (People's Charter) publikované roku 1838 a požadující rovné volební právo pro neprivilegované vrstvy. V polovině 19. století se levicové hnutí rozšířilo i do Německa a Itálie...
zdroj