Obnovitelné zdroje energie neexistují!

Obnovitelné zdroje energie neexistují!

Neustále se z médií dozvídáme, že existují obnovitelné zdroje energie, které ke svému provozu nepotřebují žádných vstupů a budou nám moci zajistit dostatek energie prakticky navždy. To však není pravda. Do výroby elektrické energie musíme započíst celý životní cyklus (LCA) zdroje od výstavby po jeho likvidaci a zde narážíme na neobnovitelnost částí zdrojů a surovin potřebných na výstavbu zdrojů. Článek navazuje na přecházející článek o Betonové lobby.
Pozn. Teoreticky by mohl být každý zdroj obnovitelný, protože během následujících miliónů let se pravděpodobně vytvoří nová naleziště uhlí, ropy či plynu. V dalším textu ale toto dlouhé období zanedbám a budu hovořit v řádech nejbližších staletí a tisíciletí.

Na stavbu každého zdroje energie se spotřebuje určité množství surovin (kovy, beton, plasty) a velké množství energie. Jednak elektrické energie, kterou může zdroj později opět dodat do sítě, ale i neobnovitelných zdrojů - uhlí - koks (výroba oceli), ropné produkty - benzín či nafta, která se spotřebuje při stavbě zdrojů (dopravě), deriváty ropných produktů pro výrobu plastů, barev, vápenec, písek (beton), atd. Vzniká též velké množství odpadů při výrobě a těžbě těchto surovin. Řada z nich je nerecyklovatelná a končí na skládkách, haldy hlušiny po těžbě uhlí, atd. Při průmyslové výrobě se uvolňuje nezadbatelné množství skleníkových plynů, ale i oxidů dusíky či síry.

Kdybychom teoreticky pokryli naši veškerou spotřebu větrnými elektrárnami s životností 20 let, každý rok bychom museli recyklovat asi 1 600 000 tun betonu! A podobné množství vyrobit, protože beton se rozhodně nedá 100 % recyklovat. Stejně tak bychom se museli skládkováním (či spálením) zbavovat množství PVC, gumy, sklolaminátu. S recyklací železa, oceli, hliníku, mědi, olova a dalších kovů je to již lepší, ale i přesto se počítá s recyklací jen asi 90 %. V případě mědi a její 90 % recyklace to znamená spotřebu mědi asi 500 tun/rok, železa a oceli 6500 tun/rok. Vzhledem k tomu, že měděné rudy mají asi 1 % obsah mědi, je nutné vytěžit 50 000 tun rudy každý rok. Pokud bychom uvažovali o "trvale udržitelném rozvoji" po dobu 1000 let, museli bychom na tento "rozvoj" a "obnovu zdrojů" vytěžit asi 50 miliónů tun měděné rudy, a to jenom pro Českou republiku! Hodnoty pro železné rudy, vápenec a další prvky by byly ještě mnohem vyšší.

Podobné hodnoty bychom si mohli vypočítat i pro jiné obnovitelné zdroje - solární elektrárny (Fotovoltaické články), biomasu (kde dochází k degradaci půdy, ztrátě velkého množství minerálů), vodní elektrárny, kde dochází k "rozpouštění" sypaných hrází, atd.
Z předcházejícího textu jasně vyplývá, že v současné době neexistují plně obnovitelné zdroje energie více
Autor: Lukáš Rytíř

Dokdy bude ve Střední Evropě dost elektřiny?
dlouho ne :-(

Problematika externích nákladů

... Jak je patrno z výsledků, největší škody působí tepelné elektrárny na hnědé a černé uhlí. K ceně elektrické energie bychom měli přičíst až 3 Kč! Cena by se tak téměř zdvojnásobila! V případě elektřiny ze zemního plynu bychom měli přičíst, v podmínkách České republiky, asi 40 haléřů, nicméně cena elektrické energie z plynu je sama o sobě několikrát dražší, než z jádra nebo uhlí. Zajímavé jsou výsledky u tzv. obnovitelných zdrojů. Především biomasa má podobné náklady jako výroba ze zemního plynu, několikrát vyšší, než výroba z jádra. Vodní energetika má též externí náklady vyšší než jádro. Jaderná energetika spolu s větrnou energetikou má externí náklady podobné - do 10ti haléřů, čili prakticky zanedbatelné.

Čím jsou způsobeny externí náklady u obnovitelných zdrojů energie? U biomasy se jedná o produkci skleníkových plynů - N2O a metanu, což jsou mnohokrát (cca 300x) účinnější skleníkové plyny, než CO2. Taktéž doprava v případě biomasy je obrovská a z toho plynou další emise z dopravy. Spalování biomasy samo o sobě vytváří prachové částečky, oxidy dusíku a dokonce i prudce jedovaté dioxiny!

Vodní elektrárny jsou velmi různorodé a externí náklady se u nich velmi liší. Ve velkých přehradách dochází k rozkládání naplavenin, bahna a k uvolňování metanu. Též existuje velmi malé, avšak reálné riziko možného protržení hráze a ztráty na životech či majetku. Mnoho energie (emise, rizika z dopravy) se spotřebuje i na jejich výstavbu.
Větrné či solární elektrárny mají malý výkon a je třeba jich velké množství => hodně emisí při stavbě, rizika z dopravy.

Ekologistické organizace nám často říkají, že do nákladů tepelné či jaderné energetiky se nezapočítávají tzv. externality a že energie by byla ve skutečnosti mnohem dražší. Mají pravdu jen u tepelné - uhelné energetiky. U jaderné energetiky jsou náklady většinou nižší, než u tzv. obnovitelných zdrojů. Je to dáno tím, že jaderná energetika je prokazatelně nejbezpečnějším zdrojem výroby elektrické energie a to i s nehodou v Černobylu, která způsobila velké škody, které by se ale již neměly opakovat, a které byly plně srovnatelné s jinými škodami jiných zdrojů (havárie tankeru u Aljašky, apod.). Ročně zahynou desetitisíce lidí v uhelných dolech, při těžbě ropy a plynu i přímo v elektrárnách. V jaderné energetice jsou však ztráty a zranění prokazatelně nejnižší díky velmi vysokému standardu bezpečnosti práce! Mezi často zmiňované externality jaderné energetiky patří nutnost budoucí stavby úložiště. To však není externalita, protože stavba úložiště se bude financovat z tzv. "jaderného účtu" kam se ukládá asi 55 Kč/MWh vyrobené energie. Z toho se bude platit i likvidace jaderné elektrárny. Často se hovoří i o riziku teroristického útoku a nutnosti zvýšené ochrany okolí elektrárny (vzdušný prostor). Základní povinností a smyslem státu je chránit hodnoty a jeho obyvatele. Stejně tak policie střeží všechny ostatní objekty, kterým hrozí riziko (přehrady, budovy, železnice). Tento náklad není způsoben provozem jaderné elektrárny, ale vnějšími kriminálními nebo politickými důvody. Proto je nesmyslné počítat zvýšenou ochranu jaderných zařízení za náklad energetiky. Stejně jako se chrání transport jaderného paliva, měla by policie chránit všechny obyvatele země v případě, že jim hrozí reálné nebezpečí ... více
Autor: Lukáš Rytíř



aktualizace:

Nic nemohlo tak poškodit rozvoj jaderné elektroenergetiky, jako právě Černobyl. Všechny informační prostředky o katastrofě informovaly, a někdy i neobjektivně, aby vyhověly mimo jiné i tlakům různých zájmových skupin zaměřených proti jaderné energetice, která se začínala stávat velkou konkurencí všech dosavadních zdrojů a způsobů výroby energie...
Kolik procent lidí ví proč k Černobylu došlo?
odhaduji že maximalně 3-8%

Černobyl a mezinárodní stupnice pro hodnocení jaderných událostí


Uran - prvek

Státní úřad pro jadernou bezpečnost

Uranium Exchange Company

Termonukleární fúze


Koncentrační tábory při československých uranových dolech


aktualizace 19.2.07
Zelená politika
Skeptický ekolog: Ropa nikdy nedojde a svět je krásný

Honda zaútočí v USA se svým superčistým dieselem
Bluetec dostane japonského soupeře. Honda vyvinula vlastní technologii, která údajně dovolí přímé srovnání produkovaných emisí vznětových a zážehových motorů více
(splodiny z diesel motoru jsou daleko více nebezpečné)


EKOLOGIE: Vědecký konsenzus o příčinách oteplování je omyl (nebo podvod tedy podvrh?)

... Peiser tedy jednoznačně prokázal, že Oreskesová v eseji pro Science nemluvila pravdu. Science ovšem jeho zjištění odmítl zveřejnit s bizarním odůvodněním, že se o něm už diskutovalo na internetu...

... I Brayovu studii odmítl Science zveřejnit, stejně jako další polemiky s Oreskesovou. Jeden z nejrenomovanějších vědeckých časopisů tedy cenzuruje debatu o příčinách klimatických změn...
více o manipulaci "vědců"